17 C 198/2025-32 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 6. 12. 2023 uzavřel smlouvu o úvěru se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky ve výši 25 000 Kč žalovanému; žalovaný úvěr v datech splatnosti nevrátil. Vyjma jistiny žalobkyně rovněž požadovala smluvní úrok ve výši 508 167 Kč. Stran posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, kdy na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.2. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně toho, kdy a jakým způsobem se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 508 167 Kč, žalobkyně uvedla, že se jednalo o písařskou chybu, přičemž z tohoto důvodu vzala žalobu dne 17. 6. 2025 zpět co do částky 508 620,06 Kč včetně příslušenství, tj. včetně úroku z prodlení v zákonné výši p.a. z částky 508 620,06 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení.3. Podle ust. § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Dle ust. § 96 odst. 2 věta prvá je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. S ohledem na výše uvedené soud proto řízení dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil, aniž by si musel vyžadovat souhlas žalovaného (výrok I).5. Žalobkyně se tedy nadále domáhala toho, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 546,94 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši p.a. z částky 24 546,94 Kč ode dne 23. 10. 2024 do zaplacení.6. K výzvě soudu, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a doložení důkazů prokazujících tyto skutečnosti, žalobkyně žádná konkrétní tvrzení ani důkazy nedoplnila. Žalobkyně doplnila, že žalovaný před podáním žaloby uhradil částku ve výši 14 717,96 Kč.7. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 18. 7. 2025 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř.8. Žalovaný se během ústního jednání k žalobě vyjádřil tak, že se v daném období dostal do dluhové pati, kdy celkově dlužil asi 200 000 Kč, nyní mu z této částky zbývá uhradit cca 60 000 Kč. S ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách.9. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.10. Dne 22. 3. 2024 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva na poskytnutí částky 25 000 Kč, úroková sazba činila 114,73 % (smlouva o o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ). Finanční prostředky byly žalovanému poukázány na bankovní účet dne 22. 3. 2024 (výpis z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně) Dne 22. 10. 2024 právní předchůdce žalobkyně žalovanému adresoval předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu ve výši 24 734,43 Kč (Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 22. 10. 2024). Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (Smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne dopisem ze dne 18. 12. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024). Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě před podáním žaloby dne 18. 12. 2024 s tím, že pohledávka má být uhrazena do tří dnů (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2024 včetně podacího lístku z téhož data). Žalovaný před podání žaloby uhradil částku v celkové výši 14 717,96 Kč (shodná vyjádření účastníků řízení).11. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 14 717,96 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy právní předchůdce žalobkyně vycházel toliko z údajů obsažených ve veřejně dostupných databázích, avšak příjmy ani výdaje žalovaného nijak nezjišťoval, ani neověřoval.12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.13. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.18. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).19. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané tolik