17 C 202/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 6. 1. 2023 a dne 9. 11. 2022 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím v celkové výši 18 645 Kč. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Jistinu ve výši 20 000 Kč společně s příslušenstvím (kapitalizované úroky z prodlení, poplatek za zpracování půjčky a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení) ve výši 15 469 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 6. 1. 2024. Jistinu ve výši 10 000 Kč společně s příslušenstvím (kapitalizované úroky z prodlení, poplatek za zpracování půjčky a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení) ve výši 3 176 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 6 měsíčních splátkách po 2 196 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 5. 2023. Žalovaný na obě pohledávky uhradil toliko částku 2 200 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, a to s účinností od 21. 10. 2024.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně (její právní předchůdce) ověřovala především výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 4. 7. 2025, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Žalovaný požádal dne 9. 11. 2022 o úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedl, že jeho čistý příjem činí 19 667 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 9 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí částku 3 500 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 11. 2022). Žalovaný požádal dne 6. 1. 2023 o úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedl, že jeho čistý příjem činí 17 554 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 9 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí částku 3 500 Kč, interní splátka je 2 196 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 1. 2023). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 9. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutý úvěr činil 3 176 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , ze dne 9. 11. 2022 na částku 10 000 Kč). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 6. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutý úvěr činil 15 469 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , ze dne 6. 1. 2023 na částku 20 000 Kč). Žalovaný na poskytnutou částku 10 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 2 200 Kč, a to dne 21. 12. 2022 (tabulka umoření k číslu smlouvy 53 56 77 908, ze dne 25. 10. 2024). Na částku 20 000 Kč žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil ničeho (tabulka umoření k číslu smlouvy 77 89 05 204 ze dne 25. 10. 2024). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 21. 10. 2024, včetně potvrzení a uhrazení platby za postoupené pohledávky a seznamu smluv). Dne 21. 10. 2024 byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně informována o postoupení pohledávky z předmětných smluv včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 66 468,85 Kč (oznámení o postoupení pohledávek z dne 21. 10. 2024). Žalovaný byl žalobkyní dne 31. 12. 2024 vyzván k úhradě dluhu po splatnosti (předžalobní výzva ze dne 31. 12. 2024, včetně podacího lístku).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové 30 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 2 200 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalovaného.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle § 2 395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé