17 C 242/2025-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 88 743 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně je na základě vyčlenění sloučením právním nástupcem společnosti , Jméno žalobkyně, ., a. s., sídlem , adresa, , a přešel na ní jako na nástupnickou společnost veškerý majetek a závazky související s distribucí elektřiny, včetně oprávnění pro držitele licence k distribuci elektřiny. Žalovaný byl odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, a měl uzavřenou smlouvu na odběr elektřiny, kdy tento smluvní vztah byl ukončen ke dni 30. 9. 2023. Elektroměr se nacházel uvnitř nemovitosti a žalovaný jej v rozporu se zákonem neumožnil demontovat. Dne 11. 6. 2024 byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, který spočíval v odběru elektřiny bez právního titulu. Žalovaný byl zjištění osobně přítomen. Žalovanému byl proto neoprávněný odběr elektřiny vyúčtován fakturou č. , hodnota, znějící na částku 88 743 Kč se splatností ke dni 5. 8. 2024, a to za období neoprávněného odběru od 1. 10. 2023 do 25. 6. 2024, kdy výpočet byl proveden v souladu s vyhláškou a cenou silové elektřiny stanovené , právnická osoba, . a na základě dat získaných naměřením hodnot na elektroměru a rozdílu mezi konečným stavem ke dni skončení smluvního vztahu a zjištěným stavem. Žalovaný účtovanou částku neuhradil, a to ani přes výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaný se nevyjádřil, měl soud za to, že souhlasí, a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že dne 31. 5. 2024 byla provedena ve výše specifikovaném odběrném místě kontrola, kterou bylo zjištěno, že žalovaný odebíral elektřinu, byť nebyl smluvně vázán se žalobkyní, a proto se žalobkyně pokusila o demontáž elektroměru, avšak neúspěšně (prokázáno zápisem o kontrole ze dne 31. 5. 2024). Žalobkyně provedla další kontrolu dne 11. 6. 2024, při které bylo zjištěno, že stále probíhá neoprávněný odběr elektřiny, a též došlo k odmontování elektroměru, se stavem elektroměru č. , hodnota, činil VT 12 204 kWh, NT 80 631 kWh, kdy žalovaný byl při této kontrole přítomen (prokázáno zápisem o kontrole ze dne 11. 6. 2024). Smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen 30. 9. 2023, v odběrném místě však zůstal neodpojený elektroměr, po tomto datu se tak jedná o bezesmluvní odběr (prokázáno provedenými kontrolami). Žalovaný byl o neoprávněném odběru elektřiny informován, byla mu přerušena dodávka elektřiny a rovněž byl upozorněn, že vzniklá škoda bude vyčíslena dle vyhlášky č. 359/2020 Sb. (prokázáno provedenými kontrolami). Náhrada škody vyčíslená dle vyhlášky č. 359/2020 Sb. činila částku 59 904,60 Kč za celkem , hodnota, MWh odebrané elektřiny (prokázáno výpočtem náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny). Žalobkyně naúčtovala žalovanému též náklady vzniklé měřením a odpojením elektroměru v částce 13 437 Kč (prokázáno stanovením výše nákladů). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu znějící na částku 88 743 Kč splatnou dne 5. 8. 2024 (prokázáno fakturou č. , hodnota, ze dne 22. 7. 2024) a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 22. 8. 2024 a 9. 9. 2024).5. Z výše uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že v uvedeném odběrném místě byl na základě kontroly zjištěn neoprávněný odběr, náhradu škody žalobkyně vyčíslila ve výši 88 743 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což nesporuje.6. Dle § 51 odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „e. z.“) je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.7. Dle § 16 odst. 1 vyhl. č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“) při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny.8. Dle § 17 odst. 3 písm. b) bod 1 vyhlášky se výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle § 16 odst. 1 nebo vypočtené podle § 16 odst. 3 až 6 a podle odstavců 1 a 2 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny nebo cenami uveřejněnými operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž je složena z ceny za službu distribuční soustavy, kde v síti nízkého napětí se použije sazba C 02d nebo D 02d podle kategorie odběru elektřiny.9. Smluvní vztah mezi účastníky, jehož předmětem byly dodávky elektřiny do předmětného odběrného místa, byl ukončen k datu 30. 9. 2023, což žalovaný nijak nesporoval. Dne 31. 5. 2024 a 11. 6. 2024 byly v odběrném místě provedeny kontroly, jimiž bylo zjištěno, že po ukončení smluvního vztahu došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, kdy žalovaný byl této kontrole přítomen. Žalobkyně jakožto provozovatel distribuční soustavy ve smyslu § 25 e. z. stanovila v souladu § 16 a 17 vyhlášky náhradu škody při neoprávněném odběru elektřiny, kterou vyčíslila ve výši 88 743 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky, avšak žalovaný nezaplatil ničeho, soud mu proto tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Splatnost dlužné částky vyplývá z výše uvedené faktury.10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta první před středníkem, když neshledal důvod pro její prodloužení.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 3 550 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 4 150 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě [§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.]. Byť žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení v částce 4 450 Kč, dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesprávně účtovala paušální náhradu ve výši 450 Kč, ač jí podle výše zmíněného ustanovení náleží pouze 300 Kč.