21 C 89/2024-35 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu dne 2. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 18. 11. 2022 Smlouvu o ČSOB Plus Kontu, na základě které žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet. Dále s žalovaným uzavřela po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti dne 6. 11. 2023 Smlouvu o kontokorentu č. , číslo smlouvy, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku nejpozději do 6 měsíců splatit. Dále byl žalovaný povinen zajistit, aby jeho měsíční příjem na účtu dosahoval alespoň poloviny úvěrového limitu. Ke dni čerpání kontokorentního úvěru činila úroková sazba 21,90 % p. a. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky za splatné, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 17. 8. 2023, a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 7. 2024, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky, s bydlištěm na území České republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je k rozhodnutí ve věci mezinárodně příslušný a které právo je v daném případě právem rozhodným. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Slovenská republika jsou členskými státy Evropské unie, určil soud svou mezinárodní příslušnost pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, a to u soudu místa, kde závazek, o který se jedná byl nebo měl být splněn. V případě poskytování služeb je místem plnění místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena elektronicky, je místem plnění sídlo žalobkyně, které je na , adresa, . Zdejší soud je tedy mezinárodně i místně příslušný k tomu věc projednat a rozhodnout.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela dne 18. 11. 2022 s žalovaným Smlouvu o ČSOB Plus Kontu, na základě které žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet, a následně dne 6. 1. 2023 se žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč (zjištěno z citované smlouvy o ČSOB plus kontu a smlouvy o kontokorentu č. 015124768R). Úvěruschopnost žalobkyně u žalovaného řádně prověřila (zjištěno z dokumentu s informacemi o klientovi). Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením, na které byl žalovaný žalobkyní opakovaně upozorňován, žalobkyně zesplatnila dlužné pohledávky, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 17. 8. 2023. Následně byl žalovaný opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to výzvou ze dne 18. 2. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 3. 7. 2024 (zjištěno z výzev k zaplacení ze dne 20. 4. 2023, 11. 5. 2023 a 8. 6. 2023, dopisu ze dne 17. 8. 2023 a předžalobní upomínky).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Rozhodné právo soud určil tak, že aplikoval čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle kterého si strany ve smlouvě o kontokorentu, resp. v čl. 11.11 obchodních podmínek pro kontokorent, jež jsou součástí smlouvy, sjednaly volbu práva českého. Soud proto v souladu s ujednáním stran pokládá za právo rozhodné české právo.7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s limitem ve výši 30 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku včetně smluvního úroku vrátit sjednaným způsobem, což však neučinil. Dluh žalovaného činí 31 500 Kč na jistině a příslušenství. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.8. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 753 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 575 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 500 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 3. 7. 2024, z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 3. 7. 2024 a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 8. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když neshledal důvody k jejich prodloužení.