24 C 129/2025-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 18 750 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 15.1.2024 do zaplacení a částky 2 327 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla prostřednictvím stránky , Anonymizováno, dne 13.3.2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, resp. dne 15.5.2023 a dne 1.6.2023 žádosti o navýšení zápůjčky, na základě nichž žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet dne 13.3.2025 Kč částku 6 000 Kč, dne 15.5.2023 částku 5 000 Kč a dne 1.6.2023 částku 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 750 Kč nejpozději do 14.1.2024. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, příp. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný přes upomínky na danou pohledávku zaplatil pouze částku 6 428 Kč, kterou žalobce započetl ve výši 6 255 Kč na dlužnou smluvní pokutu a ve zbývající výši 173 Kč na náklady spojené s uplatněním dané pohledávky. Žalobce tak požaduje dosud neuhrazenou dlužnou částku jistiny a poplatku v celkové výši 18 750 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z této částky od 15.1.2024 do zaplacení a dále zaplacení nákladů spojených s vymáháním (náklady upomínek) ve zbývající dlužné výši 2 327 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení a právní zástupkyně žalobce, když žalobce a jeho právní zástupkyně se z jednání omluvili a žalovaný se, ač řádně předvolán, nedostavil bez omluvy.4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobce uzavřel s žalovaným (po provedení jednokorunové verifikační platby z účtu žalovaného) dne 13.3.2023 (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po zaslání podpisového kódu) smlouvu o zápůjčce a dne 15.5.2023 a 1.6.2025 dodatky smlouvy o zápůjčce, kterými se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, dále 5 000 Kč a dále 4 000 Kč, a to na tam vymezený bankovní účet žalovaného a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 3 750 Kč nejpozději do 27.6.2023 (prokázáno smlouvou o zápůjčce, dodatky, výpis z účtu žalobce o provedení verifikační platby žalovaného dne 8.8.2022). Žalovanému byla na jeho bankovní účet žalobcem dne 13.3.2023 vyplacena částka 6 000 Kč, dne 15.5.2023 částka 5 000 Kč a dne 1.6.2023 částka 4 000 Kč (prokázáno výpisy z bankovního účtu žalobce). Žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě mimo jiné žalované částky (viz předžalobní upomínka z 511.2024 včetně poštovního podacího archu).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).7. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. V daném případě má soud po provedeném dokazování za zcela prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouvu o spotřebitelském úvěru (posouzeno dle obsahu uzavřené smlouvy) ve znění dvou dodatků z 15.5. a 1.6.2023, na jejímž základě žalobce fakticky poskytl žalovanému na jeho bankovní účet ve dnech 13.3., 15.5. a 1.6.2023 částky 6 000 Kč, 5 000 Kč a 4 000 Kč, což vyplývá z výpisů z bankovního účtu žalobce.10. Soud se proto dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zcela konkrétních zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když žalobce pouze zcela obecně uvedl, že vycházel z informací vyžádaných od žalovaného, příp. jej lustroval v příslušných databázích, aniž by však jakkoli specifikoval, jaká konkrétní zjištění a z jakých konkrétních doložených skutečností učinil; stejně tak v žalobcem pouze předložených listinných důkazech jakékoli zkoumání úvěruschopnosti žalovaného absentuje. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání (ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv) poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Poučení podle § 118a lze přitom nepřítomné straně písemně poskytnout pouze ve zcela výjimečných případech daných specifickou situací konkrétního případu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2006, sp. zn. I. ÚS 173/06), o který se však v této věci nejedná, neboť žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci, ve kterých se téměř vždy jedná o pohledávky vzniklé z titulu spotřebitelských úvěrů, žalobci (i jeho právní zástupkyni) je tak známo, že je nutné tvrdit a doložit důkazy prokazující, že byla žalobcem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud tak uzavřel, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Žalobce tedy neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy, když soud danou smlouvu (ve znění dodatků) posoudil jako absolutně neplatnou, neboť při jejich uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.11. S ohledem na výše uvedené má žalobce podle § 87 věty třetí zákona nárok pouze na vrácení žalovanému prokazatelně vyplacené a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný sám v řízení tvrdil, že žalovaný vrátil finanční prostředky ve výši 6 428 Kč (což žalovaný nijak nesporoval), tuto částku proto soud započetl na dlužnou jistinu, žalovanému proto uložil povinnost zaplatit zbývající dlužnou jistinu úvěru ve výši 8 572 Kč (6 000+5 000+4 000 – 6 428), a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb. dle žaloby až ode dne 15.1.2024 do zaplacení (když z předložených dodatků smlouvy o zápůjčce se podává, že nejzazší splatnost byla sjednána již dne 27.6.2023, o této lhůtě k plnění přitom žalovaný zjevně věděl a soud ji s ohledem na výši jistiny považuje za přiměřenou k plnění, žalobce však úroky z prodlení požadoval až od 15.1.2024 a v nižší výši, než jaká platila od 28.6.2023, soud proto v tomto rozsahu vyšel z žalobního petitu). Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Ve zbytku má soud žalovaný nárok za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byl žalobcem požadován (až už se jedná o smluvní poplatek, smluvní náklady spojené s vymáháním či smluvní pokutu, na kterou měly být úhrady žalovaného započteny), proto soud rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr ne/úspěchu účastníků ve věci je cca poloviční, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.14. Lhůta k plnění byla