24 C 374/2024-18 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 6.9.2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 040 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 8.6.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí úvěru) ve výši 0,9 % denně, tj. ve výši 1 093,39 Kč, když poslední splátka ve výši 4 011,28 Kč byla splatná ke dni 6.10.2023; pro případ prodlení byla v čl. 9 smluvních podmínek sjednání smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky . Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný přes výzvu na daný úvěr ničeho nesplatil. Žalobce proto požaduje zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 093,39 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč ode dne 7.10.2023 do 6.9.2024 v kapitalizované výši 5 040 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 7.10.2023 do zaplacení. .2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobce a jeho právní zástupce se z jednání omluvili a žalovaný se ač řádně předvolán, nedostavil bez omluvy.4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 16.8.2023 (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po zaslání podpisového kódu) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem 0,095890410958904 %, tj. ve výši 1 093,39 Kč, v měsíčních splátkách po 4 027,37 Kč a ve výši poslední splátky 4 011,28 Kč; v případě prodlení s plněním se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobce měl úvěr vrátit do 6.10.2023 (zjištěno z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Dle dotazníkových dat v aplikaci žalobce z 7.6.2023 (v anglickém jazyce) žalovaný žalobci sdělil, že je ženatý, žije v podnájmu, je zaměstnaný v oboru informace a komunikace u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem je 80 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného („, Anonymizováno, “) činí 2 500 Kč, je na něm závislá 1 osoba, žije s 1 osobou. Žalovanému byla na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 8.6.2023 vyplacena částka ve výši 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. , č. účtu, ). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínkou z 4.5.2024 včetně informace pošty o odeslání zásilky).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).7. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. V daném případě má soud po provedeném dokazování za zcela prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouvu o spotřebitelském úvěru (posouzeno dle obsahu uzavřené smlouvy), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému dne 8.6.2023 peněžité prostředky ve výši 15 000 Kč, což vyplývá z výpisu z účtu č. , č. účtu, , nadto přijetí této částky žalovaný v řízení nijak nesporoval.10. Soud se proto dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zcela konkrétních zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobce doložil toliko dotazník o údajích žalovaného, ze kterého vyplývá pouze tvrzený příjem žalovaného (ve výši 80 000 Kč) a blíže neidentifikované měsíční výdaje ve výši 2 500 Kč, ačkoli z něj dále plyne, že žalovaný žije v podnájmu, je na měl závislá další osoba, přesto nejsou vymezeny žádné další výdaje rodiny žalovaného. Žalobce tak dle soudu řádně netvrdil a zejména nedoložil, že by zkoumal faktické příjmy a dále i veškeré relevantní výdaje žalovaného, po jejichž ověření by teprve mohl důvěryhodně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to i s hledem na výši úvěrované částky (v poměru k tvrzenému nadprůměrnému příjmu žalovaného). Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání (ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy zejména co do jeho výdajové stránky) poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Poučení podle § 118a lze přitom nepřítomné straně písemně poskytnout pouze ve zcela výjimečných případech daných specifickou situací konkrétního případu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2006, sp. zn. I. ÚS 173/06), o který se však v této věci nejedná, neboť žalobce podává na ustáleném vzoru typově stejné žaloby opakovaně, žalobci (i jeho právnímu zástupci) je tak známo, že je nutné tvrdit a doložit důkazy prokazující, že byla žalobcem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud tak uzavřel, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Žalobce tedy neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy, když soud danou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.11. S ohledem na výše uvedené má žalobce podle § 87 věty třetí zákona nárok pouze na vrácení žalovanému prokazatelně vyplacené a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by poskytnutou jistinu úvěru žalobci vrátil. Důvodný je proto nárok žalobce na vrácení částky 15 000 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného má žalobce dále nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb. ode dne 7.10.2023 až do zaplacení, když žalovaný věděl již při podpisu smlouvy, že nejpozději dne 6.10.2023 měl vrátit celou zapůjčenou částku, od 7.10.2023 tak byl v prodlení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Ve zbytku má soud žalovaný nárok za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byl žalobcem požadován (až už se jedná o smluvní úrok či smluvní pokutu), proto soud rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný z cca 71 %, žalovaný z cca 29 %, žalobce má proto právo na náhradu 42 % (71-29) účelně vynaložených nákladů řízen. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 802 Kč, z odměny advokáta podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve