28 C 185/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 17. 1. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky 28 992 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o úvěru, na základě, které žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit úvěr, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč a úrok ve výši 591,78 Kč se splatností nejpozději do 19.10. 2023. Žalovaná však neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní dne 7.11. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu částky ve výši 28 992 Kč představující poskytnuté finanční prostředky, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru a příslušenství. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., když žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v rámci návrhu na zahájení řízení a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku v celkové výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 30 dní od odeslání finančních prostředků z úvěru žalované (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2023, standartními podmínkami úvěrové smlouvy, standartními informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně žalované poskytla dne 19. 9. 2023 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě ze dne 19. 9. 2023). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek), což bylo žalované řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná čerpaný úvěr ani přes výzvu nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z předžalobní upomínky).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde byla sjednána RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) ve výši 4330,25 % ročně, pro případ překročení doby splatnosti dokonce 9059,1 %, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k září 2023 nejvýše 9,5 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků (od níž se RPSN odvíjí), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).11. Výše RPSN sjednaná v posuzované smlouvě ve spotřebitelském úvěru je tedy zjevně nepřiměřeně vysoká a tudíž neplatná.12. Spotřebitelský úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).13. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).14. Na základě výše vyloženého tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, a jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují jí zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30Co 61/2019, sp. zn. 22Co 197/2019, sp. zn. 11Co 334/2020, sp. zn. 13Co 346/2021, sp. zn. 19Co 102/2022, sp. zn. 22Co 61/2022, a sp. zn. 53Co 47/2022, sp. zn. 11Co 171/2022, sp. zn. 20Co 12/2023, sp. zn. 62Co 67/2023, sp. zn. 20Co 149/2023, sp. zn. 28Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.15. Žalobkyně se tudíž po žalované s ohledem na shora vyložené může domáhat tolik