31 C 22/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, , smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Obsahem smlouvy byl závazek právní zástupkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a povinnost žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatky a úroky. Splatnost byla sjednána na den , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, ), na kterých se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, zřídil si uživatelský účet a vyplnil žádost o úvěr. Po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo žalovanému znění smlouvy zasláno a ten jej odsouhlasil verifikačním kódem SMS , Anonymizováno, , kterým se nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému finanční prostředky na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a to dne , datum, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel a nevrátil jej v datu splatnosti. Ke dni podání žaloby na dluh ničeho neuhradil. Na úhradu dluhu byl upomenut upomínkou. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně si nyní nárokuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok z prodlení v zákonné výši., právnická osoba, posouzení schopnosti splácet úvěr žalobkyně uvedla, byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Současně žalobkyně uvedla, že k otázce posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nenavrhuje ani nepředkládá žádný důkaz s tím, že pokud by soud neuznal důvodný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání ve věci samé dne , datum, omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, proto soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., věc projednal a rozhodl bez jejich účasti.4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhla a předložila žalobkyně, žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil a nenavrhl (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:6. Společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena na dálku, žalovaný ji podepsal pomocí SMS kódu , Anonymizováno, . Úvěr byl sjednán jako jednorázový a bezúčelový, jistina činila , částka, , zápůjční úroková sazba byla sjednána na 12 % ročně, RPSN ve výši 193,44 %, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru byl ve výši , částka, . Datum poskytnutí úvěru bylo sjednáno na , datum, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytne úvěr na jeho bankovní účet. Splatnost úvěru byla sjednána na , datum, , splátky byly stanovené na , částka, měsíčně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Součástí smlouvy byl formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kde byla jako věřitel uvedena právní předchůdkyně žalobkyně. Údaje o úvěru uvedené ve formuláři jsou totožné s údaji uvedenými ve smlouvě (zjištěno z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru).7. Nárok na vrácení pohledávky za žalovaným byl právní předchůdkyní žalobkyně postoupen na žalobkyni smlouvou dne , datum, (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně její součásti, seznamu pohledávek). Tuto skutečnost žalobkyně žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dluhu (zjištěno z podacího lístku ze dne , datum, )8. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě údajů poskytnutých žalovaným a učiněnou lustrací v registrech dlužníků, nicméně k uvedenému nedoložila žádný listinný důkaz. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil a ani v řízení tuto skutečnost nesporoval.9. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s připojením podpisu ve formě zaslaného kódu, na základě které žalovaný obdržel dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, na jeho bankovní účet. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně a k uvedenému žalobkyně nedisponuje žádným listinným důkazem a pro případ neuznání nároku důvodného na základě uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil a v řízení nesporoval výši ani existenci dluhu.10. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)., konkrétně zejména podle ust. § 1879 o.z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) a dále podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18).15. Dle uvedeného výkladu reflektujícího celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy,