5 C 114/2023-262 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení na základě žaloby podané k soudu dne 11. 4. 2023, byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky ve výši 202 945,16 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Uvedla, že dne 25. 2. 2018 žalovaná neoprávněně vystěhovala zařízení autoservisu, které bylo ve vlastnictví žalobkyně z prostor na adrese , adresa, . Z toho důvodu žalobkyně podala žalobu na vydání movitých věcí, a to u Obvodního soudu pro Prahu 5. Řízení o vydání věcí bylo vedeno pod sp. zn. 28 C 421/2020, a skončilo pravomocným rozsudkem č. j. 28 C 421/2020-285 ze dne 19. 12.2022, které nabylo právní moci dne 10. 2. 2023. Rozsudkem byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni tyto movité věci: a) dvousloupový hever AMI 3ST/0321 171/2008, výrobce , právnická osoba, (dále také jako „Hever 1“) a b) dvousloupový hever AMI 4/0921 691/2008, výrobce , právnická osoba, (dále také jako „Hever 2“). Žalobkyně vyzývala žalovanou k vydání věcí výzvou ze dne 16. 3. 2018. Svou povinnost pak žalovaná splnila ke dni 18. 3. 2023, kdy žalovaná Hevery žalobkyni předala, jak vyplývá z předávacího protokolu ze dne 18. 3.2023. S ohledem na uvedené je pak nepochybné, že žalovaná užívala Hevery, a to s vědomím, že je držela neoprávněně a byla si tedy vědoma, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně. Žalovaná se tedy ve smyslu ustanovení § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) na úkor žalobkyně obohatila, kdy žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení v podobě obvyklé ceny nájemného Heverů za rozhodné období. Jako rozhodné období žalobkyně označuje 1. 3. 2018 až 18. 3. 2023, kdy za tuto dobu činí obvyklá výše nájemného částku ve výši 202 945,16 Kč. Běžné nájemné za Hever 1 pak činí částku 1 600 Kč měsíčně. Běžné nájemné pro Hever 2 pak činí částku 1 750 Kč měsíčně. Nájemné za Hevery pak v souhrnu činí 3 350 Kč měsíčně. Bezdůvodné obohacení za období od 1. 3. 2018 do 18. 3. 2023 činí celkem částku 201 000 (nájemné za 5 let) + 1945,16 (poměrné nájemné za měsíc březen 2023 k datu vydání 18. 3. 2023), tj. 202 945,16 Kč.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nárok v žalobě uvedený neuznává v celém rozsahu, neboť žalobkyně nedotvrdila ani neprokázala základ (jistinu) vzneseného nároku, důvod jeho vzniku ani délku jeho trvání. Žalobkyně jako rozhodné období pro následný výpočet výše bezdůvodného obohacení uvedla časový interval 1. 3. 2018 do 18. 3. 2023. Žalovaná a paní , jméno FO, ( posledně jmenovaná je jedinou akcionářkou , právnická osoba, a statutárním orgánem) uzavřely jako smluvní strany nájemní smlouvu na nebytové prostory pod adresou , adresa, dne , datum, , což je nesporné tvrzení obou stran ( vyplývá z předešlých soudních sporů vedených u OS Praha 5, čj 28 C 421/2020, čj 21 C 48/2019). Tuto smlouvu ukončila žalovaná výpovědí z 25. 2. 2018 a prostory vyklidila, což je nesporné tvrzení obou stran (vyplývá z předešlých soudních sporů vedených u OS Praha 5, č. j. 28 C 421/2020, č. j. 21 C 48/2019). Žalobkyně pak tvrdí, že nájemní smlouva /zápůjčka/poskytnutí do užívání heverů, které žalovaná vydala dne 18. 3. 2023 na základě rozsudku zdejšího soudu 28 C 421/2020, trvala pouze do okamžiku vyklizení prostorů v , adresa, . Žalovaná, jak shora uvedeno, skutečně prostory do konce února 2018 vyklidila, přičemž odstěhovala v žalobě uvedené hevery. Na těchto tvrzeních pak žalobkyně asi staví dobu trvání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však ani v jí tvrzeném časovém intervalu vznik bezdůvodného obohacení neprokázala, tedy pokud vůbec jaké bylo. Žalobkyně totiž tvrdí, že užívání heverů bylo omezeno pouze na dobu existence nájemní smlouvy uzavřené mezi pí , jméno FO, a žalovanou, což nijak neprokázala. Žalovaná však namítá, že nikdy nebylo sjednáno mezi stranami sporu nic (ústně, či písemně), co by se týkalo ceny jakéhokoliv způsobu užívání (nájmu, zápůjčky) heverů a nikdy nebyla sjednána/omezena doba užívání na dobu trvání nájmu v prostorách , adresa, , kdy nájemní smlouva ani nebyla uzavřena se stejnými subjekty, které nyní vedou jako účastníci tento spor. Avšak i v případě, že v řízení bude bezdůvodné obohacení žalované prokázáno, tedy bude-li prokázáno, že k němu došlo, žalobkyni pak od 1. 3. 2018 resp. 2. 3. 2018 počala běžet subjektivní promlčecí lhůta v trvání 3 let ( § 621 o. z.), která běžela od 2. 3. 2021 nejméně do 1. 4. 2023 s ohledem na to, že žaloba byla podána 17. 4. 2023, namítá žalovaná promlčení uplatněného nároku žalobkyně. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně nijak neprokázala tvrzenou výši bezdůvodného obohacení, neboť nijak nedokázala, že obvyklá výše měsíčního nájemného u vrácených heverů činí tolik, kolik tvrdí žalobkyně. Žalovaná v průběhu řízení uplatnila z opatrnosti co do výše vymáhané pohledávky svoji vlastní pohledávku za žalobkyní kompenzační námitkou z titulu bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání motorového vozidla – motocyklu , VIN kód, (dále jen „motocykl“). Žalovaná motocykl zakoupila od společnosti , právnická osoba, za 243 000 Kč. Žalovaná si na motorku od , právnická osoba, vzala úvěr ve výši 194 400 Kč, který splácela pravidelnými měsíčními splátkami od 7. 8. 2016 do 7. 7. 2020, kdy úvěr zcela splatila. Poskytnutí motocyklu k užívání žalobkyni proběhlo tak, že žalovaná poskytla k přímé žádosti a dle výběru , jméno FO, motocykl od roku 2016 jako vzájemné plnění oproti užívání části vybavení autodílny ve vlastnictví žalobkyně, kdy tyto movité věci měly být užívání současně ve prospěch té které strany jako protihodnota plnění za užívání movitých věcí ve vlastnictví druhé osoby. Žalobkyně však předmětnou vzájemnou nepsanou dohodu porušila a současně část týkající se motocyklu s účinností dne 22. 10. 2018 vypověděla. Žalobkyně nejpozději od 23. 10. 2018 užívá motocykl bez právního důvodu a na straně žalobkyně tak vzniká bezdůvodné obohacení. K úhradě této pohledávky byla žalobkyně žalovanou vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 18. 4. 2023. Žalovaná vyčíslila výši bezdůvodného obohacení na částku 45 000 Kč/měsíc včetně DPH a učinila započtení své pohledávky vůči žalované částce s tím, že započítává svoji pohledávku vůči žalobkyni ve výši 202 500 Kč za užívání motocyklu žalobkyní bez právního důvodu za období od 18. 4. 2020 do 3. 9. 2020, rovněž uplatnila vůči žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 19. 4. 2023 do zaplacení.3. K obraně žalované a její vznesené námitce započtení žalobkyně uvedla, že je sice pravdou, že má v držení motocykl žalované, avšak jej drží zcela oprávněné a to z titulu zadržovacího práva, které žalobkyně uplatnila výpovědí nájemní smlouvy k motocyklu ze dne 1. 11. 2018. Žalobkyně uplatnila zadržovací právo na motocykl oproti povinnosti žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení za užívání zařízení autoservisu včetně spolu s jeho vrácením, když žalovaná v letech 2014 až do září 2023 disponuje vybavením autoservisu žalobkyně, které žalobkyni dosud nevydala. Vydala pouze předmětné hevery, přičemž ostatní věci má stále v držení. Kompenzační námitka žalované je tak zcela irelevantní, nárok na vydání bezdůvodného obohacení za zadržování předmětného motocyklu z uvedených důvodů nemohl vzniknout. Navíc tato kompenzační námitka není započitatelná k předmětnému nároku žalobkyně, neboť se jedná o pohledávku neurčitou a zcela nejistou ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že její nárok není promlčen, neboť žalovaná měla a má stále zařízení autoservisu v držení vědomě, tj. úmyslně se dopouští bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně. Z těchto důvodů není možné, aby v předmětné věci účinně a oprávněně uplatnila námitku promlčení, když takovou námitku může uplatnit pouze osoba, která je v dobré víře. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1737/08.4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:5. Mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla dne 1. 5. 2014 uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor /prokázáno smlouvou ze dne 1. 5. 2014/. , jméno FO, jako pronajímatelem a žalovanou byla dne 1. 4. 2015 uzavřena Smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená dle zákona č. 116/1990 Sb. Předmět pronájmu byl popsán tak, že se nachází v 1. nadzemním podlaží budovy bez č. p. /č. e. na pozemku číslo popisné , Anonymizováno, k. ú. , adresa, . města , Anonymizováno, , obec , adresa, , a budovy č. popisné , Anonymizováno, na pozemku č. popisné , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, . město , adresa, /prokázáno –Smlouvou ze dne 1. 4. 2015/ Žalobkyně je vlastníkem dvousloupového heveru AMI 3ST/0321 171/2008, výrobce , právnická osoba, a dvousloupového heveru AMI 4/0921 691/2008, výrobce , právnická osoba, /prokázáno nesporným tvrzením účastníků a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5