5 C 133/2025-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy ze dne 16. 11. 2012 zřídila a vede pro žalovaného běžný účet. Následně dne 4. 12. 2012 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 102 953,01 Kč s úrokovou sazbou 17,9 % ročně, který byl žalovaný povinen řádně a včas splatit, což však porušil, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla. K ukončení smluvního vztahu došlo ke dni 1. 12. 2024, kdy žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 102 953,01 Kč, úrok ve výši 5 730,96 Kč za období od 30. 8. 2024 do 28. 1. 2025, úrok z prodlení ve výši 1 847,58 Kč za období od 9. 9. 2024 do 28. 1. 2025, poplatky ve výši 1 300 Kč, úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 102 953,01 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 104 253,01 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedla, že s tímto souhlasí, a žalovaný se nijak nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 16. 11. 2012 smlouvu o produktových balíčcích pro děti, studenty a dospělé, na základě které zřídila a vede pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, (smlouva o produktových balíčcích pro děti, studenty a dospělé ze dne 16. 11. 2012). Na základě žádosti žalovaného uzavřeli účastníci dne 4. 12. 2012 smlouvu o úvěru ve znění dodatku ze dne 2. 2. 2024, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému prostředky formou povoleného přečerpání na jeho účtu do výše úvěrového limitu 103 000 Kč, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně, přičemž žalovaný byl povinen takto čerpané prostředky žalobkyni spolu s úrokem a poplatky vrátit, což porušil, když prostředky nevrátil řádně a včas, resp. nezajistil, aby na jeho účtu byl dostatečný zůstatek pro splacení dluhu (žádost o poskytnutí studentského PPÚ/KTK, žádost o změnu ze dne 2. 2. 2024, záznam o podpisu klienta ze dne 2. 2. 2024, předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru ze dne 4. 12. 2012, smlouva o úvěru ze dne 4. 12. 2012). Žalobkyně marně upomínala žalovaného k zaplacení dluhu, přičemž za první upomínku si účtovala částku 300 Kč a za druhou a každou další upomínku částku 500 Kč, kdy následně úvěrovou smlouvou dopisem ze dne 20. 8. 2024 doručeným žalovanému dne 3. 9. 2024 vypověděla s tím, že výpovědní doba činila dva měsíce a začala běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení (1. upomínka, 1. výzva k zaplacení dluhu, opakovaná výzva k zaplacení dluhu, výzva k zaplacení dluhu ze dne 7. 11. 2024, sazebník žalobkyně pro fyzické osoby, výpověď smlouvy o kontokorentu ze dne 20. 8. 2024 včetně dodejky). Žalovaný ke dni 28. 1. 2025 dluží žalobkyni na jistině částku 102 953,01 Kč, na obchodním úroku částku 5 730,96 Kč, na zákonném úroku z prodlení částku 1 847,58 Kč a na poplatcích částku 1 300 Kč (výpis z úvěrového účtu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky také předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni neuhradil ničeho (předžalobní výzva ze dne 10. 2. 2025 včetně potvrzení o podání).6. Ve věci bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které umožnila žalobkyně žalovanému čerpat prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaný se tyto prostředky zavázal žalobkyni vrátit společně s úroky v ujednané výši, což však porušil. Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu a následně smlouvu v souladu s § 506 obch. z. vypověděla. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni na svém dluhu ani přes opakované výzvy ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu s poplatky a příslušenstvím, které je dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) tvořeno s ohledem k prodlení žalovaného dle § 1970 o. z. zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a také sjednaným smluvním úrokem.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 25 043,50 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 171 Kč, odměny za zastoupení advokátem ve výši 5 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za tři úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.