5 C 479/2022-176 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 16. 12. 2016 smlouvu o dílo za účelem provedení monolitické konstrukce na stavbě , právnická osoba, , přičemž dodávky a služby byly žalované poskytovány průběžně. Cena díla byla účtována fakturou č. 16010788 ze dne 19. 12. 2016 znějící na částku 3 719 675 Kč, výše zádržného 24 714,01 Kč, a fakturou č. 16010809 ze dne 15. 1. 2017 znějící na částku 4 963 108 Kč, výše zádržného 137 111,20 Kč. V souladu s čl. 6.3 všeobecných smluvních podmínek vzniklo žalobkyni právo na úhradu jedné poloviny zádržného ve výši žalované částky, k jehož úhradě byla žalobkyně vyzvána výzvou ze dne 12. 2. 2021. Žalovaná však žalobkyni ničeho nezaplatila. K následnému vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že co se týče dohody o započtení ze dne 19. 1. 2017 a 15. 2. 2017, v těchto není explicitně vymezeno, že by se započítávalo zádržné. S jednostranným započtením pak žalobkyně nesouhlasila a toto žalované sdělila.2. Žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, neboť tento nárok zanikl započtením. Část zádržného ve výši 24 714,01 Kč zanikla co do výše 3 000 Kč započtením na základě dohody o započtení pohledávek ze dne 19. 1. 2017, ve zbytku pak jednostranným započtením učiněným prohlášením o započtení pohledávek ze dne 14. 3. 2019 proti pohledávce žalované za žalobkyní ve výši 12 273 766,09 Kč, která žalované vznikla z titulu porušení povinností žalobkyně ze smlouvy o dílo a kterou žalovaná vyúčtovala fakturami č. 2019100514, 2019100515 a 2019100516. Pohledávka z části zádržného ve výši 137 111,20 Kč pak zanikla na základě dohody o započtení pohledávek ze dne 15. 2. 2017.3. Podáním doručeným soudu dne 24. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 80 912,60 Kč zpět, neboť žalovaná tuto částku dne 23. 6. 2025 žalobkyni uhradila. Předmětem řízení nadále zůstalo zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 28 713 Kč od 6. 3. 2021 do 23. 6. 2025 z částky 80 912,60 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhrada nákladů řízení.4. Jelikož účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedli, že s tímto souhlasí, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.5. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:6. Žalobkyně jako zhotovitel uzavřela se žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo č. , Anonymizováno, (smlouva o dílo č. , Anonymizováno, ze dne 16. 12. 2016). Za provedené práce vystavila žalobkyně žalované fakturu č. 16010788 ze dne 19. 12. 2016 na částku 3 719 675 Kč splatnou dne 2. 2. 2017, se zádržným ve výši 24 714,01 Kč, a dále fakturu č. 16010709 ze dne 15. 1. 2017 na částku 4 963 108 Kč splatnou dne 1. 3. 2017, se zádržným ve výši 137 111,20 Kč (faktura č. č. 16010709 ze dne 15. 1. 2017 a faktura č. 16010809 ze dne 15. 1. 2017, protokol o projednání nabídky ze dne 4. 8. 2016 včetně přílohy a všeobecných smluvních podmínek pro výběrová řízení, dodávky a výkony mimokoncernových zhotovitelů). Na základě dohody o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 15. 2. 2017 došlo k započtení vzájemných pohledávek účastníků ve výši 407 709,38 Kč, a to pohledávky žalované z titulu neuhrazené faktury č. 2017100417 oproti pohledávce žalobkyně z titulu neuhrazené faktury č. 16010809 (dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 15. 2. 2017). Na základě dohody o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 19. 1. 2017 došlo k započtení vzájemných pohledávek účastníků ve výši 3 000 Kč, a to pohledávky žalované z titulu neuhrazené faktury č. 2016105596 oproti pohledávce žalobkyně z titulu neuhrazené faktury č. 16010788 (dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 15. 2. 2017). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pozastávek výzvou ze dne 12. 2. 2021, a to do 10 dnů od doručení této výzvy (výzva k úhradě pozastávek ze dne 12. 2. 2021). Žalovaná žalobkyni sdělila, že výzvě, která jí byla doručena dne 23. 2. 2021, nevyhovuje, neboť žádné závazky v účetnictví neeviduje (odpověď žalované ze dne 23. 2. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 9. 9. 2022 včetně dodejky). Žalovaná dlužnou částku ve výši 80 912,60 Kč uhradila dne 23. 6. 2025 (výpis z účtu žalované ze dne 23. 6. 2025).7. Ve věci bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně jako zhotovitel se žalovanou jako objednatelem uzavřely smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které se žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami domáhala úhrady zádržného ve výši 80 912,60 Kč s příslušenstvím. Žalovaná uvedenou částku uhradila dne 23. 6. 2025 a soud má proto za to, že svůj dluh ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. uznala, když žalobkyni uhradila pouze dlužnou jistinu a nikoliv požadované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do výše žalované jistiny, pročež soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. výrokem I. rozhodl o zastavení řízení co do částky 80 912,60 Kč s úrokem z prodlení od 23. 6. 2025 do zaplacení. Po zohlednění částečného zastavení řízení zůstalo předmětem tohoto řízení zaplacení příslušenství a nákladů řízení. Žalovaná byla k úhradě zádržného vyzvána výzvou, která jí byla doručena dne 23. 2. 2021 s tím, že zádržné měla žalobkyni uhradit do 10 dnů od této výzvy, tj. nejpozději do 5. 3. 2021. Protože žalovaná dlužnou částku uhradila až 23. 6. 2025, rozhodl soud s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalované do dne zaplacení dlužné jistiny, a dále náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši stanovené dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. V době, kdy žalobkyně podala svůj návrh, tj. ke dni 14. 12. 2022, žalobkyně za žalovanou stále evidovala dluh v původní výši jistiny. Žalovaná následně žalobkyni dne 23. 6. 2025 žalovanou jistinu zaplatila. V daném případě to tak byla žalovaná, která nedodržela svou povinnost a zapříčinila zahájení řízení v předmětné věci. Žaloba tedy byla podána důvodně.9. Na základě výše uvedeného proto soud shledal, že procesní zavinění je na straně žalované a rozhodl o její povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 35 288,20 Kč podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 046 Kč, odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 340 Kč za každý z pěti a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, porada s klientem dne 11. 4. 2023, vyjádření ze dne 17. 4. 2023 a zpětvzetí žaloby ze dne 24. 7. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden právní úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za požadované úkony právní služby, a to za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 10. 2. 2023, neboť dle soudu se v daném případě nejedná o účelně vynaložené náklady, když předmětem porady má být stručná výzva soudu adresovaná účastníkům ohledně toho, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a délka porady s klientem se tak v daném případě jeví jako nepřiměřená. Stejně tak soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za vyjádření ze dne 14. 2. 2023, kterým žalobkyně pouze sdělila, že souhlasí s vydáním rozhodnutím bez nařízení jednání, návrh na pokračování v řízení ze dne 15. 5. 2024 a sdělení procesního stanoviska ze dne 13. 6. 2024, kdy žalobkyně pouze uvedla, že trvá na podané žalobě. V uvedených případech se jedná o stručná sdělení žalobkyně týkající se průběhu řízení, jež nelze považovat za žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 ani odst. 2 advokátního tarifu, přičemž soud má za to, že svou povahou se ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu neblíží žádnému z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 či odst. 2 advokátního tarifu. Soud ž