70 C 48/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou ze dne 25. 1. 2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 20 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 13. 6. 2022 smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti téhož dne úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, včetně souhrnného poplatku ve výši 32 720 Kč (poplatek za pracování a doručení úvěru, hotovostní inkaso splátek v místě bydliště) vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 83,47 % ročně v pravidelných týdenních splátkách ve výši 1 212 Kč, kdy první splátka je splatná 7 den po podpisu smlouvy a každý následující sedmý den od předchozí splátky.2. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením poměrů žalovaného na základě dokumentů, které žalovaný uvedl v evidenční kartě a doložil žalobkyni, dále žalobkyně učinila lustraci v interních a externích databází (v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, registru exekucí, insolvenčním rejstříku, kontrolou rodného čísla a čísla občanského průkazu za pomoci dálkového systému , právnická osoba, , úvěrování a platební historie žalovaného v interním systému žalobkyně).3. Žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku ve výši 52 520 Kč, která byla započtena žalobkyní nejprve s odkazem na smluvním ujednáním na úhradu nákladů na vymáhání, dále na úhradu smluvních pokut a sjednaných poplatků vzniklých v souvislosti s prodlení, dále na úhradu souhrnného poplatku a následně na úhradu jistiny a úroku.4. Jelikož žalovaný hradil splátky nepravidelně, byl v prodlení s úhradou splátek, proto přistoupila žalobkyně v souladu se smluvní ujednání k prohlášení úvěru za splatný, a to k datu 7.8.2023. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.6. Soud ve věci nařídil jednání na 14.7.2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ve věci samé se nevyjádřil. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.7. Žalovaný s žalobkyní dne 13.6.2022 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 40 000 Kč v hotovosti. Doba trvání úvěru byla sjednána na 60 týdnů. Výše týdenní splátky byla sjednána na částku 1 212 Kč s tím, že první splátka úvěru byla splatná dne 20. 6. 2022. Vedle jistiny úvěru byl žalovaný povinen uhradit dále úrok ve výši 7 920 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč. Celková výše úvěru činila částku 72 720 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % p.a. RPSN bylo ve výši 212,77%. (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2022 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).8. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, žije v nájmu, v domácnosti žijí 2 lidé. Dále uvedl, že pracuje u společnosti , právnická osoba, . na pozici jednatele a jeho mzda dosahuje výše 50 977 Kč a měsíční výdaje dosahují výše 14 893 Kč (zjištěno z evidenční karty klienta).9. Příjem žalovaného v březnu roku 2022 byl ve výši 50 912 Kč a v měsíci dubnu 2022 byl ve výši 51 041 Kč (zjištěno z výplatních pásek).10. Žalovaný uhradil v 1. týdnu roku 2022 částku ve výši 5 252 KČ, v 9. týdnu roku 2022 částku ve výši 10 504 Kč, v 18. týdnu roku 2022 částku ve výši 10 504 Kč, v 36. týdnu roku 2023 částku ve výši 10 504 Kč, ve 48. týdnu roku 2023 částku ve výši 5 252 Kč a v 52 týdnu roku 2023 částku ve výši 10 504 Kč. Žalovaný tak celkem uhradil na úvěr částku ve výši 52 520 Kč (zjištěno k informacím o smlouvě č. , hodnota, ).11. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (zjištěno z předžalobní upomínky).12. Výše úroku požadovaného bankami při poskytování nových spotřebitelských úvěrů v období června 2022 činila 9,33 % ročně (výpis z databáze ČNB ARAD).13. Soud učinil skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 13.6.2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných týdenních splátkách, a to včetně poplatků, úrokové sazby ve výši 70,89 % p.a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila částku 72 720 Kč, RPSN dosahovalo výše 212,77%. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr z externích a interních databází a zejména z doložených výplatních pásek. Žalovaný úvěr hradil nepravidelně a za dobu trvání úvěru hradil 52 520 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou. V řízení žalovaný existenci ani výši dluhu nesporoval. Výše úroku požadovaného bankami při poskytování nových spotřebitelských úvěrů v období června 2022 činila 9,33 % ročně.14. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), konkrétně zejména podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Bylo prokázáno, že před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr na základě dokladů a údajů získaných od žalovaného. Žalobkyně prověřovala žalovaného v externích a interních databázích (v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolovala žalovaného rodné číslo dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, prověřovala platební historii žalovaného v rámci interních systému žalobkyně), kontrolovala a vyhodnocovala doložené dokumenty žalovaným, kdy bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, . na pozici jednatele a jeho mzda dosahuje průměrně výše 50 977 Kč, žalovaný uvedl výdaje ve výši 14 893 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen výplatními páskami za měsíc březen a duben 2022. Disponibilní zůstatek žalovaného, proto činil částku ve výši 36 084 Kč, která byla vyhodnocena jako dostatečná k úhradě sjednané splátky a žalovanému byl úvěr poskytnut.18. Soud pro shora uvedené učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládal v době uzavření smluv platný a účinný zákon o spotřebitelském úvěru dle shora citovaných ustanovení, vycházela nejen z informacích získaných od žalovaného, ale takto získané informace ověřila. Dle učiněných zjištění bylo možné dospět k závěru, že žalovaný disponoval dostatečnými finančními prostředky ke splácení sjednávaného závazku.19. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná. Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. Soud proto dále posuzoval platnost smlouvy s odkazem na ust. § 588 o. z., podle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Současně podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvo