70 C 68/2024-164 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že darovací smlouva uzavřená dne 15. února 2022 mezi žalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , Jméno zmočněnkyně, o převodu bytové jednotky č. 1956/3, vedené na LV č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , území , Anonymizováno, , na žalovaného, na základě které došlo k vkladu vlastnického práva žalovaného k předmětné bytové jednotce do katastru nemovitostí, je ve vztahu k žalobcům neúčinná.2. Uvedli, že se stali roku 2018 obětmi podvodu spočívajícího v tom, že , Jméno zmočněnkyně, , narozená , Datum narození zmočněnkyně, , bytem , adresa, (matka žalovaného) od nich podvodně (pod smyšlenou legendou) vylákala , částka, . V dané věci bylo zahájeno slovenskými orgány činnými v trestním řízení vůči paní , jméno FO, trestní řízení, které vyústilo v podání obžaloby, která je nyní projednávána soudy Slovenské republiky. K tvrzenému trestnímu jednání paní , jméno FO, uvedli, že od žalobců podvodně získala půjčku, kterou ji poskytli za účelem získání grantu pro „, Anonymizováno, “ (dále jen „vysoká škola“), které byla paní , jméno FO, zakladatelkou a majitelkou. Management této školy zajišťovala akciová společnost „, Anonymizováno, “, ve které zastávala paní , jméno FO, funkci předsedkyně představenstva. Členem dozorčí rady této společnosti byl žalovaný. Společnost „, Anonymizováno, “ je od 5.4.2022 v konkurzním řízení. „, Anonymizováno, “ se potýkala s finančními i výukovými problémy a byl ji odňat souhlas k působení jako soukromé školy, čímž došlo k ukončení její činnosti.3. Matka žalovaného následně převedla darovací smlouvou vlastnické právo k bytové jednotce č. , Anonymizováno, , vedené na LV č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , území , Anonymizováno, (dále jen „bytová jednotka“) na žalovaného, který je v současnosti veden jako vlastník nemovitosti. Žalobci se domnívají, že se paní , Anonymizováno, převodem zbavila svého majetku, a to v úmyslu zkrátit žalobce, přičemž žalovaný si musel být (jako blízký příbuzný i jako člen dozorčí rady společnosti zajišťující managment soukromé vysoké školy) vědom úmyslu matky ztížit postavení věřitelů, jejího trestního stíhání a finančních obtíží v rámci jejího profesního působení. Žalobci se proto žalobou domáhají vyslovení neúčinnosti právního jednání (darování), a to vůči žalovanému, který se svou matkou, jakožto dlužnicí žalobců, jednal.4. Žalobci doplnili, že svůj nárok opírají o ust. § 590 odst. 1 písm. b) o.z. (nikoliv o ust. § 589 odst. 1 o.z.) a nedisponují vykonatelnou pohledávkou s tím, že v trestním řízení byla žalobcům, v pozici poškozených, přiznána náhrada škody ve výši , částka, , kterou má obžalovaná uhradit během trvání zkušební doby (jednoho roku) a s dalšími nároky byli žalobci odkázáni na občanskoprávní řízení. Žalobci usilují o uhrazení škody, kterou utrpěli, protože se stali obětí podvodu, přičemž je zřejmé, že prakticky jediným majetkem, z něhož by bylo možné uspokojit jejich pohledávku, je předmětný byt, který paní , Anonymizováno, darovala svému synovi. Matka žalovaného byla trestně stíhána již před darováním nemovitosti a její obava, že jí bude uložena povinnost k náhradě škody tak byla reálná a nyní je i důvodná, i když rozsudek dosud nenabyl právní moci. Žalovaný musel mít povědomost o situaci své matky a jejích aktivitách, a to nejen se zřetelem, že se jedná o blízkou příbuznou, ale také s ohledem na okolnost, že žalovaný byl od , datum, členem dozorčí rady akciové společnosti „ , Anonymizováno, “, která zajišťovala mangement vysoké školy.5. Ve vztahu k existenci vykonatelné pohledávky žalobci uvedli, že paní , Anonymizováno, bylo rozsudkem soudu prvního stupně v trestní věci vedené pod sp.zn. , Anonymizováno, Městským soudem v Bratislavě uloženo nahradit škodu žalobcům a žalovaná si ponechala lhůtu k podání odvolání, žalobci nemají informaci o tom, že by bylo podáno odvolání. Prvoinstanční rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne , datum, .6. Žalobci jsou obětí protiprávního jednání (uvedení v omyl) paní , jméno FO, , utrpěli v důsledku trestněprávního jednání škodu a tuto skutečnost by měl vzít soud v potaz a žalobcům poskytnout vyšší míru ochrany než pachateli trestného činu. Z hlediska postavení žalobců jako obětí trestné činnosti by to znamenalo, že oběti se mohou pokusit o navrácení svého majetku po pachatelích soukromoprávními prostředky (tj. v podstatě žalobou) až poté, co získají proti pachateli pravomocný rozsudek v trestní věci a až do té doby pachatelé mohou se svým majetkem volně disponovat, tj. mohou se jej zbavovat a vytvořit situaci, kdy pravomocný rozsudek odsuzující je k náhradě škody se pro oběti jejich trestné činnosti stane naprosto bezcenným, protože pachatelé se již svého majetku dávno zbavili. Různá opatření orgánů činných v trestním řízení do majetku, který stíhané osoby vlastní na území druhého státu, jsou procesně komplikovaná a časově náročná. Pokud stíhané osoby svůj majetek v cizině již převedly na jiného, situace je ještě komplikovanější (nemluvě o situacích, kdy je obžalovaná , Anonymizováno, ). Z těchto důvodů se žalobci rozhodli uplatňovat své nároky tímto způsobem.7. Dále uvedli, že z rozsudku prvostupňového soudu Slovenské republiky vyplývá, že žalobci uplatnili svůj nárok na náhradu škody a tento jim byl co do základu i přiznaný. Skutečnost, že žalobci již uplatnili svůj nárok v tomto adhezním řízení, jim bránila v tom, aby se po paní , Jméno zmočněnkyně, domáhali na Slovensku nebo v České republice svých nároků samostatnou občanskoprávní žalobou, protože by šlo o překážku litispendence. Dále s odkazem na historický exkurz uvedli, že podle starého občanského zákoníku z roku 1964 by bylo takové jednání dlužníka považováno za absolutně neplatný právní úkon podle § 39 a od , datum, by buď zůstal absolutně neplatný podle § 39 nebo by byl odporovatelný podle § 42a, s tím, absolutně neplatné jednání nemohlo být odporovatelné. Tento právní stav v zásadě existuje i v současnosti. Oběť trestné činnosti je v zásadě nucena uplatnit svůj nárok v adhezním řízení, a to zejména z důvodu promlčitelnosti takovéhoto nároku, čímž se však v podstatě zbavuje možnosti domáhat se svých nároků občanskoprávním způsobem a v podstatě je nucena vyčkávat na nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku, a to v očekávání, že jí bude v adhezním řízení přiznána i náhrada škody. Pokud by se pojem „vykonatelná pohledávka“ vztahovala i na pohledávky, které jsou předmětem trestního řízení, pak by oběť trestní činnosti mohla právně zpochybnit jednání pachatele podáním žaloby o „relativní neúčinnosti“, resp.„odporovatelnosti“ až po pravomocném přiznání jejího nároku na náhradu škody v trestním řízení. Podle tohoto výkladu by pachatel měl až do skončení svého trestního stíhání v podstatě neomezenou možnost disponovat se svým majetkem, přičemž jeho oběť by byla nucena přesvědčit orgány činné v trestním řízení, aby nějakým způsobem zasáhly (i s již zmiňovanými komplikacemi), protože sama by neměla žádné právní prostředky, aby tomu zabránila. V daném případě se předmětný skutek stal k prosinci roku 2018 a i přes to, že šlo o skutkově velice jednoduchou věc, bez potřeb náročného dokazování, k vydání prvostupňového rozsudku došlo až po téměř šesti letech (, datum, ). Podle žalobců se veškerá judikatura vztahující se k výkladu pojmu „vykonatelný“ v § 589 Občanského zákoníku, resp. výkladu pojmu „vymahatelný“ podle citovaných ustanovení předchozích občanskoprávních kodexů, týkala soukromoprávních pohledávek, kterých se věřitel mohl samostatně soudně domáhat. I přesto, že právní úprava této problematiky je velice složitá a rozporuplná, by šlo o „exekuční titul“, který mohl věřitel svou aktivní činností získat. U případů, u kterých oběť trestného činu uplatnila své nároky v adhezním řízení, tato oběť již nemá jiné právní prostředky, aby „exekučního titulu“ dosáhla. Žalobci se domnívají, že soudem zvolený výklad odporuje spravedlivé ochraně zájmů obětí trestné činnosti, za kterou se považují, protože ve svém důsledku poskytuje větší ochranu pachatelům než jejich obětem. Žalobci se domnívají, že setrvávání na právním názoru, že k jejich procesní úspěšnosti je určující existence „exekučního titulu“ žalobců proti paní , Jméno zmočněnkyně, , odporuje zásadám spravedlnosti.8. Žalobci současně v podání ze dne 23.12.2024 učinil výhradu ve znění, že uplatňují vůči žalovanému výhradu dovolat se neúčinnosti předmětného právního jednání žalovaného. Žalobci si dovolují požádat zdejší soud, aby laskavě doručil toto podání žalovanému, čímž mu bude tato výhrada oznámena.9. Dále uvedli, že jak z důkazů připojených k žalobě, tak i z důkazů, které žalobci předložili na soudním jednání vyplývá, že , Jméno zmočněnkyně, se cíleně zbavuje svého majetku. Žalobci jsou toho názoru, že , Jméno zmočněnkyně, je v současnosti úplně nemajetná. V této souvislosti uvedli, že , jméno FO, se zbavuje majetku, což žalobci doložili kupní smlouvou uzavřenou s manžely , Anonymizováno, s tím, že trestní stíhání sice začalo v roce 2021 a smlouva byla uzav