8 C 52/2025-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené se společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a tato společnost nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , která uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovanému vyplatil převodem z účtu na bankovní účet žalovaného. Platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalobkyně požaduje vrácení částky ve výši , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu. Žalovaný neuhradil ničeho.2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. AEZIWEYE, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , přičemž žalovaný se takto čerpané prostředky zavázal splácet spolu s příslušenstvím ve 3 měsíčních splátkách nejpozději do , datum, , a to spolu s poplatkem ve výši , částka, , RPSN bylo 1 051,51 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. AEZIWEYE). Žalovaný nedostál svým povinnostem a nesplácel poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ).6. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit vedle jistiny úvěru též poplatek za zápůjčku ve výši , částka, . Tento poplatek není smlouvou nijak definován, není zřejmé za jaké činnosti, které by se jakkoli odlišovaly od běžných činností jiných poskytovatelů úvěrů či zápůjček, je poplatek účtován. Uvedený poplatek je dle jeho povahy třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, . Sjednaný poplatek, a tedy smluvní úrok pak odpovídá téměř 50 % ve vztahu k jistině. Soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru žalovanému nejvýše 9,01 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).12. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 272,67 % ročně a ve výši téměř 50 % pro dobu trvání spotřebitelského úvěru (92 dní). Výše takového ročního úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než třicetkrát. Podle smlouvy měl žalovaný vrátit částku , částka, , oproti půjčeným finančním prostředkům ve výši , částka, . Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).13. Soud tak dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci C-377/14, Radlingerovi ca , právnická osoba, . či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celou smlouvu, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání její jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému částku ve výši , částka, poskytla a z této částky nevrátil žalovaný žalobkyni ničeho. Co do částky , částka, se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil, žalobkyně má proto nárok na zaplacení uvedené částky, jak je