6 C 303/2017-148 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne 6.11.2017 u zdejšího soudu žalobu proti žalované, kterou se domáhal odškodnění„ úmyslného psychického ublížení na zdraví“ s odůvodněním, že žalovaná se v listopadu 2012 přestěhovala se synem účastníků do jiného bydliště a změnila všechny kontakty na sebe i na syna [jméno], narozeného [rok], a to proto, že žalobce od října 2011 nemohl vydělávat peníze pro značné bolesti ramene, které vzniky v září 2011 při stěhování žalované a společného syna ze [obec] do [obec], a žalobce tak nemohl platit výživné na syna. I když žalovaná, jako bývalá manželka žalobce, věděla ze soudních jednání o výživném, že je žalobce od počátku roku 2012 vážně nemocný a pro těžkou artrózu byl v září 2012 na operaci ramene, kdy mu byla část pažní kosti nahrazena endoprotézou, žalobcovo onemocnění a operaci neuznávala a trvala na tom, aby šel pracovat. Léčba ramene se žalobci protáhla nad 30 měsíců. Po zjištění, že se synem nemůže být v kontaktu, začal mít žalobce silné psychické problémy a na doporučení praktické lékařky začal chodit k psychiatričce v [obec]. Bydlel v tu dobu v [obec] v podnájmu. Od 1.6.2013 do 29.8.2013 byl hospitalizován v psychiatrické nemocnici v [obec] pro somatické bolesti s otoky a záchvaty s celkovým kolapsem organismu. Žalobce dosud dochází na kontrolu k psychiatričce v [obec] a bere léky, které ho stojí hodně peněz. Žalobce od listopadu 2012 až do 19.9.2016 nevěděl, kde jeho syn bydlí, o bydlišti syna se dozvěděl až z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, který proběhl 9.6.2016. Podle PČR [obec] měl žalobce v době výdělečné činnosti příjmy 20 000 Kč měsíčně čistého a z tohoto důvodu požaduje, aby mu žalovaná vyplácela zpětně od 1.10.2011 nemocenskou ve výši 60% z výdělku 20 000 Kč měsíčně až do poloviny července 2016. Žalobce po dvou operacích kostní náhrady pobírá plný invalidní důchod, vlastní průkaz ZTP, protože má artrózou vážně poškozeny všechny klouby a chodí pomocí dvou francouzských holí, trpí závratěmi a depresemi. Z invalidního důchodu je mu strhávána poměrně značná část peněz na oddlužení. Se synem byl v kontaktu téměř každý víkend do září 2012 a pak až o vánocích 2014 a pak v lednu 2015. Podle žalobce i vězni mají častější návštěvy svých dětí. Podle názoru žalobce žalovaná vychovala syna [jméno] v nenávisti vůči žalobci, syn otce zná, jen když potřebuje peníze na své koníčky. Žalovanou částku dodatečně specifikoval, na výzvu soudu, na 696 000 Kč. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když popírala tvrzení uvedená v žalobním návrhu, tedy zejména, že by znemožňovala žalobci kontakt se synem. 3. Žalobce ve výpovědi před soudem uvedl, že soudně upravený styk se synem nikdy neměl, ani o takovou úpravu styku nežádal, protože byl v té době nemocný (na podzim roku 2012). Uvedl dále, že nevěděl, že by mohl soud požádat o úpravu styku se synem. [příjmení] [jméno] bylo v roce 2011 [anonymizováno] let. Za celé žalované období, tedy od října 2011 do poloviny července 2016 syna vůbec neviděl, chtěl to řešit, ale neměl jak, protože neměl na syna žádný kontakt. V psychiatrické léčebně v [obec] byl hospitalizován od 1.6.2013 do 28.8.2013. Je přesvědčen, že v roce 2013 mu byl přiznán invalidní důchod II. stupně pro psychickou nestabilitu, a až od července 2016 má přiznánu invaliditu III. stupně pro artrózu. Před škodním obdobím byl OSVČ. Žalobce v posledních třech letech syna vůbec neviděl a do té doby ho viděl zhruba 1× ročně. Syn dal žalobci na sebe kontakt, až když mu měl žalobce začít posílat výživné. Tehdy syn žalobce navštívil v [obec], ale vícekrát už nepřijel, a to i přesto, že mu žalobce posílal SMS. 4. Žalovaná ve výpovědi před soudem potvrdila, že žádná soudní úprava styku žalobce s dětmi stanovena nebyla, žalobce vyvolal řadu soudních sporů, ale o úpravu styku se synem nežádal nikdy. Žalobce odešel od rodiny někdy na jaře 2011 poté, co se dozvěděl, že žalovaná podala žalobu o rozvod, ale v místě dosavadního společného bydliště měl ještě řadu dalších měsíců uskladněno např. své nářadí a jezdil tam kdykoli bez vědomí žalované, takže se se synem mohl normálně stýkat. To bylo v [anonymizováno] v těsné blízkosti [obec]. Když účastníci po rozvodu hovořili o tom, co bude s dětmi, ujišťoval žalobce žalovanou, že bude bydlet poblíž [obec], resp. v těsné blízkosti žalované a dětí, aby se mohl s dětmi běžně stýkat. Žalovaná se na konci září 2011 odstěhovala s dětmi do [obec], kde bydleli do roku 2013. Žalobce přesně věděl kde, protože na tuto adresu rodinu stěhoval. Měl také možnost navštěvovat maminku žalované, která ho na návštěvy zvala. Se žalobcem se stýkala i sestra žalované, takže i od ní mohl mít a měl informace o tom, kde syn bydlí. Syn v tu dobu končil 9. třídu a šel studovat na střední školu. Žalobce měl i přesnou adresu střední školy, kde syn studoval a byl se synem i dcerou neustále v kontaktu na facebooku, s dcerou si telefonoval. Kdykoli žalobce chtěl, mohl se s dětmi vidět. Žalobce dluží synovi na výživném několik let, proběhl i soud, žalobce řekl, že syn není jeho biologickým synem a chtěl se syna zbavit. Žaloba o určení otcovství však byla zamítnuta. Pokud hovořil žalobce o tom, že přiměl syna, aby za ním jel do [obec], bylo to v době, kdy byl syn ještě nezletilý. Bylo tedy spíše na žalobci, aby navštívil syna on. Když syn otce navštívil v [obec], neproběhlo to dobře, protože žalobcova partnerka si nepřála, aby šel syn k nim domů. Rodina žalobce i žalované je rozhádaná, žalobce podával řadu žalob i na svoji rodinu, děti jsou v celkové citové disharmonii z toho, jak se žalobce chová. Žalovaná nikdy dětem nebránila v kontaktu s otcem, tedy se žalobcem, naopak je mnohokrát vyzývala, aby žalobce kontaktovaly. O jedněch vánocích poslala žalobci po dětech i cukroví. Žalobce před podáním žaloby žalovanou nevyzval k zaplacení žalované částky. Manželství účastníků bylo rozvedeno v roce 2011 a žalovaná si vůbec není vědoma, že by jakýmkoli způsobem nepříznivě ovlivnila žalobcův zdravotní stav. Manželství trvalo 26 let a zhruba do roku 1989 žalovaná nepozorovala nic, ale po sametové revoluci začal žalobce podnikat ve svém oboru zedník a tehdy začala žalovaná zjišťovat jeho psychickou labilitu, to, že nedokáže přijmout jiný názor, autoritu, vznikala velká spousta problémů s jeho klienty. V mezilidských vztazích v rodině dělal neustále problémy a měnil názory, ale nikdy se v souvislosti s psychickými problémy neléčil. Ještě za trvání manželství v posledních letech žalovaná několikrát se žalobcem mluvila o tom, aby přestal s podnikáním, že každý člověk má nějaké limity a on podnikání nezvládal, a ani starat se o sebe, a nabízela mu doprovod k lékaři, protože viděla, že s ním něco není v pořádku, ale vždy to skončilo hádkami a rozbroji a žalobce k lékaři nešel. Když bylo synovi ještě [anonymizováno] let, byl pro něj žalobce tatínek, kterého zbožňoval, ale postupem doby syn viděl, že se žalobce neustále vyhýbá povinnostem, že si na žalovanou vymýšlí věci, které jsou nepravdivé, a asi poslední kapka byl ten soud, kdy se chtěl žalobce zbavit svého rodičovství vůči synovi. 5. Z výslechu a doplňujícího výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce], syna účastníků, soud zjistil, že jeho vztah k otci je v podstatě řadu let neměnný, už několik let jsou spolu kontaktu pouze přes sociální sítě nebo telefonicky. Od doby, kdy se svědek s matkou odstěhoval z [obec] do [obec], tedy někdy od roku 2014, se svědek s otcem viděl pouze několikrát, a to buď tak, že svědek přijel za otcem do [obec], nebo žalobce přijel s přítelkyní do [obec] za dětmi. Je tomu tak z toho důvodu, že z [obec] do [obec] je poměrně značná vzdálenost a svědek je studentem denního studia a zároveň si přivydělává na brigádách, a to i o víkendech. Svědek však žádné napětí z otcovy strany ani ze své strany vůči otci nevnímá, nejsou ani mezi nimi žádné spory. Žalobce do ledna roku 2019 platil svědkovi výživné 500 Kč měsíčně, od té doby nic neplatí. Rodina bydlela společně do roku 2011, kdy se rodiče rozvedli. Když se rodina rozstěhovávala v souvislosti s rozvodem, maminka (žalovaná) hledala bydlení, a když je našla v [obec], žalobce o tom informovala. Z [obec] se pak rodina odstěhovala přímo do [obec]. Žalobce se adresu následně dozvěděl. Matka svědka podporovala v návštěvách otce, nikdy se nestalo, že by mu bránila v jakémkoliv kontaktu s ním, nikdy otci neznemožnila se se svědkem vidět. Svědkova sestra, dcera účastníků, komunikovala s otcem podobně jako svědek. Je naprosto nereálné, že by mohla žalovaná bránit svědkově sestře v kontaktu s otcem, protože v tu dobu spolu již ani nežily, takže matka neměla na svoji dceru takový vliv. Žalovaná ani nikdy neměla zapotřebí zakazovat svědkovi kontakty s otcem. Pokud svědek žalobce nenavštívil v době jeho opakovaných hospitalizací, bylo to proto, že o nich nevěděl. Ať už žalovaná se svědkem, respektive jeho sestrou, bydleli v [obec] v [část obce] nebo v [obec], vždycky o tom žalobce věděl, protože tam svědkovi posílal peníze i složenkou, takže musel znát konkrétní adresu. Žalobce sice v období 2012 až 2016 občas vyjád