20 C 188/2020-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne 31. 8. 2020 v režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, o drobných nárocích domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit jim částku 1 000 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že se měli zúčastnit dne [datum] letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizována tři slova]) do [obec] ([anonymizováno]). Tento let byl žalovanou zrušen a žalobci v reakci na to využili náhradního letu, který letěl o den dříve. Délka trasy leteckou vzdáleností činí 932 km. Žalobci požadují odškodnění za zrušení letu v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále též jako„ Nařízení Rady (ES) č. 261/2004). Žalobci uplatnili nárok v celkové výši 1 000 EUR na náhradu výše uvedené škody u žalované, která nijak nereagovala. 2. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A a formuláře C) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí byly doručeny dne 7. 4. 2021, tvrzení žalobců tak nikterak nerozporovala. 3. Žalovaná nesporovala skutková tvrzení žalobců, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, a to z těchto důkazů: původní rezervace obsahující zrušený let, oznámení o zrušení letu, změněná rezervace obsahující alternativní let, předžalobní výzva ze dne 24. 4. 2020, potvrzení o doručení výzvy. 4. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. 5. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu. 6. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91 (dále jen Nařízení). Podle článku 7 odst. 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). 7. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. 8. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času. 9. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobci se dne [datum] měli zúčastnit letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizována dvě slova] do [obec]. Let byl žalovanou zrušen. Žalobci proto využili náhradního letu, který letěl o den dříve. Žalobci tak mají vůči žalované nárok na úhradu náhrady škody, s ohledem na dálku letu do 1 500 km ve výši 250 EUR na osobu dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 ve spojení s rozhodnutím SDEU Sturgeon, celkem ve výši 1 000 EUR. S ohledem na shora uvedené, soud žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku sub I. 10. Podle ust. § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., a usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2040/17, neboť žalobci, kteří byli v řízení zcela úspěšní, mají nárok na náhradu jeho nákladů. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a z nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem je stanovena z pcta 1 000 € (tj. 26 200 Kč při kurzu platného ke dni převzetí zastoupení na základě plné moci) podle § 6, 7 a 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen„ AT“), kterou je nutno podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20% pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 240 Kč. Každému ze žalobců byla poskytnuta právní služba v rozsahu třech úkonů (převzetí a příprava, výzva k úhradě a sepis žaloby), po připočtení DPH 21% ve výši 604,80 Kč, tak odměna činí 3 484,80 Kč. Dále žalobcům ve smyslu ust. § 14b odst. 5 AT společně náleží 3 paušální náhrady hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), soud jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. Paušální náhrada 100 Kč za tři úkony právní služby s připočtením 21% náhrady DPH činí 363 Kč Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalobcům částka 7 847, 80 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.