7 C 231/2010-428 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně [jméno] [příjmení], právní předchůdkyně žalobce, domáhala určení, že žalovaný není dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení] dle závěti zůstavitelky datované dne [datum] petitem se domáhala určení, že závěť pořízená dne [datum] zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [rodné číslo], ve prospěch žalovaného, je neplatná. Žaloba byla podána ve lhůtě 1 měsíce od právní moci usnesení č.j. 26D 1391/2009 – 53, kterým jí bylo uloženo, aby podala ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení u zdejšího soudu„ návrh na určení, že allografní závěť zůstavitelky ze dne [datum] není platná“, usnesení nabylo právní moci [datum]. Žalobkyně je pozůstalá sestra zůstavitelky. Dle uvedené listiny označené jako závěť a datované [datum] zůstavitelka odkazuje veškerý svůj majetek žalovanému. Žalobkyně má za to, že předmětná závěť, kterou žalovaný předložil v dědickém řízení je neplatná, jednak z důvodu, že zůstavitelka v době údajného podpisu závěti již byla vážně nemocná, proto nemohla závěť platně pořídit, dále má za to, že závěť nebyla podepsaná vlastní rukou zůstavitelky a namítala, že nebyla pořízena v den, který je na listině uveden. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby s tím, že závěť zůstavitelky je projevem její svobodné vůle. Se zůstavitelkou a jejím manželem byl v přátelských vztazích a pomáhal jim. Soud po provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem z 2.9.2015, č.j. 7C 231/2010-193 tak, že žalobu zamítl. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předmětná závěť pořízená [jméno] [příjmení] dne [datum] je závětí platnou s odůvodněním, že v řízení bylo prokázáno, že závěť vlastní rukou podepsala před dvěma svědky a před jejím podpisem po přečtení textu závěti projevila s jejím obsahem souhlas. Dále vycházel ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení], z jehož obsahu vyplynulo, že v době pořízení závěti zůstavitelka netrpěla duševní poruchou, která by ji činila k tomuto jednání neschopnou, tento závěr byl v obsahu znaleckého posudku blíže specifikován. Dále vycházel ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, vypracovaného Mgr. [celé jméno znalkyně], jakož i výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], kteří byli přítomni při podpisu závěti zůstavitelkou. Hodnotil rovněž výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádky zůstavitelky, která uvedla, že při návštěvě v době hospitalizace zůstavitelky dne [datum] zůstavitelka hůře komunikovala, tak neshledal toto tvrzení relevantním, s tím, že se jedná o časové období již po datu sepsání závěti. S odkazem na ust. § 3069 zák. č. 89/2012, občanský zákoník účinný od 1.1.2014, aplikoval na posuzovaný případ příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. vzhledem k datu úmrtí zůstavitelky dne [datum] (§ 476 odst. 1,2, § 476b) citovaného zákona), z nichž vyplývá, že zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo jí zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání s tím, že v řízení u soudu v I. stupni nebylo vedeno tak, aby bylo možno prokázat všechny okolnosti závěti. Setrvala na tvrzení, že je zřejmé, že zůstavitelka závěť nepořídila dne [datum], což osvědčuje i znalecký posudek z oboru psychiatrie, z něhož vyplynulo, že zůstavitelka se ve dnech [anonymizováno] a [datum] cítila špatně, měla bolesti, dne [datum] byla nejistá a utlumená. Od jejího přijetí do nemocnice dne [číslo] až do doby jejího úmrtí dne [datum] jí byly aplikovány léky proti bolesti (morphin a další). Má za to, že datum [datum] se pro žalovaného jevilo jako nejpříznivější pro označení listiny, kterou v dědickém řízení předložil jako platnou závěť zůstavitelky. V den [datum] závěť zůstavitelka nemohla podepsat, když z výpovědi svědka [příjmení] se tak mohlo stát až po smrti jejího manžela [jméno] [příjmení], který zemřel [datum]. Vliv léků proti bolestem, především Morphinu, musel ovlivňovat její rozhodovací schopnosti. Zdůraznila, že před tímto datem netrpěla pocity lítosti a pesimismu, pro které by mohla uvažovat o pořízení závěti a nebyly důvody, v důsledku kterých by měla požadovat od žalovaného zajištění sepisu závěti, jak on tvrdil, když věděla, že její manžel žije. Znalkyně [příjmení] [příjmení] se nezabývala dostatečným způsobem vlivem léků užívaných zůstavitelkou v době její hospitalizace na její rozpoznávací schopnosti a především ovlivnitelnost vůle. Také poukázala na skutečnost, že žalovaný vyvíjel dříve na zůstavitelku a jejího manžela nátlak, aby mu darovali nemovitost v [obec a číslo], kterou mu dle závěti zůstavitelka odkázala, rovněž zpochybňovala vztah mezi zůstavitelkou, jejím manželem a žalovaným s poukazem na výpověď svědkyně [příjmení], která uvedla, že zůstavitelka k žalovanému neměla vřelý vztah. Navíc z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný při jednáních v nemocnici a s pohřební službou uváděl, že je synovec zůstavitelky, což nebyla pravda, tedy vědomě lhal o svém příbuzenském vztahu. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě na určení neplatnosti předmětné závěti vyhověl. Městský soud v Praze rozsudkem z 21.9.2016, č.j. 28Co 229/2016-236, rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný, když dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že odvolací námitku žalobkyně, že závěť nebyla sepsána dne [datum] nepovažuje za důvodnou s tím, že i když o datu podepsání závěti její svědci ve svých výpovědích u soudu výslovně nehovořili, tak nelze přehlédnout, že potvrdili, že svým podpisem stvrdili nejen to, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitelky, ale i den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Vycházel rovněž z obsahu dědického spisu, z něhož vyplývá, že oba svědci závěti před soudní komisařkou výslovně uvedli, že závěť podepsali dne [datum], pokud ve své výpovědi před soudem o tomto datu nehovořili, tak potvrzovali, že svým podpisem stvrdili, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitelky, ale i den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Navíc žalobkyně ani netvrdila jiné datum, kdy měla být závěť sepsána, potom ani nemohla prokázat, že se tak stalo jiný den, než který je v ní uveden. Okolnost, že žalovaný předložil závěť až v lednu 2010, je bez významu, neboť tak učinil na výzvu soudní komisařky poté, kdy byl jako objednavatel pohřbu předvolán k dědickému řízení. Rovněž konstatoval, že okolnost, že závěť ve prospěch žalovaného učinila pouze zůstavitelka a ne její manžel, nemůže mít vliv na platnost závěti. [jméno] zůstavitelka označila žalovaného v nemocnici jako kontaktní osobu, proto ani námitka, že byl označován jako její synovec není případná. Taktéž neshledal důvodnými odvolací námitky ve vztahu ke zdravotnímu stavu zůstavitelky v době sepsání závěti, neboť znalkyně v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku měla k dispozici veškerou relevantní zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky a na jejím základě dospěla k závěru, že zůstavitelka netrpěla duševní poruchou, k příznakům její diagnózy nepatřily poruchy paměti, demence, nebo stavy zmatenosti, její myšlení bylo koherentní a byla orientovaná, dostávala pouze analgetika proti bolesti, které neměly vliv na její rozpoznávací schopnosti. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.9.2016, č. j. 28 Co 229/2016-236, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v nesprávném právním posouzení otázky data podepsání závěti. Je toho názoru, že odvolací soud nesprávně posoudil svědeckou výpověď JUDr. [jméno] [příjmení], který u soudu uvedl, že ho v určité době vícekrát kontaktoval žalovaný s tím, že [příjmení] vážně onemocněli, jsou hospitalizováni a chtěli by mu odkázat majetek pro případ smrti, a že když pak pan [příjmení] zemřel, řekl žalovanému, že by bylo na místě to řešit závětí, k žádosti žalovaného mu telefonicky sdělil text závěti a na jeho přání souhlasil s tím, že bude působit jako svědek závěti, domluvili se na dni, kdy dojde k podpisu závěti, což vzhledem k jeho časovému zaneprázdnění bylo asi za tři týdny od nadiktování závěti. Žalobkyně upozorňuje na to, že manžel zůstavitelky [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], a že závěť zůstavitelky tak mohla být pořízena nejdříve po tomto datu, s ohledem na domluvu svědka se žalovaným o termínu účasti na podpisu závěti k tomu mohlo dojít až po [datum], kdy již byl zdravotní stav zůstavitelky jiný. Názor odvolacího soudu, že pokud svědek závěti ve své výpovědi před soudem o datu podepsání závěti nehovořil, nelze přehlédnout, že potvrdil svým podpisem nejen to, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitelky, ale i den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, je podle ní v příkrém rozporu s vylíčením všeho, co svědek o předmětu výslechu ví, a detailně to také popsal; jeho výpověď dokazuje, že závěť n