13 C 215/2019-285 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9.9.2019 domáhala stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobkyně v roce 1997 zakoupila bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v bytovém domě na adrese , adresa, , a stala se členkou , Jméno žalovaného, . Již od roku 2006, kdy žalobkyně poprvé obdržela zprávu o hospodaření žalovaného, výpisy z účtů a stav příjmů a výdajů, žalobkyně upozorňuje žalovaného na nedostatky, které na základě uvedených podkladů od žalované zjistila. Takto žalobkyně upozorňovala žalovaného i v rámci předžalobní výzvy ze dne 29.3.2019, kdy sice v reakci na tuto předžalobní výzvu člen výboru žalovaného formálně deklaroval snahu o smírné řešení problémů s vyúčtováním a obecně s účetnictvím žalovaného, do dne podání žaloby nebyl učiněn žádný návrh ze strany žalovaného. Žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru jednotlivá vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu v letech 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018 nelze považovat za řádná, resp. za souladná se zákonem, a to z toho důvodu, že nesplňují předepsané náležitosti a jako taková nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování za uvedené období. Žalobkyně uvedla, že v rozporu se zák. č. 67/2013 Sb. vyúčtování za uvedené roky neobsahují specifikaci částky zálohy, která byla skutečně uhrazena, tedy není zde uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh za služby, obsahem vyúčtování jsou pouze částky předepsaných záloh, a to ve všech uvedených letech. Případný přeplatek či nedoplatek je ve vyúčtování vypočítáván na základě skutečně vynaložených nákladů na příslušná plnění poskytovaná s užíváním bytu a předepsaných záloh, tedy nikoliv na základě záloh skutečně uhrazených žalobkyní. Navíc v roce 2011, resp. 2012 vznikla situace, kdy počáteční stav vodoměru (295m3) neodpovídal konečnému stavu roku 2011 (569m3). Tuto skutečnost posuzoval i Městský soud v Praze, který v rozsudku ze dne 17.10.2016, sp. zn. 35Cm 33/2014, konstatoval, že vyúčtování služeb za rok 2012 nebylo řádné a nárok na zaplacení ceny těchto služeb neshledal důvodným. Žalobkyně uvedla, že do dne podání této žaloby nebyla v uvedených vyúčtováních opravena chybně uváděná hodnota stavu vodoměru. Ve vyúčtováních za všechny uvedené roky jsou tak uváděny vadné údaje stran hodnoty vodoměru, což znamená i vadnost všech následných vyúčtování. Žalovaný do dne podání žaloby nepředložil řádné vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu v letech 2016, 2017 a 2018, tj. za období, jež měla být vyúčtována podle ustanovení zák. č. 67/2013 Sb. Žalovaný je tak v prodlení s plněním povinnosti stanovené v ust. § 7 zák. č. 67/2013 Sb. a z toho důvodu je povinen zaplatit žalobkyni pokutu ve výši dle § 13 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., ve znění rozhodném pro předmětnou věc, tj. ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Pokuta za prodlení s předložením řádného vyúčtování za rok 2016 činí za dobu od 1.5.2017 do 6.9.2019 celkem částku ve výši 42 900 Kč, pokuta za prodlení s předložením řádného vyúčtování za období roku 2017 činí za dobu od 1.5.2018 do 6.9.2019 celkem částku ve výši 24 650 Kč a pokuta za prodlení s předložením řádného vyúčtování za období roku 2018 činí za dobu od 1.5.2019 do 6.9.2019 činí celkem částku ve výši 6 400 Kč.2. V průběhu řízení žalobkyně dále rozšířila žalobu na částku 88 050 Kč s příslušenstvím, kdy žalobkyně žalobou požadovala pokutu za prodlení žalovaného s doručením řádného vyúčtování za další období, a to až do 10.12.2019, když soud připustil rozšíření žaloby usnesením ze dne 3.5.2022, č.j. 13C 215/2019-222.3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně je členkou žalovaného, přičemž žalovaný obdržel předžalobní výzvu žalobkyně. V dalším žalovaný uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává s tím, že v rozhodném období, tedy v roce 2016, 2017 a 2018 bylo provedeno vyúčtování zálohových plateb, které bylo schváleno usnesením shromáždění žalovaného a vyúčtování služeb za rok 2016-2018 bylo žalovaným včas předloženo žalobkyni. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že správcovská firma prováděla vyúčtování tak, že vycházela z předepsaných záloh, tedy kalkulovala předepsané zálohy a nikoli zálohy skutečně přijaté, žalovaný připustil, že se jednalo o chybnou praxi. Žalovaný uvedl, že žalobkyně dlužila žalovanému značné částky z titulu nezaplacených nedoplatků vyúčtování služeb i z titulu nezaplacených záloh na služby, jakož i záloh na správu domu a pozemku. Žalobkyně byla žalovaným samostatně seznámena s tím, že dluží na zálohách na služby a kolik je třeba doplatit. Žalobkyně skutečně své dluhy průběžně doplácela, ale mnohdy s víceletým zpožděním. Pokud jde o tvrzení nesrovnalosti stavu vodoměru v jednotce žalobkyně v roce 2011 a 2012, tak je pravdou, že u tohoto vyúčtování došlo k chybě, kterou ale zapříčinila žalobkyně tím, že neumožňovala přístup do bytu a řádný odečet vodoměrů, žalobkyně pouze sdělovala, jaké jsou stavy vodoměrů v její jednotce. V uvedených letech došlo k tomu, že žalobkyně sdělila nenavazující stavy vodoměrů a při zpracování vyúčtování u správcovské firmy došlo k určitému pochybení. Od roku 2012 je vyúčtování zpracováváno na základě sdělení žalobkyně o stavu vodoměrů a tato vyúčtování odpovídají nahlášeným stavům vodoměrů v jednotce žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalovaná má nárok na pokutu z prodlení s nepeněžitým plněním, žalovaný namítá, že v této věci je potřeba použít ust. § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., že splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, resp., že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Žalovaný tyto okolnosti shledává v tom, že žalobkyně v uvedeném období úmyslně neplnila své povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky, neplatila řádně a včas zálohy na poskytované služby a platby do fondu oprav, resp. příspěvek na správu domu a pozemku a dále dlužila žalovanému značné částky, které žalovaný opakovaně vymáhal soudně. Žalobkyně rovněž neumožňovala odečet stavu vodoměrů přímo v jednotce žalobkyně a žalovaný tak musel vycházet z údajů, které žalobkyně sdělovala. Navíc údaje vodoměrů žalobkyně mohly být zkreslené, protože žalovaný ve všech jednotkách zajistil výměnu vodoměrů, ale žalobkyně neumožnila žalovanému vstup do jednotky a výměnu vodoměrů. K tomu došlo až poté, kdy žalovaný podal proti žalobkyni žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 11C 361/2018, v tomto řízení vzal žalovaný žalobu zpět, a to poté, co po podání žaloby žalobkyně zpřístupnila bytovou jednotku, a došlo k výměně vodoměrů. Pokud by soud neuznal tyto uvedené námitky žalovaného, pak žalovaný vůči žalobkyní uplatněnému nároku započítává úroky z prodlení, na které má nárok od žalobkyně z důvodu, že žalobkyně opožděně platila zálohy na služby a zálohy na správu domu a pozemku v letech 2013-2019, a to v celkové výši 73 950 Kč. Pokud výše dlužných úroků z prodlení nebude stačit na kompenzaci žalované částky, žalovaný dále započítává částku 3 626 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na úrocích z prodlení podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2016, č.j.35Cm 33/2014-153. Konečně žalovaný uvedl, že vůči uplatněnému nároku započítává ve stejné výši nárok na zákonnou pokutu za porušení povinnosti žalobkyně spočívající v nemožnosti vstupu do bytu za účelem odečtu vodoměru a za účelem výměny vodoměru.4. Žalobkyně doplnila v rámci ústních přednesů a dalších obsáhlých písemných vyjádření žalobu tak, že co se týče nesprávného uvádění stavu vodoměrů, tak v roce 2011 byl zapsán správný konečný zůstatek. V roce 2012 nebyl tento správně uvedený konečný zůstatek roku 2011 přepsán správně, ale naopak došlo k chybě, kdy na místo správného 611m3 byl uveden počáteční zůstatek 298m3, přičemž toto se promítalo i v dalších vyúčtováních, což způsobilo to, že co již jednou žalobkyně spotřebovala, bylo opětovně účtováno. Žalobkyně dále uvedla, že co se týká výměny vodoměrů, tak žalobkyně měla požadavek, aby ze strany SVJ byl řádně podepsán příslušným pracovníkem protokol a pracovník SVJ nebo ten, kdo by odebíral vodoměr, by zapsal správně stav odebíraného vodoměru, a to s ohledem na předcházející chyby ohledně uvádění stavu vodoměrů. Žalobkyně dále uvedla, že pokud žalovaný argumentuje tím, že provedená vyúčtování byla schválena shromážděním, nemění to nic na skutečnosti, že vyúčtování byla provedena chybně, resp. nesplňují náležitosti zák. č. 67/2013 Sb. Žalobkyně zdůrazňuje nesprávnost vyúčtování, když není uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh za služby, neodpovídá počáteční a konečný stav měřidel, konkrétně vodoměru a není vypořádáno pochybení stran nesprávně naúčtované spotřeby vody. V rámci vyúčtování bylo kalkulováno s předepsanými zálohami, které v roce 2016 činily částku ve výši 652,50 Kč měsíčně, v roce 2017 a 2018 částku ve výši 658 Kč měsíčně. Příspěvek do fondu oprav činil 25 Kč měsíčně za 1m2. Splatnost plateb dle stanov byla vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalob