20 C 161/2021-72 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 7. 2021 domáhaly vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním částku ve výši 500 EUR s příslušenstvím. Tento návrh odůvodnily tím, že se dne 14. 6. 2018 účastnili letu č. [anonymizováno] ze [anonymizováno] do [obec] (dále jen„ předmětný let“), jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Odlet spoje ze [anonymizováno] byl stanoven na 16:30 hodin, přílet spoje do [obec] byl stanoven na 17:30 hodin. Skutečný odlet spoje se uskutečnil až v 23:00 hodin. Z toho důvodu žalobkyně dorazily do cílové destinace ([obec]) až dne 15. 6. 2018 v 00:15 hodin, což bylo o více než 3 hodiny později oproti plánovanému příletu. Proto z hlediska právního posouzení věci je nutné na vzniklou situaci aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále také jen„ Nařízení“), podle kterého přísluší každé z žalobkyň náhrada škody ve výši 250 EUR podle čl. 7 odst. 1 Nařízení. Žalobkyně nárok vůči žalované uplatnili předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce. 2. Žalovaná nárok žalobkyň neuznala co do důvodu i výše. Uvedla, že nárok žalobkyň na náhradu škody podle Nařízení je promlčen, neboť nebyl uplatněn ve tříleté promlčecí lhůtě. 3. Soud zjistil následující skutečnosti: 4. Z kopie palubních lístků žalobkyň soud zjistil, že tyto se zúčastnily letu č. [anonymizováno] dne 14. 6., jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná, s časem odletu v 16:30 hodin. 5. Z kopie výzvy k plnění ze dne 9. 7. 2018 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvaly žalovanou k úhradě náhrady škody za zpožděný let podle Nařízení ve výši 500 EUR (každá z žalobkyň 250 EUR). Tato byla žalované odeslána dne 18. 7. 2018. 6. Soud hodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a zjistil následující skutkový stav: 7. Žalobkyně se dne 14. 6. 2018 zúčastnily letu č. [anonymizováno] ze [anonymizováno] do [obec], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Předmětný let byl zpožděn o 6 hodin a 45 minut. Žalobkyně nárok na náhradu škody podle nařízení uplatnily předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2018, odeslané dne 18. 7. 2018. 8. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. 9. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. 10. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1 500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1 500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1 500 kilometrů do 3 500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). 11. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu podle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času. 12. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 13. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), promlčecí lhůta trvá tři roky. 14. Subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z., se aplikuje na všechna soukromá práva podléhající promlčení, což je i uplatnění nároku na náhradu škody podle Nařízení žalobou. Tato subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kdy mohlo být objektivně právo uplatněno poprvé, případně dnem, kdy se nositel práv o jejich uplatnění dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl. Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, když dopravci ukládá povinnost cestujícího o jeho právech v případě zrušení či zpoždění letu informovat. Soud dospěl k závěru, že právo na náhradu škody podle čl. 7 Nařízení mohly žalobkyně uplatnit v subjektivní promlčecí lhůtě ode dne uskutečnění předmětného letu, když v ten den mohlo být právo uplatněno poprvé nebo se o daném mohly a měly dozvědět. Předmětný let se uskutečnil dne 14. 6. 2018. Žalobkyně nárok uplatnili u žalované do 6 měsíců od uskutečnění předmětného letu, a to předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2018, odeslanou dne 18. 7. 2018. Žalobu pak podaly dne 7. 7. 2021. Bylo tak prokázáno, vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení, že nárok žalobkyň je promlčen podle § 629 odst. 1 o. z., když nárok neuplatnili do tří let ode dne uskutečnění předmětného letu. 15. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok podle Nařízení vůči žalované neuplatnili včas, nemají ve smyslu článku 7 Nařízení nárok na paušální náhradu za zpoždění letu. Proto soud, z důvodu vznesené námitky promlčení nároku žalobkyň, rozhodl o zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z náhrady za 1 úkon ve věci (odpor ze dne 26. 8. 2021) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.