27 C 231/2021-76 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že se dne 20. 9. 2018 účastnila letu u společnosti žalovaného na let č. [anonymizováno] [číslo] ze [anonymizováno] do [obec], který byl na příletu zpožděn o více než 3 hodiny. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (rozhodnutí STURGEON C – 402/07; NELSON, TUI C -581/10) žalobkyni dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 250 EUR. 2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že předchozí let, který předcházel předmětnému letu byl zpožděn o hodinu a 20 minut z důvodu rozhodnutí řízení letového provozu o přidělení slotu. Let žalobkyně byl následně ovlivněn slotovou koordinací v délce 1 hodiny a 3 minut, kdy je nutné obě zpoždění od celkové doby zpoždění odečíst. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně se dne 20. 9. 2018 účastnila letu u společnosti žalovaného na let č. [anonymizováno] [číslo] ze [anonymizováno] do [obec], který byl na příletu zpožděn o dvě hodiny a 23 minut. Soud má dále za prokázané, že letadlo, které operovalo předmětný let, operovalo i předchozí let z [obec] do [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] [číslo], který byl zpožděn o hodinu a dvacet minut z důvodu omezení (restrikcí) v místě přistání v důsledku rozhodnutí řízení letového provozu. Dále má soud za prokázané, že předmětný let byl zpožděn o jednu hodinu a 3 minuty z důvodu kapacitního omezení leteckého prostoru. 4. Podle čl. 5 bodu 1 písm. c) Nařízení, v případě zrušení letu mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. 5. Podle rozhodnutí ESD, vydaného pod spisovou značkou C -402/07 a C -581/10, články 5, 6 a 7 nařízení č. 261/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 uvedeného nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. 6. Podle výkladových stanovisek Komise ES (Sdělení Komise – Pokyny pro výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002), publikovaných pod č. C/2016 /3502, bodu 3. 3. 2.„ Významné zpoždění“ Soudní dvůr rozhodl, že nejméně tříhodinové zpoždění při příletu zakládá stejná práva s ohledem na náhradu škody jako zrušení (podrobnosti viz oddíl 4.4.5 týkající se náhrady škody). Dle bodu 3.3.3 Měření zpoždění při příletu a pojem„ čas příletu“, Soudní dvůr dospěl k závěru, že pojem„ čas příletu“ používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, označuje okamžik, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla, přičemž se rozumí, že cestující jsou v tomto okamžiku oprávněni letadlo opustit. Komise se domnívá, že by provozující letecký dopravce měl evidovat čas příletu například na základě podepsaného prohlášení letové posádky nebo přepravního jednatele. Informace o čase příletu by měly být na žádost poskytnuty vnitrostátnímu subjektu odpovědnému za prosazování a cestujícím bezplatně, pokud se provozující letecký dopravce chce spoléhat na čas příletu jako na důkaz dodržení nařízení. 7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 294/2019, dále v rozhodnutí 70 Co 92/2020 (8C 347/2018), podle kterých, pouze takové rozhodnutí Řízení letového provozu, kvůli němuž došlo ke zpoždění letu, je mimořádnou okolností, pokud vyvolalo zpoždění větší než dvě hodiny. 8. Podle čl. 14 Preambule Nařízení, stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce. 9. Podle čl. 15 Preambule Nařízení za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení. 10. Vzhledem k tomu, že odečítatelné časy od celkového zpoždění činí dvě hodiny a 23 minut, má soud za to, že ke zpoždění tak došlo na základě mimořádné události a nárok žalobkyni tak platně nevzniknul. Z uvedeného důvodu soud žalobu zamítnul. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a sestávají se z náhrady výdajů za úkony v řízení, nezastoupeného účastníka řízení, dle vyhl. č. 254/2015 Sb., (3 x 300 Kč). Celková výše činí 900 Kč.