11 C 146/2021-143 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 22. 4. 2021, ve znění jejího doplnění a opravy dle podání ze dne 11. 11. 2021, doručeného soudu dne 12. 11. 2021, domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že je vlastnicí bytových jednotek č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, společně s příslušnými spoluvlastnickými podíly na společných částech domu, vše specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen „Bytové jednotky“). Bytové jednotky se nacházejí v budově č. p. , Anonymizováno, , která leží na parcele č. , Anonymizováno, (dále také jen „Bytový dům“), a dříve byly označeny jako byt č. 3 v 1. patře, 2. nadzemním podlaží, budovy čp. , Anonymizováno, , č. o. , Anonymizováno, , na , adresa, , k. ú. , adresa, . Dle žalobních tvrzení byl původním vlastníkem Bytových jednotek dědeček žalobkyně, , jméno FO, , nar. , datum, (dále také jen „, jméno FO, “), který vlastnické právo k nim nabyl v roce 1939 od , jméno FO, na základě kupní (trhové) smlouvy. K historii vlastnictví Bytových jednotek, resp. Bytového domu, žalobkyně uvedla, že dne 13. 5. 1933 koupila , právnická osoba, , jméno FO, , která jej 26. 9. 1940 musela prodat Vystěhovaleckému fondu pro Čechy a Moravu, avšak předtím v roce 1939 rozprodala jednotlivé byty nájemníkům, tj. i , jméno FO, . Dekretem prezidenta republiky č. 108/45 Sb. ze dne 28. 12. 1949 a konfiskačním výměrem ONV v Praze 3 ze dne 28. 12. 1949 přešel Bytový dům jako celek nuceně do vlastnictví Československého státu, a na základě rozhodnutí Osidlovacího úřadu a Fondu Národní obnovy v Praze ze dne 30. 12. 1949 byl tento zkonfiskovaný dům předán do vlastnictví obce hl. m. Prahy, včetně závazku knihovně nezajištěných a vyplývajících z vlastnictví, což byl i závazek plynoucí z předchozího prodeje Bytových jednotek od knihovní vlastnice , jméno FO, na , jméno FO, , který Bytové jednotky získal do svého výlučného vlastnictví. Dle výměru ÚNV hl. m. Prahy ze dne 20. 2. 1952 bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát se správou Bytovým podnikem hl. m. Prahy. Na základě zákona č. 172/1991 Sb. přešlo vlastnictví opět na hl. m. Prahu a zákonem č. 72/1994 Sb. byl dům rozdělen na bytové jednotky, které byly následně prodány nájemcům, přičemž aktuálně jsou vlastníky Bytových jednotek žalovaní. Dle žalobkyně nebylo respektováno vlastnické právo potomka (žalobkyně) původního vlastníka Bytových jednotek, , jméno FO, , a Bytové jednotky byly neoprávněně převedeny na jejich tehdejší nájemce, kteří je následně prodali žalovaným. Žalobkyně odůvodnila naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení tím, že je dán rozpor ve vlastnických vztazích mezi účastníky řízení k Bytovým jednotkám, kdy v katastru nemovitostí (dále jen „KN“) je veden jako jejich vlastník někdo jiný (žalovaní) namísto žalobkyně. Žalovaní užívají Bytové jednotky neprávem a žalobkyně je nemůže užívat pro své potřeby jako vlastník. Určením vlastnického práva žalobkyně k Bytovým jednotkám bude vyřešen celý obsah sporného práva mezi účastníky a pouze forma výroku rozsudku o určení vlastnického práva může být podkladem pro zápis vlastnického práva do příslušného KN, tj. pouze soudní výrok je způsobilý přivodit změnu dosavadního zápisu vlastnictví v KN.Žalobkyně své vlastnické právo k Bytovým jednotkám dovozovala z uvedené kupní smlouvy uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, , kterou však nedoložila, dále z pobytové přihlášky k trvalému pobytu občana vystavené ONV v Praze dne 11. 1. 1950, v níž je , jméno FO, uveden jako osoba trvalého pobytu od 1. 7. 1939 s poznámkou vl. b, která značí v plném znění vlastní byt, dále z domovního archu domu čp. , Anonymizováno, , ve kterém je jmenovaný vyznačen jako obyvatel s poznámkou vlastního bytu, dále z policejní přihlášky z 28. 5. 1942, v níž je uveden otec žalobkyně , jméno FO, coby osoba hlášená k pobytu a v kolonce podpis majitele bytu je uveden podpis , jméno FO, , a konečně ze sdělení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 2. 9. 2017, že v archivu evidence obyvatel je v domovním seznamu k Bytovému domu uveden , jméno FO, coby obyvatel vlastního bytu s trvalým přihlášením až do dne 13. 4. 1964.2. Žalovaní a vedlejší účastník na straně žalovaných (dále také jen „vedlejší účastník“) nesouhlasili s podanou žalobou a navrhli její zamítnutí. Žalovaní původně namítli neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že v prvotním znění žaloby označila žalobkyně za žalovanou stranu Advokátní kancelář Pavlok, která nemá právní osobnost, právní subjektivitu ani způsobilosti být účastníkem řízení. K věci samé žalovaní shodně namítali, že žalobkyně nepředložila žádný nabývací titul, který by byl schopen osvědčit její tvrzené vlastnické právo žalobkyně, popř. jejích právních předchůdců (, jméno FO, či otce žalobkyně, , jméno FO, ), k Bytovým jednotkám. Rovněž poukázali na to, že z důvodu právní neexistence samotných bytových jednotek v Bytovém domě bylo u předků žalobkyně vyloučeno vlastnické právo k Bytovým jednotkám až do 17. 1. 2008, kdy poprvé tyto Bytové jednotky vznikly prohlášením tehdejšího vlastníka Bytového domu, tj. vedlejšího účastníka, který provedl rozdělení Bytového domu na jednotlivé jednotky. Zdůraznili, že institut vlastnictví části budovy nebo vlastnictví bytové jednotky byl do českého, resp. československého právního řádu, vtělen až zákonem č. 52/1966 Sb., o vlastnictví bytů, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 9. 1966, kdy předci žalobkyně v Bytovém domě již nebydleli. Dále akcentovali, že vlastnické právo k Bytovým jednotkám žalovaní nabyli v dobré víře na základě kupní smlouvy uzavřené s , jméno FO, a , jméno FO, , kdy právní účinky zápisu vlastnického práva žalovaných k Bytovým jednotkám do katastru nemovitostí (dále jen „KN“) nastaly s účinností ke dni 9. 3.Žalovaná 2) doplnila, že kromě absentujícího nabývacího titulu absentuje i zápis vlastnického práva k Bytovým jednotkám do pozemkové knihy, evidence nemovitostí anebo do KN. Dále poukázala na to, že podáním určovací žaloby v této věci žalobkyně může obcházet restituční předpisy, neboť se pokouší získat zpět vlastnictví k něčemu, co mohlo být (pokud by to právně existovalo) odňato za minulého režimu a co by teoreticky bylo možno požadovat zpět na základě restitučních předpisů (konkrétně na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů). Dále z opatrnosti namítla i řádné a mimořádné vydržení vlastnického práva k Bytovému domu hlavním městem Prahou ke dni 24. 5. 2001, resp. 24. 5. 2011. Druhá žalovaná dále odkázala na vyjádření vedlejšího účastníka , adresa, , s jehož právní argumentací se ztotožnila.Vedlejší účastník argumentoval shodně jako žalovaní s tím, že vlastnické právo k Bytovým jednotkám přešlo na žalované od soukromých vlastníků (fyzických osob) legitimně a v dobré víře, a tedy nemohou nést důsledky tvrzených křivd, se kterými nemají ničeho společného. Dále namítl, že žalobkyni nesvědčí ani naléhavý právní zájem, který je nutnou podmínkou k úspěchu ve věci žaloby o určení vlastnického práva k nemovitostem.3. Při jednání dne 21. 9. 2022 učinili účastníci nesporným, že žalobkyně je vnučkou , jméno FO, (viz rovněž rodný list žalobkyně, oddací list žalobkyně, úmrtní list a opis křestního listu otce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , úmrtní list , jméno FO, a protokol o předběžném šetření Státního notářství pro , adresa, ze dne 26. 1. 1965, sp. zn. , Anonymizováno, ).Dále bylo nesporným, že žalobkyně zastala žalovaným předžalobní výzvu (viz rovněž písemná výzva ze dne 27. 11. 2019 včetně doručenky ze dne 4. 12. 2019).4. Provedeným dokazováním bylo k historii vlastnictví Bytového domu prokázáno, a to knihovní vložkou č. , hodnota, , katastrální obec , adresa, Pevnostní obvod (, adresa, ) včetně Obecného výpisu stručného z vložky č. , hodnota, pozemkové knihy k. ú. , adresa, (z dříve vl. , Anonymizováno, Pevnostní obvod), list B, že vlastnické právo k Bytovému domu spolu se stav. parc. č. , hodnota, bylo na základě trhové smlouvy z 10. 5. 1933 vloženo dne 16. 6. 1933 ve prospěch , jméno FO, , následně bylo na základě kupní smlouvy z 26. 9. 1940 vloženo dne 12. 10. 1940 Vystěhovaleckému fondu Čech a Moravy, dne 29. 6. 1949 bylo poznamenáno zahájení restitučního řízení k návrhu pozůstalosti po , jméno FO, , dne 21. 3. 1950 bylo vloženo vlastnické právo obce hl. m. Prahy dle rozhodnutí ze dne 30. 12. 1949, dne 1. 9. 1954 došlo k vložení vlastnického práva na Československý stát – Bytový podnik hl. m. Prahy, a dne 12. 8. 1957 byla poznamenána změna operativní správy na ONV , adresa, . Na listu B (vlastnický list) není zapsáno žádné omezení vlastnického práva , jméno FO, či Vystěhovaleckého fondu k Bytovému domu. List C (list závad), do něhož se zaznamenávaly veškeré závazky váznoucí na zapsaných nemovitostech, je bez zápisu. Tedy touto knihovní vložkou bylo, mimo jiné, prokázáno, že , jméno FO, , od níž měl , jméno FO, koupit v roce 1939 Bytové jednotky, byla až do roku 1940 (konkrétně ke dni 12. 10. 1940) výlučnou knihovní vlastnicí Bytového domu, tj. i všech bytů v n