7 C 441/2015-128 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou domáhala zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 17. 12. 2007 smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, na jejíž základě měla zařízení žalované , Anonymizováno, místo provozování , adresa, a , Anonymizováno, místo provozování , adresa, (dále souhrnně též „smluvená zařízení“) měla poskytovat pojištěncům žalobkyně hrazenou zdravotní péči. Žalovaná kromě smluvených zařízení provozovala ještě další zdravotnická zařízení v , adresa, , Anonymizováno, (dále souhrnně též „nesmluvená zařízení“). Žalobkyně následně zjistila, že žalovaná jí účtovala služby poskytnuté v nesmluvených zařízeních tak, jako by byly poskytnuty v zařízeních smluvených, čímž jí uvedla v omyl. Žalobkyně proto opakovaně žalovanou upozornila, že se uzavřená smlouva vztahuje jen na smluvená zařízení a že péči poskytovanou v nesmluvených zařízeních nebude dále proplácet. Smlouva byla ukončena ke dni , datum, , což potvrdil i Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2015, č. j. 35 Co 252/2015. Žalobkyně uvedla, že i Městský soud v Praze již v totožné věci mezi týmiž účastníky řízení dovodil, že smlouva se vztahovala pouze na smluvená zařízení. Žalobkyně proto nárokovala zaplacení žalované částky. Tu plnila na základě vyúčtování zdravotní péče za měsíc listopad 2011 na základě zúčtovací zprávy č. 10079156 ze dne 7. 12. 2011 a faktury č. 4382 na částku 1 465 375,08 Kč, kterou žalobkyně uhradila ve dvou částkách, přičemž žalovaná částka 632 449,21 Kč byla hrazena v omylu za péči poskytnutou v nesmluvených zařízeních, a je tak bezdůvodným obohacením žalované.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Potvrdila, že s žalobkyní uzavřela předmětnou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, na jejímž základě poskytovala zdravotní péči pojištěncům žalobkyně. Uvedla, že veškeré účtované plnění bylo v souladu s touto smlouvou a žalobkyně o jeho poskytování věděla a sama o ni žádala. Uvedla, že není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výši žalované částky, když žádná faktura č. 10079156 na celkovou částku 1 309 198,09 Kč nebyla žalovanou vystavena ani žalobkyní uhrazena. Uvedla, že vyúčtovaná péče byla poskytnuta a z tvrzení žalobkyně není zřejmé, jak určila, že zrovna žalovaná částka odpovídá péči poskytnuté v nesmluvených zařízeních. Upozornila, že poskytovala tvz. domácí péči, která je vázána na reálný pobyt ošetřovaného, nikoli na jeho místo registrace. Dále namítala promlčení nároku, neboť jde o nárok z listopadu 2011 a soudu byl předložen až v roce 2015. Namítala také, že jí žalobkyně nezaslala výzvu k plnění, pročež jí nenáleží náhrada nákladů řízení.3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto podstatné skutečnosti:4. Účastníci uzavřeli dne 17. 12. 2007 smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, která v čl. XII bod 1 písm. b) stanoví, že příloha 2 obsahuje mimo jiné jednoznačnou identifikaci pracovišť/zařízení žalované. Jako smluvní zdravotnická zařízení (pracoviště) byla mezi stranami sjednána zařízení v , Anonymizováno, všechna v odbornosti 925 (zjištěno ze Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče ze dne 17.12.2007 a Přílohy ke smlouvě č. 1HOCA00010 ze dne 30. 1. 2008 a seznam nasmlouvaných kódů zdravotních výkonů). Žalovaná dále provozovala také zařízení v , adresa, (zjištěno z rozhodnutí o registraci těchto zařízení). Žalobkyně opakovaně sdělovala žalované, že se smlouva vztahuje jen na smluvená zařízení, nikoli na další zařízení žalované mimo , adresa, (zjištěno z dopisů ze dne 22. 5. 2012 a 18. 7. 2012) a upozorňovala, že zdravotní péče poskytnutá v nesmluvených zařízeních nebude od 1. 9. 2012 hrazena (zjištěno z dopisu ze dne 15. 8. 2012). Za měsíc listopad 2011 byla ze strany žalované požadována fakturou č. 4382 částka 1 465 375 Kč (zjištěno ze zúčtovací zprávy ze dne 7. 12. 2011, č. 10079156). Žalobkyně zaplatila žalované 19. 12. 2011 1 345 375,08 Kč a 120 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně a potvrzení o čísle účtu ze dne 17. 5. 2022). Z uvedené částky dle zjištění žalobkyně částka 632 449,21 Kč odpovídala úhradě péče zjistitelně poskytnuté mimo smluvená zařízení (zjištěno z tabulky žalobkyně po revizi).5. Soud po provedeném dokazování došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:6. Mezi účastníky byla uzavřela smlouva, na jejímž základě byla žalovaná povinna proplácet žalované poskytnutou zdravotní péči v zařízeních žalované na území , adresa, , žalovaná účtovala žalobkyni také péči poskytnutou ve svých zařízeních v , adresa, . Žalobkyně uhradila za období listopad 2011 částku 1 465 375 Kč.7. Dle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.8. Dle § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“), nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.9. Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce druhého cit. ustanovení, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.10. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto ji vyhověl. V prvé řadě shledal, že spor mezi účastníky spočíval především v uplatnění předmětné smlouvy na rozsah poskytnutých zdravotních služeb žalovanou klientům žalobkyně. Soud po provedeném dokazování došel v souladu se zásadou uvedenou v § 13 o. z. ke stejnému závěru jako soudy v již pravomocných rozhodnutích, vydaných mezi týmiž účastníky řešícími pouze jiné období, tedy že se předmětná smlouva vztahuje pouze na zdravotnickou péči poskytnutou zařízeními žalované v , Anonymizováno, Zařízení žalované v , adresa, se nestala smluvními zařízeními dle zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, neboť nebyla smluvními stranami předmětné smlouvy (k tomu viz rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2016, č. j. 70 Co 229/2016-219, ze dne 3. 12. 2014, č.j. 13 Co 389/2014-145 a ze dne 6. 10. 2015, č. j. 35 Co 252/2015-509, jakož i rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 20 C 474/2015-204). S ohledem na uvedené v dané věci tedy žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení na základě plnění z neplatného právního úkonu, když předmětná smlouva byla uzavřena platně. Z hlediska posouzení žalobního nároku tak bylo rozhodující, zda žalovaná získala majetkový prospěch (zda jí bylo plněno), a dále, že pro získání tohoto majetkového prospěchu chyběl na její straně právní důvod. Dle ustálené rozhodovací praxe platí, že na žalobkyni leží důkazní břemeno o tom, že tuto částku žalované hradila. Na žalované pak je, aby prokázala, že jí bylo peněžité plnění poskytnuto na základě právního důvodu, který ji opravňuje peníze si ponechat. Jestliže neunese v tomto směru důkazní břemeno a nebude-li v řízení zjištěn ani jiný právní důvod přijetí plnění, znamená to, že právní titul na její straně chybí, takže plnění bylo přijato bez právního důvodu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2019, sp.zn. 26 Cdo 3279/2019).11. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně zaslala peněžité prostředky na bankovní účet žalované dne 19. 12. 2011, a to v celkové částce 1 465 375,08 Kč. Dle výše uvedené ustálené soudní praxe musí žalovaná doložit oprávnění si peněžité prostředky ponechat, tedy jednoznačně určitě a srozumitelně tvrdit, na základě jakých skutečností byla oprávněna uvedené platby přijmout. Žalovaná toto netvrdila ani neprokázala. Soud došel k závěru, že v této věci žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní, když netvrdila, na základě jakého plnění (poskytnutých zdravotních služeb) uvedené prostředky přijala. Soud tak nemohl posoudit, jakými konkrétními zařízeními žalované byly poskytnuty zdravotní služby uvedené v jednotlivých zúčtovacích zprávách. Nadto soud dále dodává, že žalovaná nesporovala, že by žalovanou částku obdržela na základě vyúčtování zdravotních služeb poskytnutých zařízeními mimo , adresa, jak tvrdila žalobkyně. V řízení nebyl zjištěn ani jiný právní důvod, na základě kterého by si žalovanou částku mohla ponechat.12. Soud uvádí, že poukaz žalované na praxi, kdy jí žalobkyně péči od počátku uzavření předmětné smlouvy proplácela, jakož i důkazy o tom, že pracovníci žalobkyně věděli o vyúčtovávání zdravotní péče poskytnuté zařízeními žalované mimo , Anonymizováno, , nelze pro posouzení této věci považovat za relevantní. Ve věci není podstatné zda si žalobkyně byla vědoma toho, že k plnění není povinna, neboť podmínka existence omylu není ve věci rozhodující (k tom