11 C 126/2022-148 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 20. 4. 2022, ve znění pozdějších doplnění, domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“), vzniklého v důsledku pracovního úrazu - závažného poranění krční páteře utrpěného dne 10. 8. 2017 při plnění pracovních úkolů žalobkyně coby zaměstnankyně žalované (všeobecné zdravotní sestry), konkrétně při manipulaci s pacientem na pokoji standardního oddělení A chirurgické kliniky žalované (dále také jen „Úraz“). V době po Úrazu byl žalobkyni zjištěn dorzomediální výhřez meziobratlové ploténky C5 - 6 s radikulopatií a tlakem na míchu. V důsledku Úrazu u ní došlo k rozvoji prakticky ustavičných a nesnesitelných bolestí krční páteře vyzařujících do pravého ramene, pravé horní končetiny a do oblasti mezi lopatkami, dále k rozvoji iritace pravé horní končetiny, parestézii a hypestézii pravé a levé ruky včetně prstů a k úporným bolestem hlavy. Pro uvedené zdravotní obtíže se v období od 30. 8. 2017 podrobila léčbě, která vedla spíše k progresi obtíží, v důsledku čehož byla od 31. 10. 2017 hospitalizována u žalované, kde jí byla dne 1. 11. 2017 operativně provedena přední mikrodiskektomie C5 - 6 PODLE Caspara se snesením dorsálních osteofytů a usazením implantátu Active C 5mm (dále také jen „První operace“). Přes následné dočasné zmírnění parestézie a hypestézie horních končetin a zlepšení spánku žalobkyně u ní přetrvala úporná bolest krční páteře a omezení její hybnosti. V lednu a následně i dubnu 2018 došlo k návratu původních bolestí a k dalšímu zhoršení stavu (nástupu migrenózních stavů při cervikokraniálním syndromu, zhoršení bolestí hlavy a krční páteře, rozvoj bolestí a brnění v levé horní končetině - zde doprovázeno slabostí v této končetině, a pravé ruce - zde doprovázeno ztuhlostí, návrat potíží se spánkem). Žalobkyně začala následně trpět vertigem a nauzeou. Při další hospitalizaci u žalované v březnu 2019 byla pro zjištěnou dislokaci a rotaci horní komponenty implantátu v krční páteři žalobkyni dne 18. 3. 2019 operativně provedena dekomprese míchy a míšních kořenů, extrakce implantátu a aplikace kostních štěpů odebraných z kyčelní kosti žalobkyně a umístněných do implantované klece Cespace PEEK (dále také jen „Druhá operace“). I po Druhé operaci se žalobkyně do dne podání žaloby pro úpornou bolest léčí v centru bolesti a na psychiatrii. Pro výše uvedené zdravotní komplikace jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně. Přetrvávající obtíže znemožňují žalobkyni souvislý spánek, vyžadují infuzní analgetickou léčbu, vrací se v periodách a při jejich akutním vzplanutí vedou k paralýze žalobkyně a zamezení jakéhokoliv jejího pohybu, což žalobkyni odkazuje na pomoc a péči blízkých. Obtíže nastávají v důsledku byť jen lehkého zatížení nebo v chladnějším prostředí. Před Úrazem žalobkyně absolvovala různorodé výlety spojené i s řízením automobilu, to i na delších trasách, jež vyžadovaly i přenášení vybavení nošeného na zádech. Dále provozovala turistiku po hradech a zámcích v České republice, docházela do kina, starala se o nemocného otce a pomáhala celé rodině. Ze sportovních aktivit se věnovala lyžování, jízdě na kolečkových bruslích a na kole, běhu a posilování, zajímala se o adrenalinové sporty (dne 5. 7. 2017 seskočila padákem). Všechny tyto volnočasové a sportovní aktivity nejsou po Úrazu pro bolesti páteře, otoky a s tím spojené bolesti hlavy, možné. Krom jízdy automobilem, která je pro žalobkyni v době po úrazu nutně spojená s přestávkami v jízdě za účelem protažení, je žalobkyně omezena i při delší cestě letadlem pro nemožnost ulevit si protažením či procházkou, při jízdě autobusem pak pro přílišné nárazy a otřesy při jízdě. Před Úrazem žalobkyně rovněž malovala a četla pravidelně knihy, což jsou aktivity, které nyní po uplynutí delšího času musí přerušit pro strnulost, bolesti v ruce a nutnost změnit pozici vsedě či vestoje. Dlouhodobě plánovala nastoupit a následně i nastoupila jako staniční sestra na chirurgické klinice, po Úrazu však mnohdy nebyla schopna pro zdravotní obtíže do práce dorazit, proto došlo dne 30. 10. 2021 ke snížení jejího pracovního úvazku u tehdejšího zaměstnavatele na poloviční, a to na jiném pracovišti. Zcela vyloučena je její snaha o nástup do armády. Z hlediska osobních úkonů je omezena v odívání spodního prádla a bot. Nemůže zvedat těžká břemena, delší dobu stát, pracovat v předklonu, dlouze sedě nebo se procházet, problematická je i příprava jídla a domácí práce. Byť s manželem plánuje založení rodiny, má obavy z gravidity a péče o dítě. Výše uvedené obtíže jí zcela devastují normální život. Žalobkyně se léčí rovněž se smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou. Její psychický stav se transformoval v chronický pocit nejistoty, obavy z budoucnosti v životních rolích žalobkyně a v jejím pracovním uplatnění, které je trvale omezené. Stavy úzkosti jsou u žalobkyně způsobeny nenaplněním životních snů, resp. nutností opustit vysněnou pracovní pozici, pocitem méněcennosti a zmaru nastartované kariéry. U žalobkyně se dostavují úlekové reakce, flashbacky na Úraz na snížená frustrační tolerance v zátěžový situacích.Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, podle kterého je povinností soudů přiznat poškozeným odškodnění minimálně ve výši stanovené dle občanskoprávní úpravy (§ 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský, zákoník, v platném znění /dále jen „o. z.“/ a Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví /dále jen „Metodika“/), a to bez povinnosti poškozených tvrdit a prokazovat okolnosti nasvědčující výjimečnost případu co do jejich poměrů, jestliže by jim dle výše zmíněné úpravy náležela náhrada vyšší než dle kalkulace podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „Nařízení“). V průběhu řízení pak doložila do spisu znalecký posudek č. 610/2022 ze dne 18. 12. 2022 oceňující výši náhrady nemateriální újmy na zdraví za ZSU žalobkyně v částce 1 986 604 Kč stanovené dle o. z. a Metodiky.K úhradě nárokované částky žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 13. 4. 2022, žalovaná však nereagovala. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované neuznaly žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhly zamítnout. Žalovaná namítla, že jí žalobkyně nepředložila lékařský posudek s ohodnocením nároku na náhradu újmy za ZSU vypracovaný podle Nařízení, a že žaloba je proto z tohoto důvodu předčasná. Dále namítala, že vyčíslení újmy žalobkyně pouze podle o. z. na základě Metodiky je nedostatečné. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20 označila za nepřípadný s tím, že dle něj lze postupovat pouze za situace předložení vyčíslení žalobní újmy v souladu s pracovněprávními předpisy, aby tak mohlo být posouzeno, zda by v případě přisouzení náhrady dle o. z. přináležela žalobkyni náhrada vyšší. Lhůtu 5 dnů k plnění, stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě, označila žalovaná za šikanózníVedlejší účastnice se připojila k procesní obraně žalované v tom směru, že žalobkyně neposkytla potřebnou součinnost ve smyslu ust. § 2 odst. 2 Nařízení, když žalované coby jejímu zaměstnavateli nepředložila potřebný lékařský posudek, v důsledku čehož se žalovaná nemůže nacházet v prodlení s plněním. Žalobkyní doložený znalecký posudek pak označila za nezpůsobilý prokázat žalobní nárok. Odmítla výklad nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20, předestřený žalobkyní, neboť z něho vyplývající možnost odčinit újmu poškozeného zaměstnance podle o. z. na základě Metodiky vyžaduje, aby k újmě v důsledku úrazu při výkonu práce bylo současně dáno zaviněné porušení povinnosti stanovené zákonem, jež zasahuje do absolutního práva poškozeného zaměstnance (např. při dopravní nehodě), což však žalobkyně ani netvrdí, naopak, domáhá se svého nároku na náhradu podle ust. § 269 odst. 1 a § 271c zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“).Dle tvrzení žalované strany žalobkyně neprokázala existenci příčinné souvislosti mezi Úrazem a jejími psychickými obtížemi, které mají žalobkyni omezovat v pracovním životě (snížení pracovního úvazku na pozici staniční sestry). Nutnost snížení pracovního úvazku žalobkyně nelze považovat za nutný důsledek Úrazu, neboť takový příčinný vztah žalobkyně dokládá toliko netransparentní komunikací se žalovanou a fyzická náročnost práce žalobkyně je sanována k tomu určeným zdravotnickým personálem - sanitáři. Stejně tak žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi Úrazem a nemožností řídit vozidlo na delší vzdálenost bez přestávky, věnovat se jejím zálibám (hra na klavír, malování nebo četba), pečovat o domácnost či o dítě, vést nerušený intimní život, a zajišťovat svou sebeobsluhu. Dle zjištění vedlejší účastnice, získaných pozorováním soukromého detektiva , tituly před jménem, , jméno FO, , nemá žalobkyně problém držet v