ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2024:11.C.395.2016.1 Datum: 2024-07-02 Předmět: o zaplacení částky 300.000 Kč s přísl. Ustanovení: ["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 6 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 89/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 89/1998 Sb.", "§ 19 z. č. 89/1998 Sb.", "§ 22 z. č. 89/1998 Sb.", "§ 32 z. č. 89/1998 ["nemajetková újma""zadostiučinění / satisfakce""náhrada nemajetkové újmy""právo na informace"]
O co šlo: o zaplacení částky 300.000 Kč s přísl. (["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 6 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 89/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 89/1998 Sb.", "§ 19 z. č. 89/1998 Sb.", "§ 22)
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2016 domáhá po každé z žalovaných ve výši 150 000 Kč spolu s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení. Podle žalobce došlo prokazatelně k porušení článku 17 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. (déle též jen „listina“), tedy k porušení práva na informace, k nepřiměřené délce řízení a k porušení článku 36 odst. 3 listiny, které zaručuje právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem správního orgánu. Žalobce uvedl, že podal dne 15. 4. 2013 žalované 1. žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též jen ,,InfZ“). Na základě této žádosti žalobce požadoval poskytnutí zprávy o vyřizování stížností a petic fyzických a právnických osob za rok 2012 a zprávu o provedených vnějších kontrolách na Úřadu městské části Praha 6 (dále též jen ,,ÚMČ Praha 6“). Žalobce tvrdí, že celková délka řízení činila od podání žádosti do doručení opravného usnesení Ministerstva vnitra k nečinnosti Magistrátu hl. m. Prahy, č. j. MV-81536-271/ODK-2013, celkem 1 141 dní, tedy více než 3 roky. Ustanovení § 14 InfZ stanovuje 15 denní lhůtu k poskytnutí informací za současného vyřízení věci. V průběhu řízení podle tvrzení žalobce docházelo k velkému množství úkonů, v nichž nesprávně rozhodoval ÚMČ Praha 6, správní orgány byly nečinné, docházelo k obstrukcím a tzv. „systematickému ping-pongu“ mezi správními orgány.2. Pochybení žalované 1. shledává žalobce zejména v tom, že nerespektovala rozhodnutí nadřízeného orgánu – Magistrátu hlavního města Prahy, vydávala rozhodnutí vadná a nepřezkoumatelná, jež byla opakovaně rušena a nezákonnost jejího rozhodování spočívala v tom, že odpírala žalobci poskytnutí jím požadovaných informací.3. Žalovaný 2. dle žalobce nese odpovědnost za pochybení a nesprávný úřední postup, který spočíval v tom, že tento orgán nekonal v rámci své přímé působnosti, když rozhodoval jako orgán odvolací ve správním řízení. Opakovaně překračoval zákonnou lhůtu k vydávání rozhodnutí, opakovaně rozhodnutí ÚMČ Praha 6 rušil a vracel je zpátky prvnímu stupni a prodlužoval tím délku řízení.4. Odepírání práva na informace žalobce shledává zejména v tom, že ÚMČ Praha 6 vydával vadná a nezákonná rozhodnutí, Magistrát hlavního města Prahy tento nezákonný stav připouštěl a vydával svá rozhodnutí po marném uplynutí zákonných lhůt. Ministerstvo vnitra opakovaně vydávalo usnesení o nečinnosti Magistrátu hlavního města Prahy, a to současně se sdělením, že Magistrát hlavního města Prahy překročil zákonnou lhůtu pro vydávání rozhodnutí. V závěru řízení došlo k pochybení při zaslání rozhodnutí povinného subjektu, kdy uvedené rozhodnutí bylo zasláno do datové schránky „soukromé firmy“ (podnikatele) nikoli občanovi (žalobci), jež podával žádost o informace. Informace byly žalobci doručeny až v rámci řešení nečinnosti příslušných orgánů. Žalobce shledává selhání kontrolního systému v tom, že ředitel Magistrátu hlavního města Prahy informoval o plánovaném provedení kontrolní činnosti, avšak k němu v budoucnu nedošlo, přičemž uvedené přiznala i primátorka hl. m. Prahy ve svém sdělení ze dne 30. 12. 2014.5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti podal žalobce žádost adresovanou Ministerstvu vnitra o přiměřené zadostiučinění v penězích, za nesprávný úřední postup, extrémní délku řízení, pochybení v doručování, systematické obstrukce, selhání kontrolního systému a metodického vedení. Ministerstva vnitra předalo část věci ÚMČ Praha 6 sdělením vedeným pod sp. zn. MV104041-2/P-2015 ze dne 31. 7. 2015. Žádost byla s ohledem na zjištění nových skutečností žalobcem dvakrát doplňována, a to dne 28. 12. 2015 a 10. 6. 2016. Žalobce ve své žádosti o přiznání odškodnění uvedl, že byly kumulativně splněny tyto 3 předpoklady: nesprávný úřední postup, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobce spatřoval zejména v nepřiměřené délce řízení o žádosti o informace, jež byla 70x násobně delší než ji InfZ stanovuje.6. Na jednání soudu konaném dne 2. 7. 2024, odkazuje na u rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5189/2016, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3504/2022, žalobce navrhl, aby soud rozhodl o náhradě nemajetkové újmy žalobce za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení s tím, že nenavyšuje výši nemajetkové újmy.7. Žalovaná 1. navrhla zamítnutí žaloby, a to především s ohledem na námitku promlčení, kterou vznesla. Rovněž uvedla, že řízení o poskytnutí informace podle InfZ je řízení správní a veřejnoprávní a jeho výsledek nezasahuje do soukromoprávních záležitostí žadatelů o poskytnutí informace. Přiměřené zadostiučinění osobám náleží toliko v případech, ve kterých správní orgány rozhodují o občanských právech a závazcích jiných účastníků. Žalovaná 1. dále uvedla, že žalobce doručil od roku 2012 na adresu ÚMČ Praha 6 více než 500 podání, které měli zatěžující charakter. Žalovaná 1. měla rovněž za to, že nepřekročila zákonnou lhůtu k vyřízení žádosti žalobce a spatřuje uplatněný nárok v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.8. Žalovaná 2. se vyjádřila tak, že poskytování informací podle InfZ je v daném případě dána v rámci samostatné působnosti, a tudíž nemá pasivní věcnou legitimaci. Žalovaná 2. uvádí, že rovněž žádost o přiznání odškodnění za nesprávný úřední postup a vydávání nezákonných rozhodnutí postoupila žalované 1., jelikož vzniklá újma byla v souvislosti s výkonem státní správy v samostatné působnosti územního samosprávného celku. Podle žalované 2. nevyřízení věci v zákonné lhůtě nezpůsobuje automaticky nezákonnost, neboť se jedná o lhůty pořádkové, nikoli prekluzivní. Odvolací orgán možnost nijak vymoci svůj právně závazný názor a zákon nereflektuje situace, kdy se jimi povinný subjekt neřídí. Dále uvádí, že není pochybnost, že obstrukčního jednání se dopouštěla toliko žalovaná 1. Podle žalované 2. nelze aplikovat článek 6 odst. 1 úmluvy o ochraně lidských práv (dále též jen „úmluva“). Za předpokladu, že ke vzniku újmy došlo, je na žalobci aby takový vznik nároku prokázal. K prokázání ze strany žalobce nedošlo, když pouze argumentoval extrémní délkou řízení, vznikem administrativní zátěže, zátěže psychické a časové. Na jednání soudu ze dne 19. 5. 2022 se žalovaná 2. rovněž připojila k žalované1. s námitkou promlčení.9. Žalobce v reakci na vznesené námitky promlčení uvedl, že žaloba byla podána řádně a včas, a to před uplynutím půlroční promlčecí lhůty. Jelikož žalobce dne 10. 6. 2016 naposledy doplnil svou žádost o náhradu vzniklé újmy, 6měsíční promlčecí lhůta skončila k datu 10. 12. 2016. Navíc i kdyby bylo právo žalobce promlčené, měl za to, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, neboť byla podána až po pěti letech. I kdyby soud k námitce promlčení přihlédl, měl by použít § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) a moderovat náhradu nákladů řízení.10. Soud vzal za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků:Žalobce dne 15. 4. 2013 doručil žalované 1. žádost o poskytnutí těchto informací: zprávy o vyřizování stížností a petic fyzických a právnických osob za rok 2012 a zprávy o provedených vnějších kontrolách na ÚMČ Praha 6. V souvislosti s průtahy v řízení žalobce podal Ministerstvu vnitra žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích, kterou naposledy doplnil 10. 6. 2016. Ani jedna z žalovaných žalobci na požadované nemajetkové újmě dosud ničeho nezaplatila.11. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup a vydávání nezákonných rozhodnutí soud zjistil, že žalobce dne 5. 7. 2015 uplatnil u Ministerstva vnitra žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 688 080 Kč.12. Z písemnosti ze dne 12. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaná 1. dne 12. 8. 2015 vyřídila žádost žalobce o úhradu nemajetkové újmy ve výši 688 080 Kč po jejím postoupení od Ministerstva vnitra tak, že považovala finanční požadavek žalobce za bezpředmětný, ničím nepodložený, a tudíž věc bez dalšího zamítla.13. Z doplnění žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne 28. 12. 2015 soud zjistil, že žalobce tohoto dne doplnil žádost ze dne 5. 7. 2015 tak, že informoval Ministerstvo vnitra o tom, že žádost o informace není doposud vyřízena.14. Z doplnění žádosti podané dle zákona 82/1998 Sb. ze dne 10. 6. 2016 soud zjistil, že žalobce tohoto dne doplnil žádost ze dne 5. 7. 2015 tak, že informoval Ministerstvo vnitra o probíhajícím řízení o poskytnutí informací, přičemž s ohledem na navýšení extrémní délky řízení upřesnil požadovaný nárok na přiměřené zadostiučinění na 734 677 Kč.15. Ze sdělení o nabytí právní moci ze dne 31. 5. 2016 soud zjistil, že ÚMČ Praha 6 sdělil, že rozhodnutí o odvolání ze dne 25. 4. 2016, č. j. MHMP 720514/2016, nabylo právní moci dne 6. 5. 2016.16. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci, neboť měl za to, že je právo žalobce promlčené