11 C 491/2019-247 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 12. 11. 2019, ve znění její změny, připuštěné usnesením soudu č. j. 11 C 491/2019-52 ze dne 11. 5. 2020, domáhala s odkazem na ust. § 271b odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), po žalované zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (renty) v částkách 29 568 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 v kapitalizované výši 147 840 Kč, 29 254 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2018 do 6. 4. 2018 v kapitalizované výši 94 718 Kč a 36 796 Kč měsíčně za dobu od 6. 4. 2018 nadále, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku. V žalobě tvrdila, že pracovala u žalované od 1. 10. 1986 do 28. 8. 2017 na pozici , Anonymizováno, . V rámci plnění pracovních povinností utrpěla dne 28. 10. 2014 pracovní úraz (konkrétně pohmoždění až distorsi levého kolenního kloubu - dále také jen „pracovní úraz“), který si vyžádal dlouhodobé léčení spojené s dlouhodobou pracovní neschopností (do 28. 2. 2017) a přiznáním invalidního důchodu I. stupně. Dne 17. 2. 2017 rozhodl , Anonymizováno, (dále jen „ÚLZ“) o nezpůsobilosti žalobkyně vykonávat profesi , Anonymizováno, , v důsledku čehož se žalobkyně následkem pracovního úrazu nemohla na tuto původní pracovní pozici vrátit. Dne 20. 7. 2017 žalovaná nařídila žalobkyni jinou práci, a to na pozici referenta služeb se stanovenou základní měsíční mzdou 17 000 Kč a 15 % variabilní složkou ze základní mzdy za měsíc. Tuto pozici žalobkyně nemohla přijmout z důvodu následku pracovního úrazu v kombinaci s dojížděním do zaměstnání a proto dne 29. 8. 2017 dohodou rozvázala se žalovanou pracovní poměr. Původně se žalovaná rozhodla kompenzovat žalobkyni rozdíl mezi nynější a dříve dosahovanou mzdou a příjmem žalobkyně na nové pracovní pozici, později žalovaná uvedla, že šlo pouze o písařskou chybu. Před ukončením pracovního poměru dosahovala žalobkyně i s náhradou ztráty na výdělku průměrného hrubého měsíčního příjmu 53 796 Kč. Pokud by žalobkyně přijala nabízenou náhradní pozici, činil by její průměrný měsíční příjem 17 000 Kč. S připočtením pobíraného invalidního důchodu za období 11/2016 až 12/2017 ve výši 7 228 Kč měsíčně a za období 1/2018 až 3/2018 ve výši 7 524 Kč (ke dni 6. 4. 2018 jí byl invalidní důchod odejmut) činil rozdíl mezi průměrným výdělkem žalobkyně před ukončením pracovního poměru a průměrným výdělkem u nabízené pozice spolu s invalidním důchodem částku 29 568 Kč měsíčně hrubého za období 11/2016 až 12/2017 a ve výši 29 254 Kč měsíčně hrubého za období 1/2018 až 3/2018. Od zániku invalidního důchodu činil tento rozdíl 36 796 Kč měsíčně hrubého Kompenzaci ztráty na výdělku žalobkyně uplatnila u žalované písemnou předžalobní výzvou k plnění, žalovaná však nereagovala.Po částečném zpětvzetí žaloby, učiněném obsahově v písemných podáních ze dne 14. 9. 2023 a ze dne 25. 6. 2024, a upřesněném při jednání soudu dne 2. 9. 2024, se žalobkyně z téhož titulu domáhala po žalované zaplacení kapitalizované částky ve výši 287 836 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 8. 2017 do 19. 3. 2019, jež odpovídá výši náhrady 10 497 Kč za období od 4. 9. do 30. 9. 2017, 10 637 Kč měsíčně za období říjen až prosinec 2017, 10 941 Kč měsíčně za období leden až březen 2018, 2 259 Kč za období od 1. 4. do 5. 4. 2018, 14 784 Kč za období od 6. 4. do 30. 4. 2018, 18 263 Kč měsíčně za období květen až prosinec 2018, 18 884 Kč měsíčně za období leden a únor 2019 a 11 690 Kč za období od 1. 3. do 19. 3. 2019 (za toto období a v tomto rozsahu žalovaná žalobou uplatněný nárok výslovně uznala), dále kapitalizované částky 788 052,72 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 20. 3. 2019 do 24. 7. 2024, která odpovídá výši měsíční náhrad (odpovídající za toto období měsíční výši ztráty v rozpětí od 2 128,39 Kč do 20 275,71 Kč), a nadále částky 20 275,71 Kč měsíčně vždy s příslušnou valorizací, to vše již bez zákonného úroku z prodlení. K tomuto výpočtu žalobkyně doložila tabulku náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zohledňující valorizaci, kdy propočetla nárok za období od 20. 3. 2019 do dne 24. 7. 2024, přičemž v tabulce je uveden průměrný výdělek žalobkyně před vznikem škody, pravděpodobný výdělek ostatních zaměstnanců žalované na pozici , Anonymizováno, za 2. čtvrtletí roku 2017 s valorizací, a rozdíl představuje ztrátu na výdělku, kterou žalobkyně požaduje.2. Žalovaná zčásti uznala žalobou uplatněný nárok, a to do výše 287 836 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem při jednání soudu dne 5. 8. 2024. Částka 287 836 Kč představuje náhradu za ztrátu na výdělku žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 8. 2017 do 29. 8. 2017 (do skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované) a za období od 4. 9. 2017 do 19. 3. 2019 (doba evidence žalobkyně v seznamu uchazečů o zaměstnání u úřadu práce), a odpovídá výši náhrady 10 497 Kč za období od 4. 9. do 30. 9. 2017, 10 637 Kč měsíčně za období říjen až prosinec 2017, 10 941 Kč měsíčně za období leden až březen 2018, 2 259 Kč za období od 1. 4. do 5. 4. 2018, 14 784 Kč za období od 6. 4. do 30. 4. 2018, 18 263 Kč měsíčně za období květen až prosinec 2018, 18 884 Kč měsíčně za období leden a únor 2019 a 11 690 Kč za období od 1. 3. do 19. 3. 2019. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně utrpěla dne 28. 10. 2014 v průběhu svého pracovního poměru u žalované pracovní úraz, pro který se do 28. 2. 2017 nacházela v dlouhodobé pracovní neschopnosti, do 6. 4. 2018 pobírala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, a od 4. 9. 2017 do 19. 3. 2019 byla vedena v seznamu uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ČR - Krajská pobočka pro hl. m. Prahu, kontaktní pracoviště , adresa, , (dále také jen „úřad práce“). Poukázala na to, že oznámením ze dne 25. 7. 2017, s účinností ode dne jeho doručení žalobkyni, převedla žalobkyni na pracovní pozici referent služeb jako vhodný druh práce dle lékařského posudku ze dne 19. 5. 2017 potvrzeného rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 21. 7. 2017. Žalobkyně však tuto pracovní pozici odpovídající jejímu zdravotnímu stavu bez důležitého důvodu odmítla, žádnou práci u žalované až do ukončení pracovního poměru nevykonávala, a ke dni 29. 8. 2017 došlo dohodou k rozvázání pracovního poměru. Žalovaná zdůraznila, že pracovní poměr ukončila žalobkyně u žalované dohodou bez udání důvodu, přičemž v ní výslovně potvrdila, že důvodem ukončení pracovního poměru není žádný z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) ZP. Za účelové a nepravdivé označila žalovaná tvrzení žalobkyně o tom, že z důvodů žalobkyní popsaných tato nebyla schopna přijmout práci referenta služeb. Dle žalované důvodem odmítnutí vykonávání jiné práce nebyly důvody zdravotní, ani dojíždění, ale pouze výše mzdy za tuto jinou práci. Zdůraznila, že odmítnutím ze strany žalobkyně vykonávat práci žalobkyně naplnila i podmínky pro okamžité ukončení pracovního poměru, neboť se po celou dobu od převedení na jinou práci až do ukončení jejího pracovního poměru dohodou ani jednou nedostavila k výkonu práce a svou absenci v práci nijak neomluvila. Žalobkyně si tedy opomenula vydělat mzdu ve výši 19 550 Kč, která by jí jinak za vykonávanou práci u žalované náležela (17 000 Kč základní mzda referenta služeb + 15 % měsíční odměna). Výši uznané náhrady, uplatněné za období od 1. 8. 2017, žalovaná stanovila z průměrného (pravděpodobného) měsíčního výdělku za 2. čtvrtletí roku 2017. Jelikož v tomto období žalobkyně neodpracovala ani jeden den, použila žalovaná pravděpodobný výdělek (určený z výdělků zaměstnanců zařazených na stejné pracovní pozici - žalobkyně v rozhodném období neodpracovala ani jeden den), a pravděpodobný výdělek žalobkyně zjistila v souladu s § 355 odst. 2 ZP s přihlédnutím k obvyklé výši mzdy ostatních zaměstnanců vykonávajících práci , Anonymizováno, , kdy přitom vycházela z příjmu těchto zaměstnanců ve 2. čtvrtletí 2017, z nichž vyplývá jejich průměrný hodinový výdělek pro účely náhrady mzdy. Z těchto průměrných hodinových výdělků všech zaměstnanců na pozici , Anonymizováno, stanovila průměrný hodinový výdělek na jednoho zaměstnance na pozici , Anonymizováno, , který ve 2. čtvrtletí 2017 činil 228,29 Kč, po jehož vynásobení průměrným měsíčním fondem pracovních hodin (ve 2. čtvrtletí 2017 činil 162,5 hodiny), činila výše průměrného (pravděpodobného) výdělku žalobkyně za rozhodné období 2. čtvrtletí 2017 částku 37 097 Kč měsíčně. Jelikož však za předchozí kalendářní rok 2016 (v němž žalobkyně opět neodpracovala ani jeden den) činila výše jejího pravděpodobného výdělku částku vyšší, a to v měsíční výši 37 195 Kč (průměrný hodinový výdělek zaměstnanců na pozici , Anonymizováno, 228,01 Kč a průměrný měsíční fond pracovní doby 163,13 hodin), tj. výdělek pro žalobkyni výhodnější, žalovaná v souladu s ust. § 271m odst. 1 a § 355 ZP vycházela při výpočtu náhrady (za dobu do 20. 3. 2019) z této výhodnější výše pravděpodobného výdělku 37