20 C 191/2018-350 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2018 po žalovaném domáhá zaplacení 61 327 207 Kč jako náhrady škody, která měla vzniknout jeho porušením povinností při výkonu advokacie, a to tím, že žalovaný jako advokát zastupující žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „původní řízení“) nepodal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. , spisová značka, (dále jen „rozsudek odvolacího soudu“). Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný podal rovnou ústavní stížnost ze dne 4. 8. 2015 (dále jen „ústavní stížnost“), kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „usnesení Ústavního soudu“). Důvodem odmítnutí ústavní stížnosti byla její nepřípustnost pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které žalobci zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vzniklou škodou žalobce spatřuje v tom, že kdyby žalovaný podal dovolání, Ústavní soud by ústavní stížnost věcně projednal a zrušil by tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 9. 2014, č. j. , spisová značka, (dále „rozsudek soudu prvního stupně“), kterým byla žaloba o zaplacení 97 731 541 Kč s příslušenstvím zamítnuta, jakož i rozsudek soudu prvního stupně potvrzující rozsudek odvolacího soudu. Podle žalobce škoda sestává- z nákladů konkurzního řízení vedeného na majetek žalobce spočívající v odměně správce konkurzní podstaty a výdajů z konkursní podstaty ve výši 11 608 887 Kč v rámci konkursního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, ,- z rozdílu mezi skutečnou výší újmy způsobenou státním podnikem v letech 1991-1996 podle znaleckého posudku a uznanou v řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem a v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze ve výši 13 714 148 Kč,- z náhrady nákladů původním řízení ve výši 391 172 Kč , právnická osoba, , správce konkursní podstaty žalobce, jakožto žalovaného 3. v původním řízení a- z nepřiznané nemajetkové újmy vymáhané v původním řízení podle znaleckého posudku ve výši 35 613 000 Kč (žalobce se v tomto řízení tudíž nedomáhá nemajetkové újmy způsobené porušením povinností žalovaného).Žalobce je přesvědčen, že „při řádném výkonu advokacie ze strany žalovaného by se domohl předmětné kauzy ze strany Ústavního soudu ČR a dosáhl by nápravy spočívající v tom, že Ústavní soud ČR by konstatoval porušení základních práv a svobod žalobce, což by právní postavení žalobce nepochybně zásadně změnilo a žalobce by se domohl částek požadovaných žalobou, které byly žalovaným vymáhány v původním řízení, anebo jsou přímým důsledkem toho, že v souvislosti s původním řízení nedošlo k zásahu Ústavního soudu ČR“. Žalobce, uváděje, že bylo zasaženo do jeho lidských práv a svobod, v rámci řízení rovněž odkázal na celou řadu rozhodnutí Ústavního soudu.2. Žalovaný popřel, že by porušil nějakou svou povinnost při výkonu advokacie. Žalobce nedal žalovanému pokyn k podání dovolání, nevybavil jej k jeho podání plnou mocí, naopak trval na podání jím zpracované ústavní stížnosti, kterou by bez povinného zastoupení advokátem podat nemohl. I kdyby však dovolání podal, za standardního běhu věcí, by stejně nemohl být žalobce v původním řízení procesně úspěšný. Žalovaný tvrdí, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti, neboť se mu nepodařilo prokázat, že pokud by bylo dovolání v jeho věci podáno a věc by napadla před Ústavní soud, tak že by Ústavní soud na základě podané ústavní stížnosti rozhodl jednak tak, že žalobce byl zásadním způsobem dotčen na svých základních právech a v jejím důsledku by došlo ke zrušení všech rozhodnutí v původním řízení avšak dále, že by soudy nižších stupňů rozhodly odlišně, tedy v plný prospěch žalobce. Podle žalovaného by soud v tomto řízení měl za případnou škodu považovat výhradně nároky žalobce vznesené v původním řízení, a to, zda by při správném postupu žalovaného byl žalobce tyto nároky schopen opětovně (poté, co by mu k soudnímu přezkumu umožnil cestu Ústavní soud) prosadit. Žalovaný tedy uvádí, že žaloba je co do částky 11 608 887 Kč a 391 172 Kč nedůvodná, neboť nebyly předmětem původního řízení. Co do částky 13 174 148 Kč je podle žalovaného žaloba rovněž nedůvodná, když se soudy nižších stupňů opakovaně vyjádřily tak, že předmětná částka je promlčena. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, když žalobce rozsudek odvolacího soudu obdržel 4. 6. 2015 a lhůta pro podání odvolání plynula dne 4. 8. 2015. Podal-li žalobce žalobu až dne 22. 8. 2018, učinil tak po uplynutí 3leté promlčecí lhůty.3. Soud vzal za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků, a to že v původním řízení žalovaný žalobci s ohledem na majetkovou situaci poskytl právní služby bez nároku na odměnu i úhradu hotových výdajů.4. Ze spisu vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalobce v tomto řízení zastoupený žalovaným zažaloval společně a nerozdílně 1) Českou republiku – Ministerstvo zemědělství, 2) , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , 3) , právnická osoba, , správce konkursní podstaty žalobce, a 4) Českou republiku – Státní pozemkový úřad o zaplacení 97 731 541 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy sestávající z škody ve výši 23 796 330 Kč jako ztrátového hospodaření na základě znaleckého posudku, škody ve výši 35 822 211,69 Kč, která mu měla vzniknout prohlášením konkursu na jeho majetek, škody ve výši 2 500 000 Kč jako pohledávka finančního úřadu v Liberci na vrácení poskytnuté dotace a částečně daňové pohledávky z období 1991-1996 a nemajetkové újmy ve výši 35 613 000 Kč, jež mu měla vzniknout v důsledku toho, že musel nést veškeré nepříznivé následky tohoto řízení.5. Dále z rozsudku soudu prvního stupně soud zjistil, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, přičemž soud prvního stupně přiznal žalovanému 3) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 252 212,40 Kč. Z odůvodnění se podává, že žalovaní 1), 3) a 4) vznesli v průběhu původního řízení námitku promlčení. Na základě provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce byl v období 1991 – 1996 ve vztahu vůči právnímu předchůdci žalovaného 2), v rámci něhož byl žalobce oprávněn užívat majetek (hovězí skot) právního předchůdce žalovaného 2), a to za úplatu. V této souvislosti oba účastníci podepsali písemnou smlouvu označenou jako nájemní, v níž se řešilo skončení nájmu tím, že některý z pronajatých kusů dobytka bude státním statkem vydán oprávněné osobě (restituentovi). V průběhu nájmu pak skutečně k vydání většího množství zvířat takto došlo, fyzicky tato zvířata vydával oprávněným osobám žalobce podle pokynů žalovaného 2). Tento smluvní vztah skončil okamžikem privatizace, kdy 31. 7. 1996 žalobce kupní smlouvou nabyl příslušnou část podniku (bývalé hospodářství , adresa, ) od , právnická osoba, . Následně pak žalobce žádal od dřívějšího pronajímatele (státního statku) náhradu za vícenáklady spojené se zvířaty vydanými restituentům, a to ve výši 5 216 477 Kč. Po započtení vzájemné pohledávky státního podniku pak žalobce nadále žádal částku 4 936 727,10 Kč s příslušenstvím, která mu byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 2. 1999, č. j. , spisová značka, . Podle tohoto rozsudku následně státní podnik žalobci plnil, a to v celém rozsahu (včetně příslušenství) ještě před prohlášení konkursu na majetek žalobce. Špatná finanční situace žalobce však přesto vedla k tomu, že k návrhu , právnická osoba, byl zjištěn úpadek žalobce, na jehož majetek byl ke dni 28. 3. 2003 prohlášen konkurs. V průběhu konkursu se pak správcem konkursní podstaty stal žalovaný 3), , jméno FO, , a to k 11. 1. 2007. Proti rozhodnutí dovolacího soudu v řízení vedeném v prvním stupni Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. , spisová značka, ve věci o zaplacení 13 714 148 Kč [žaloba byla podána žalobcem proti žalovaným 1) a 2)] žalovaný 3) nepodal ústavní stížnost (stížnost podaná samotným žalobcem byla odmítnuta jakožto podaná neoprávněnou osobou). Konkurs byl skončen s tím, že příjmy konkursní podstaty činily 35 822 211,69 Kč. V rozvrhu byly jednotlivé pohledávky věřitelů II. třídy uspokojeny do výše 79,717899125 %. Po splnění rozvrhového usnesení byl konkurs zrušen usnesením konkursního soudu ze dne 10. 2. 2009, č. j. , spisová značka, .Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož byl nárok ve vztahu žalovanému 1) a 4) promlčen, neboť tvrzená škoda (záporný hospodářský výsledek za roky 1991-1996) musela být žalobci známa nejpozději na konci roku 1996. Nadto soud neshledal u žalovaných 1) a 4) ani odpovědnost za škodu.Ve vztahu k žalovanému 2) měl soud prvního stupně za to, že závazek z nájemní smlouvy ve znění jejího dodatku uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 2) byl v celém rozsahu splněn. V tomto rozsahu byla navíc věc pravomocně vyřešena již v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 2.