27 C 412/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se domáhala písemné omluvy adresované žalobkyni a písemné omluvy, jež by byla adresována , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, a dospívající v , Anonymizováno, a též zaplacení částky , částka, po žalované, s odůvodněním, že byla navrhovatelkou v řízení vedeném u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, – , Anonymizováno, , o určení styku žalobkyně s jejím vnukem, , jméno FO, . Žalobkyně uvedla, že uvedený soud rozhodnul předběžným opatřením dne , datum, , pod , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , tak že jejímu návrhu vyhověl. V odvolacím řízení rodiče nezletilého použili mj. čestné prohlášení žalované, v němž žalovaná uvedla, že žalobkyně je osobnost, jež by se neměla stýkat s nezletilým , jméno FO, a ani s jinými dětmi. Žalobkyně tvrdila, že uvedené prohlášení žalovaná učinila jako praktická lékařka a uvedená skutečnost měla dle názoru žalobkyně vliv na rozhodování soudu. Žalobkyně uvedla, že uvedené tvrzení žalované je nepravdivě a poškozuje žalobkyni, neboť jí uvedeným prohlášením měla být způsobena duševní újma, vedoucí k úzkostem. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření, těžce nesla omezující způsob styku s nezletilým , jméno FO, a tento stav trval po dobu více než 15 měsíců, až do konečného soudního rozhodnutí, když jak v konečném rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, – , Anonymizováno, , tak v rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bylo konstatováno, že žádné vlastnosti žalobkyně nebrání ve styku s nezletilým , jméno FO, .2. Žalovaná navrhnula zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v uvedeném prohlášení pouze vyjádřila svůj názor, tento vyjádřila jako bývalá přítelkyně žalobkyně, nikoliv jako praktická lékařka.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav:4. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, – , Anonymizováno, , vydal dne , datum, , předběžné opatření, usnesením pod , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jímž vyhověl návrhu žalobkyně na úpravu styku žalobkyně s jejím vnukem , jméno FO, .5. Proti uvedenému rozhodnutí podali rodiče nezletilého odvolání (podání datované dne , datum, ), na základě kterého bylo shora uvedené usnesení, rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne , datum, , pod č. j. , spisová značka, zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.6. Dne , datum, vydal , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, – , Anonymizováno, , pod , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, nové rozhodnutí o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, jímž upravil styk žalobkyně s nezletilým, kdy v bodě 7 odůvodnění je zmiňováno předmětné prohlášení žalované.7. O styku žalobkyně s vnukem rozhodnul k opětovnému odvolání rozsudkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, , pod č. j. , spisová značka, , kdy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.8. Žalobkyně předložila kopii čestného prohlášení žalované, datované dnem , datum, , v němž popsala důvody a okolnosti ukončení jejich společného přátelství, dále popsala svědectví třetí osoby o tom, že žalobkyně měla třetí osobu fyzicky napadnout a okrást. Následně v uvedeném prohlášení popisuje svou další nepříjemnou osobní zkušenost s žalobkyní a závěrem uvádí : „Nevím v jakém je paní , jméno FO, stavu dnes, a nyní se mohu vyjádřit pouze jako její bývala přítelkyně, která jí viděla naposledy v říjnu 2016. Ale pokud by se nacházela ve stejném stavu jako tehdy a jednala jako tehdy, jsem přesvědčena, že by nebylo žádoucí, aby byla v kontaktu nejen s , jméno FO, , nar. , datum, , ale s žádným dítětem.9. S ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.10. Soud po té posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.11. Podle ustanovení § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.12. Podle odborné literatury (, adresa, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , a kol. Občanský zákoník. Komentář, , Anonymizováno, . vydání. , adresa, : , právnická osoba, . , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), povinnost nahradit škodu vyplývá nejčastěji z § 2910 (zásah do přirozeného práva je zásahem do absolutního práva poškozeného), povinnost odčinit i nemajetkovou újmu zakládá právě § 2956, přičemž nepředstavuje samostatnou skutkovou podstatu pro náhradu a musí navazovat na skutkové podstaty jiné (obecné i zvláštní), např. § 2910, ale i § 2927, 2933.13. Podle ustanovení § 2971 o. z., odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.14. Podle odborné literatury (tamtéž), toto ustanovení nevytváří zcela samostatnou skutkovou podstatu, nýbrž plní jen funkci pravidla upravujícího rozsah náhrady při splnění předpokladů některé ze skutkových podstat náhrady škody, je-li taková škoda způsobena protiprávním činem. Oprávněnými subjekty jsou za splnění podmínek (protiprávní čin, hrubá nedbalost, porušení důležité právní povinnosti, zvláštní okolnosti), kromě přímého poškozeného i osoba, která za shodných podmínek způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Jde o tzv. reflexní újmu, která postihuje druhotnou (sekundární) oběť škůdcova činu. Tou může být zejména osoba blízká poškozenému.15. Nárok na nemateriální újmu vzniká (navazuje) při vzniku povinnosti škůdce odčinit újmu vzniklou na přirozených právech chráněných první části o. z., tedy zásahem do práv vymezených v § 81 až § 117 o. z., kdy takovým zásahem naplní některou ze skutkových podstat zakotvených v § 2910 a násl. o. z. Pro vznik odpovědnosti z deliktů a tedy povinnosti k náhradě škody je tak třeba, aby v řízení byly tvrzeny a prokázány takové skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že žalovaný porušil povinnost, jež má vůči žalobcům, že z takového porušení vznikla žalobcům škoda (ať již na zdraví či na majetku), příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem takové škody a tam, kde to naplnění té které skutkové podstavy vyžaduje, i případně zaviněné porušení takové povinnosti. Žalobci netvrdili ničeho o naplnění hypotézy obsažené v ustanovení § 2956 o. z. ani žádnou skutečnost, jež je nezbytným předpokladem pro naplnění podmínek v hypotéze ustanovení § 2971 o. z., tak aby bylo možné dovodit, že žalobcům vznikl (též) nárok na odškodnění nemateriální újmy.16. Soud má na základě zjištěného skutkového stavu za to, že předmětným prohlášením žalované nedošlo k zásahu do osobnostních práv, neboť jde toliko o podmíněné vyjádření osobní domněnky, které svou povahou nemůže naplnit žádnou z hypotéz ustanovení o ochraně osobnosti. Dle obsahu prohlášení je zřejmé, že obsahuje hodnotící soud žalované, nikoliv skutkové tvrzení. Pro hodnotící soud stačí pokud nevybočuje z racionálních mantinelů (, Anonymizováno, , spisová značka, = , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Je zde vyloučen důkaz pravdy, nesmí být pouze přehnaný (I., Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Závěr prohlášení žalované je vyjádřen podmíněně, nejde o kategorické tvrzení. Dále je třeba poukázat na to, že se prohlášení vztahuje k situaci 4 roky před událostí, na kterou odkazuje, nenaplňuje charakter veřejného působení a vzhledem k tomu, že bylo učiněno pro účely soudního řízení, z hlediska posouzení možného dosahu na povědomí veřejnosti o takovém prohlášení, je namístě učinit závěr o nulovém dosahu. Žalobkyně též nepravdivě tvrdila, že uvedené prohlášení žalovaná učinila jako praktická lékařka, ačkoliv z něj vyplývá expressis verbis, že jej žalovaná učinila jako bývalá přítelkyně žalobkyně, nikoliv jako lékařka.17. Žaloba s ohledem na shora uvedené, tak trpí vadou, kdy potřeba tvrzení o skutečnostech, které by v případě jejich prokázání vedly k jinému závěru, v žalobě chybí (tj. skutečnosti, které naplní podmínky vzniku odpovědnosti žalované za škodu, naplněním skutkových podstat vymezených v § 81 až § 117 o. z., tj. vylíčením protiprávního jednání žalované, vznik újmy a příčinnou souvislost, včetně označení či předložení důkazů k prokázání takto doplněných tvrzení, aby bylo možné dojít k závěru u porušení povinnosti stanovené zákonem, k závěru o zásahu do absolutního práva žalobkyně a k