ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2024:28.C.111.2024.1 Datum: 2024-07-09 Předmět: o zaplacení částky 800 euro s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2578 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2553 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva příkazní""postoupení pohledávky"]
O co šlo: o zaplacení částky 800 euro s příslušenstvím (["§ 2578 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2553 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhá zaplacení 800 euro s příslušenstvím, žalobu zdůvodnila tím, že cestující , jméno FO, a , jméno FO, (dále též „cestující“) měli rezervaci na let č. , číslo, , operovaný žalovanou, který se měl uskutečnit dne 17. 6. 2023, s plánovaným odletem z , Anonymizováno, v 15:10 hod. a plánovaným příletem do , Anonymizováno, v 19:25 hod., pročež uvedený let byl zrušen; letecká vzdálenost mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, činí přibližně 2026 km. Cestující následně postoupili svou pohledávku na náhradu škody za zrušení letu na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou, žalovaná dluh neuhradila.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že nárok nebyl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě a je promlčen.3. Žalovaná učinila nesporným, že oba cestující měli zajištěn let operovaný žalovanou, číslo letu , číslo, dne 17. 6. 2023 z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , s plánovaným odletem 15:10 hodin a s plánovaným příletem v , Anonymizováno, 19:25 hodin, který byl zrušen. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyně, popř. její právní předchůdci řádně a včas uplatnili u žalované nárok na kompenzaci za zrušení letu.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tato zjištění:5. Dne 28. 6. 2023 napsal zástupce společnosti , Jméno žalobkyně, . , tituly před jménem, , jméno FO, mailovou zprávu adresovanou žalované, ve kterém napsal, že uplatňuje nároky za cestující uvedené v příloze zprávy. V příloze byla označena cestující paní , jméno FO, s označením letu , číslo, z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , s výzvou k plnění kompenzace ve výši 400 euro na účet vedený u , právnická osoba, , jehož majitelem je , právnická osoba, .6. Dne 25. 8. 2023 udělili cestující, paní , jméno FO, a pan , jméno FO, plnou moc společnosti , Jméno žalobkyně, . k uplatnění a vymáhání pohledávek v souvislosti s letem č. , číslo, , uskutečněným dne 17. 6. 2023 u společnosti žalované, zmocnění bylo k jednání jménem společnosti , právnická osoba, na účet cestujících. Téhož dne byl datován dopis vyzývající žalovanou k plnění mimo jiné kompenzace ve výši 400 euro, v dopise nebyli cestující identifikováni, v dopise bylo označeno pouze číslo rezervace, přičemž žalobkyně nedoložila, že by se jednalo o rezervaci cestujících paní , jméno FO, a pana , jméno FO, , palubní lístky číslo rezervace neobsahují.7. Dne 25. 8. 2023 adresovala společnost , právnická osoba, žalované emailovou zprávu s obecným požadavkem na kompenzaci, k níž byla připojena plná moc udělená , jméno FO, ; v rozporu s plnou mocí byl k plnění označen bankovní účet společnosti , právnická osoba, .8. Žalobkyně předložila 2 dopisy vztahující se k cestujícím , jméno FO, a , jméno FO, , klientům žalobkyně, v nichž uplatňovala kompenzaci za zrušení letu , číslo, ze dne 17. 6. 2023 z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , dopisy nebyly datovány a nebylo doloženo jejich doručení žalované (ani jejich odeslání).9. Cestující uzavřeli dne 15. 9. 2023 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky a změnu závazku založeného příkazní smlouvou, ohledně pohledávky ve výši 400 euro u každého, za kompenzaci za zrušení letu ze dne 17. 6. 2023 letiště , Anonymizováno, , let č. , číslo, , do letiště , Anonymizováno, .10. Žalobkyně vyzvala dopisem datovaným 27. 12. 2023 (předžalobní upomínkou) žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k plnění ve výši 800 euro za kompenzaci za zrušení letu cestujících , jméno FO, a , jméno FO, . Předžalobní upomínku odeslala 3. 1. 2024, doručena byla právnímu zástupci žalované dne 4. 1. 2024.11. Právní zástupce žalované reagoval na předžalobní upomínku sdělením zaslaným právnímu zástupci žalobkyně, v němž uvedl, že předžalobní upomínka nebyla právnímu zástupci žalované zaslaná v šestiměsíční lhůtě, z uvedeného důvodu nemohl oprávněnost nároku posoudit, vyzval žalobkyni k doložení dokladů prokazujících uplatnění nároků vůči žalované v zákonné lhůtě.12. Žalobkyně v daném případě prokázala řádné doručení výzvy k plnění za zrušení letu ze dne 17. 6. 2023 předžalobní upomínkou doručenou žalované dne 4. 1. 2024. U předešlých zpráv neprokázala, že by žalované byly skutečně doručeny, přičemž soudu předložené dokumenty navíc obsahovaly řadu nesrovnalostí, část dokumentace, kterou žalobkyně předložila se týkala jiných cestujících a jiných nároků (z uvedeného důvodu je soud neprováděl v rámci dokazování), část dokumentace se vztahovala k osobám cestujících, ale při nesprávně označeném letu (neodpovídalo číslo letu a směr letu). Z předložených plných mocí vyplývalo nepřímé zastoupení, tj. jménem žalobkyně na účet cestujících, jako místo k plnění byl ovšem označen účet, jehož majitelem je žalobkyně. První z mailů byl sepsán v době před udělením plných mocí, tj. před vznikem zástupčího oprávnění k zastupování cestujících při uplatnění předmětného nároku.13. Podle § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.14. Podle § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.15. Výkladem těchto ustanovení se již zabýval Nejvyšší soud, v rozsudku ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022 vyslovil, že: „Jak vyplývá z ustanovení § 2553 odst. 3 věty prvé o. z., musí být právo na náhradu škody vzniklé cestujícímu tím, že nepravidelná přeprava nebyla provedena včas, uplatněno u dopravce bez zbytečného odkladu. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud připomněl, že k pojmu lhůty „bez zbytečného odkladu“ se Nejvyšší soud vyslovil již mnohokrát (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, nebo usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012), přičemž závěry, které zde přijal a odůvodnil, jsou použitelné i pro úpravu občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud dovodil, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat, a jde tak o neurčitou lhůtu. Její podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ vyplývá, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu (jednání) či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty závisí vždy na okolnostech konkrétního případu. Takové posouzení lhůty „bez zbytečného odkladu“ zcela koresponduje s právními závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ve své judikatuře při řešení konkrétních případů. Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 38, ročník 2005, pod číslem 159) vysvětlil, že vágní pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. I podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010) jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, tedy v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.[…] Jestliže odvolací soud v dané situaci vztáhl promlčení až k uplynutí šestiměsíční lhůty, jejíž počátek určuje, kdy se žalobci dozvěděli o vzniku práva na odškodnění (okamžik uskutečnění zpožděného letu), nevybočil z (přísnějšího) požadavku, který na výklad pojmu „bez zbytečného odkladu“ s ohledem na okolnosti konkrétního případu klade výše citovaná judikatura. Závěr odvolacího soudu, že právo na náhradu škody nelze žalobcům přiznat, neboť je uplatnili po uplynutí promlčecí lhůty a žalovaná úspěšně uplatnila námitku promlčení, je tedy zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.16. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá: „Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobk