4 C 289/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou, doručenou soudu dne 28. 4. 2023, se žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že původní věřitel (společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, .) s žalovaným dne 1. 4. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku uzavřel dne smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky poskytnuté věřitelem v částce 84 497,85 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 1. 2023. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného, že ponechal rezervu 10%, rovnajícím se minimálnímu životnímu minimu, jež vypočítal z rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Uvedla, že původní věřitel žalovaného lustroval v systémech ISIR, CEE, CRKI, EUCB a žádosti o úvěr tak bylo vyhověno. Peněžní částku poskytnul bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu odeslanými upomínkami i předžalobní upomínkou ze dne 12. 2. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 999/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z jednání omluvila přípisem ze dne 15. 2. 2024 a žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 23. 1. 2024, avšak žalovaný se k jednání nedostavil, bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovým zjištěním: Žalobkyně jako postupnice uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávek dne 27. 1. 2020 se společností , Anonymizováno, , IČO: 2431617, (dále jen původní věřitel), jako postupitelem (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek, dodatkem č., hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.01.2020. a oznámením o postoupení pohledávky s podacím lístkem). Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 1. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámce 80 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky celkem 6 výběry v období 11.6.2021 – 13.10.2022 (zjištěno z interní tabulky žalobkyně, ve které jsou uvedeny výběry žalovaného s konkrétním datem, jakož i průběh jeho splácení) v celkové částce 100 700 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 10,5 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů na úvěr činila dle smlouvy 231.39 %. Ze shodného důkazu pak plyne, že žalovaný postupně čerpaný úvěr splácel, a to devíti platbami v období 23.11.2021 – 28.9.2022, v celkové výši 104 695 Kč.5. Z dalších před soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.6. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a má za to, že plně prokazují výše popsaný skutkový stav. Závěr o skutkovém stavu je shodný s výše uvedenými skutkovými zjištěními.7. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok žalobkyně podle těchto právních předpisů:8. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.1. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.2. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.3. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.4. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).5. Podle § 1813 o. z. se má za to, zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc téže žalobkyně rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90. V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36 měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru.9. Později Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, řešil nárok téže žalobkyně ze smlouvy o úvěru 70 000 Kč z února 2017 se sjednaným efektivním úrokem ve výši 138,18 % ročně, resp. nominálním úrokem ve výši 90 % ročně. Soud rozhodující v I. stupni uzavřel, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala okolo 7 % až 15 % ročně, nejvyšší sazby pak okolo 20 % až 26 % ročně. Ujednání o lichevním úroku považoval soud prvního stupně za absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o. z. a s ohledem na absolutní neplatnost ujednání pak nepřistoupil ani k moderaci sjednané úrokové sazby a žalobě vyhověl pouze co do původní jistiny a smluvních pokut, ve zbytku soud I. stupně žalobu zamítl. Odvolací soud ve výše uvedeném rozsudku shledal závěry soudu I. stupně, pokud jde o naplnění objektivního prvku lichvy, správnými, poukázal na judikaturu z doby před účinností současného občanského zákoníku, která dovodila následující: „Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Současný občanský zákoník pak stanoví, že absolutně neplatné je právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zá