6 C 10/2023-127 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne 6. 1. 2023 u zdejšího soudu žalobu proti žalované o určení způsobu užívání nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že rozhodnutím Okresního soudu , adresa, – západ ze dne 23. 3. 2015, č.j. , spisová značka, bylo rozvedeno manželství účastníků, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 4. 2015. Právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků tak zaniklo společné jmění manželů. K dohodě o vypořádání SJM nedošlo, a tak žalovaná dne 25. 5. 2017 podala žalobu o vypořádání zaniklého SJM. Předmětné řízení je vedeno u Okresního soudu , adresa, – západ pod sp. zn. , spisová značka, . Předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného SJM, je mimo jiné jednotka specifikovaná v žalobním petitu o velikosti 67 m² na adrese , adresa, (dále jen Bytová jednotka). Manželé vedli společnou domácnost na adrese , adresa, . V červenci roku 2013 žalovaná společnou domácnost opustila a začala bydlet v Bytové jednotce spolu se společnými dětmi účastníků, v té době nezletilými. Následně žalovaná začala žalobci bránit v realizaci jeho vlastnického práva. Nejprve e-mailem ze dne 15. 12. 2023 informovala žalobce o tom, že vyměnila zámek od Bytové jednotky a vyzvala žalobce, aby jí vrátil klíč od Bytové jednotky, kdy uvedla „takže si nepřeji, abys do bytu v , adresa, kdykoliv chodil bez mého souhlasu a v mé nepřítomnosti“. Rovněž z e-mailu ze dne 12. 1. 2014 vyplývá, že žalovaná není ochotna Bytovou jednotku zpřístupnit žalobci, kdy uvedla „tvoje dnešní účelové cpaní se do bytu chápu jako jasnou provokaci. Můžu tě však ubezpečit, že pokud se bude kdykoliv v budoucnu opakovat tato nebo podobná situace, budu postupovat jinak“. Žalobce vyzval dne 10. 11. 2016 žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce ke zpřístupnění Bytové jednotky, avšak žalovaná mu nevyhověla. Následně Okresní soud , adresa, – západ dne 12. 12. 2018 vydal usnesení, č.j. , spisová značka, , kterým bylo žalované uloženo umožnit žalobci vstup do Bytové jednotky a přináležejících prostor v rámci místního šetření prováděného ve věci ustanovenou znalkyní za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci vstup neumožnila, vydal Okresní soud , adresa, – západ dne 12. 2. 2019 usnesení pod č.j. , spisová značka, , kterým uložil žalované pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč za maření postupu soudu. Žalobce vyzval dne 11. 1. 2019 žalovanou e-mailem k finanční úhradě za výhradní užívání Bytové jednotky žalovanou. Žalovaná tento požadavek odmítla s odůvodněním, že Bytovou jednotku nikomu nepronajímá, ale užívá ji s nezletilými dětmi účastníků. Žalobce pak vyzval žalovanou dopisem ze dne 28. 11. 2022 opětovně k finanční kompenzaci, a na to žalovaná nereagovala. Právní zástupkyně žalobce proto dne 14. 12. 2022 písemně oslovila právního zástupce žalované se žádostí o vyjádření. Ten emailem ze dne 20. 12. 2022 sdělil, že si žalovaná uvědomuje, že žalobce Bytovou jednotku dlouhodobě vůbec neužívá, avšak má za to, že vzhledem k tomu, že ji užívá spolu se společnými syny, k nimž má žalobce zákonnou vyživovací povinnost, jedná se z jeho strany o naturální plnění, kromě měsíčně zasílaných částech výživného v peněžní formě. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná žalobci neposkytuje žádnou finanční kompenzaci. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Poukázal na to, že byl žalovanou prokazatelně vyloučen z užívání společné věci, kterou žalovaná užívá výlučně sama, a to již od července roku 2013, kdy žalobci neposkytuje žádnou finanční kompenzaci. Žalobce od počátku preferuje smírné vyřešení věci, kdy navrhl dohodu o vypořádání zaniklého SJM, kterou však žalovaná odmítla a podala žalobní návrh. Jakoukoliv finanční kompenzaci za užívání Bytové jednotky odmítá. Žalobce proto navrhl s ohledem na skutečnost, že žalovaná Bytovou jednotku výlučně užívá již desátým rokem a žalobce má zajištěno jiné bydlení, rozhodnutí, že společnou nemovitou věc bude nadále užívat žalovaná oproti úhradě finanční kompenzace žalobci za vyloučení z užívání ve výši odpovídající polovině obvyklého měsíčního nájemného. Po výzvě soudu učiněné usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 17. 1. 2023 žalobce specifikoval výši plateb na 12 000 Kč měsíčně od právní moci rozsudku.2. Při jednání soudu dne 9. 6. 2023 soud připustil změnu žaloby ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že manželství účastníků trvalo od 7. 9. 2000 do 16. 4. 2015, přičemž ke dni uzavření manželství byl žalobce výlučným vlastníkem rozestavěné stavby rodinného domu v obci , adresa, . Tento dům byl dostaven a vybaven i z prostředků SJM a rodina se do něj přestěhovala na jaře 2005. Žalovaná neměla přehled o finančním hospodaření rodiny, o které se staral výhradně žalobce, který jí s ním seznamoval velmi neochotně. To představovalo další z důvodů narůstajících neshod mezi manžely, jejichž jedním z vrcholů byla výzva žalobce o letních prázdninách roku 2013, aby se žalovaná z jeho bytu odstěhovala, což učinila spolu s oběma tehdy nezletilými dětmi. Přestěhovala se s vědomím žalobce do Bytové jednotky, kterou účastníci za trvání manželství pořídili v květnu roku 2008. Od června 2008 do jara 2013 byla tato Bytová jednotka žalobcem pronajímána, výnosy inkasoval žalobce na jeho účet a osud těchto finančních prostředků před žalovanou důsledně tajil. Podle žalované byly ze SJM účastníků vloženy do výlučného majetku žalobce v podobě rodinného domu v Úněticích finanční prostředky v částce cca 1 000 000 Kč. Žalobce po rozchodu i po rozvodu manželství účastníků zůstal bydlet v rodinném domě v Úněticích, žalovaná spolu se syny v Bytové jednotce v , adresa, . Žalobce za tohoto stavu neměl faktického důvodu se na osobním užívání Bytové jednotky v , adresa, podílet a žalovaná, která tehdy, a ani dosud nemá jinou možnost bydlení, ho opakovaně žádala, aby nezasahoval do jejího soukromí a respektoval její oprávněné zájmy. Žalovaná z Bytové jednotky od roku 2015 hradí daně z nemovitosti. Po odstěhování žalované z původního společného bydliště se vztahy mezi účastníky vyostřily zejména v souvislosti s opatrovnickým řízením vedeným u Okresního soudu , adresa, – západ a řízením o vypořádání zaniklého SJM, vedeného u téhož soudu. Žalobce již více než rok trvale žije a pracuje v , adresa, . Účastníci mají nadále zákonnou vyživovací povinnost k oběma synům, kteří oba nadále bydlí se žalovanou v Bytové jednotce v , adresa, . Žalovaná hradí běžnou údržbu Bytové jednotky v , adresa, s jejím příslušenstvím, i náklady spojené s jejím užíváním od prázdnin 2013 výlučně sama. Žalobce se na výdajích nijak nepodílí. Pokud si žalovaná nepřála vstup žalobce do Bytové jednotky, činila tak při bránění svého soukromí. Žalovaná zaplatila dne 17. 1. 2023 na účet žalobce částku 1 000 Kč jako kompenzaci „neužívání“ Bytové jednotky za měsíc leden 2023. Podle názoru žalované důvodem pro vyloučení žalobce z užívání Bytové jednotky nejsou pouze konfliktní vztahy účastníků, nýbrž i privilegovaný zájem žalované na ochraně obydlí a dohoda účastníků. Bude třeba, aby soud posoudil, zda a nakolik je pro samotný postup v řízení a pro budoucí meritorní rozhodnutí podstatnou otázkou okolnost, že Bytovou jednotku spolu se žalovanou užívají i oba synové účastníků, k nimž tito mají vyživovací povinnost. Dále je třeba vypořádat se s okolností, že žalobce na jednu stranu požaduje po žalované finanční kompenzaci za neužívání Bytové jednotky jeho osobou, ale stejně zásadový není v otázce vnosu částky cca 1 000 000 Kč do jeho výlučného majetku, když tento vnos již se ziskem zpeněžil při prodeji rodinného domu v Úněticích, a podle stejné logiky nenabídl žalované alespoň zákonné úroky za posledních 10 let z částky 500 000 Kč. Takový postup žalobce považuje žalovaná za rozporný s dobrými mravy. Žalobce sice navrhl několik variant vypořádání zaniklého SJM v otázce Bytové jednotky, ovšem všechny vedly k jedinému výsledku – zbavení žalované „střechy nad hlavou“, a to doslova. Údajná preference žalobce smírného řešení věci je tak podle žalované jen prázdnou formulací. Žalobce při určení částky 12 000 Kč požadované od žalované zohlednil pouze okolnosti ve svůj prospěch, při vědomém a záměrném opomenutí dalších okolností. Placením částky 1 000 Kč měsíčně vyjádřila žalovaná její postoj k podstatě sporu.4. Žalobce v písemné replice ze dne 2. 3. 2023 popíral tvrzení žalované, že od června 2008 do jara 2013 byla Bytová jednotka pronajímána jen žalobcem. Uvedl, že nájemní smlouvy byly uzavírány i žalovanou na straně pronajímatele. Podle žalobce není v předmětném řízení rozhodné, kdo hradí náklady spojené s nemovitou věcí a její běžnou údržbou. Podstatné je, že žalobce byl žalovanou z užívání Bytové jednotky vyloučen. Tu výlučně užívá žalovaná, a to bez jakékoliv finanční kompenzace pro žalobce, byť tato Bytová jednotka spadá do dosud nevypořádaného SJM. Žalobce nelze vyloučit z užívání a údržby nemovit