6 C 42/2024-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se původně domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 69 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup služebních orgánů, Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, spočívající v nepřiměřené délce řízení. Žalobce, který vykonává službu vojáka z povolání podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „VojZ“), byl personálním rozkazem ředitele Agentury personalistiky ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. , č. účtu, , ode dne 1. 7. 2020 podle ust. § 10 odst. 2 písm. a) VojZ určen do dispozice ředitele Agentury personalistiky, protože nebylo možné rozhodnout o jeho služebním zařazení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo personálním rozkazem rozhodnuto tak, že bylo zamítnuto, a napadený personální rozkaz byl potvrzen. Žalobce se proti rozhodnutí služebních orgánů bránil správní žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, přičemž řízení o podané žalobě bylo zahájeno dne 9. 9. 2020 pod sp. zn. 15 Ad 12/2020 a rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 24. 3. 2022. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce kasační stížnost, přičemž řízení o stížnosti bylo zahájeno dne 1. 4. 2022 pod sp. zn. 2 As 81/2022 a bylo skončeno vydáním rozsudku dne 26. 7. 2023. Řízení před správními soudy tedy probíhalo od 9. 9. 2020 do 31. 7. 2023, tj. bezmála tři roky (35 měsíců). Kromě celkové nepřiměřené délky řízení spočívá nesprávný úřední postup soudů i v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v existenci jednotlivých průtahů v řízení. Ve věci se nekonala jednání, neprovádělo se dokazování nad rámec obsahu správního spisu, a u každého z obou stupňů soudní soustavy byla věc projednávána pouze jednou. Za neodůvodněný průtah lze považovat jak celou dobu, po kterou probíhalo řízení u Městského soudu v Praze, tak dobu, po kterou bylo vedeno řízení o kasační stížnosti. Za nepřiměřenou délku řízení požadoval žalobce přiměřené zadostiučinění v penězích, jehož výši vyčíslil původně na částku 69 000 Kč, když jiná forma zadostiučinění není podle žalobce vzhledem k okolnostem případu a zejména ke skutečnosti, že se jedná o pracovněprávní záležitost, vhodná (k tomu žalobce odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1263/17 nebo IV. ÚS 2058/20). Ohledně výše částky přiměřeného zadostiučinění žalobce odkázal na závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 s tím, že částky uváděné v tomto stanovisku je nutné valorizovat. Žalobce proto měl za to, že v jeho případě by měla být základní částka zadostiučinění za jeden rok řízení stanovena na 20 000 Kč a za celkovou dobu soudního řízení (tj. 35 měsíců) by se proto mělo při dalších úpravách výše zadostiučinění vycházet ze základní částky 38 333 Kč. Tato základní částka by měla být navýšena o 80 % s přihlédnutím k minimální procesní právní složitosti věci (+ 20 %), opakovaným jednotlivým průtahům v řízení přesahujícím jeden rok (+ 20 %), nulovému podílu žalobce na délce řízení (+ 20 %) a významu věci pro žalobce (+ 20 %). Výši přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení proto žalobce vyčíslil na 69 000 Kč.2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou vyjádřila tak, že jej neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Své stanovisko odůvodnila tím, že s odkazem na vyjádření , právnická osoba, ze dne 2. 10. 2023 žalobci při vyřízení jeho žádosti o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení sdělila, že v rámci řízení vedených před Městským soudem pod sp. zn. 15 Ad 12/2020 a Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) pod sp. zn. 2 As 81/2022 došlo k porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná přitom shledala, že konstatování porušení práva žalobce je postačující formou zadostiučinění a není třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Žalovaná v této souvislosti uvedla, že v souladu s judikaturou ESLP i Nejvyššího soudu vycházela z presumpce zvýšeného významu řízení týkajících se služebního poměru (obdobně jako v pracovněprávních věcech), nicméně uvedla, že presumpce zvýšeného významu řízení nemusí platit vzhledem k okolnostem případu bezvýjimečně. V dané věci byl po vydání napadeného personálního rozkazu Agentury personalistiky AČR s žalobcem dne 7. 7. 2020 realizován personální pohovor týkající se změny jeho ČVO z 82 na 42 a zařazení na služební místo vedoucí starší důstojník-specialista oddělení interoperability odboru řízení informatizace a architektur informačních technologií SKIS, a to ke dni 1. 8. 2020. S tímto žalobce vyslovil souhlas. Dne 13. 7. 2020 pak byl vydán personální rozkaz ředitele Agentury personalistiky AČR sp. zn. , č. účtu, . Tímto personálním rozkazem byl žalobce dnem 1. 8. 2020 zařazen na výše popsané nové služební místo. S ohledem na uvedené je zřejmé, že zařazení žalobce do dispozice trvalo po dobu jednoho měsíce, otázka jeho služebního zařazení byla vyřešena vydáním personálního rozkazu ze dne 13. 7. 2020, kterým byl dnem 1. 8. 2020 nově služebně zařazen. V průběhu soudního řízení, které bylo zahájeno podáním žaloby dne 9. 9. 2020, tedy více než měsíc po novém služebním zařazení, nemohl žalobce pociťovat jakoukoliv nejistotu ohledně existence či doby trvání služebního poměru nebo jeho služebního zařazení. S přihlédnutím k tomu, že všechny relevantní otázky vztahující se ke služebnímu poměru, a to včetně nového zařazení, byly před podáním žaloby vyřešeny, nelze řízení před správními soudy hodnotit jako řízení, která by pro žalobce měla větší význam. Při stanovení formy zadostiučinění pak bylo vycházeno především z toho, že náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. S ohledem na uvedené nelze hovořit o jakékoliv nejistotě v průběhu soudních řízení na straně žalobce, tudíž nebylo na místě přiznat finanční zadostiučinění. Nad rámec uvedeného žalovaná uvedla, že žalobce vedl či vede se žalovanou mnoho soudních sporů, přičemž s odkazem na konstantní judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3110/2014, je třeba dodat, že množství žalobcem iniciovaných soudních sporů zeslabuje intenzitu prožívání újmy způsobené nepřiměřenou délkou jednoho z nich.3. V replice k vyjádření žalované žalobce zdůraznil, že význam odškodňovaného řízení pro žalobce je nezpochybnitelný. Žalobce byl přeložen na systemizované služební místo, které bylo mimo jeho původní odbornost (právní služba), a to na základě opět zjevně osobně motivovaného rozhodnutí funkcionářů Ministerstva obrany. Služební místo, které do té doby zastával, bylo v jeho hodnosti zřízeno pouze krátce před jeho zrušením, z čehož lze usuzovat na účelovost celého opatření, jehož cílem bylo buď žalobce připravit o jeho vojenskou hodnost, nebo ho vyloučit z příslušnost k vojenské odbornosti (právní služba). Žalobce až do skončení soudního řízení věřil tomu, že mu soudy poskytnou před postupy služebních orgánů patřičnou ochranu, a on se bude moci vrátit na své původní systemizované místo v odbornosti právní služba. Význam řízení pro žalobce tedy vyplývá zejména z pracovněprávního charakteru sporu, přičemž těmto typům sporů by měla dle judikatury ESLP být věnována zvláštní pozornost a jejich význam pro účastníky řízení je presumován.4. Žalobce rovněž tímto podáním ze dne 12. 4. 2024 vzal žalobu částečně zpět co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím tak, že se po žalobci nadále domáhal již jen částky 49 000 Kč s příslušenstvím. O zastavení v řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby rozhodl soud usnesením ze dne 4. 9. 2024 č. j. 6 C 42/2024-27.5. Ve své závěrečné řeči potom žalobce upřesnil, že za nepřiměřenou délku řízení žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 49 000 Kč, přičemž ohledně výše částky přiměřeného zadostiučinění žalobce uvedl, že vychází ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení za řízení před soudy. Tuto částku je potřeba navýšit o 10 % z důvodu zvýšeného významu, o dalších 10 % z důvodu banálního řízení v nízké složitosti a o dalších 10 % z důvodu existence jednotlivých průtahů.6. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu, když provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění.7. Žalobce, který vykonával službu vojáka z povolání, byl personálním rozkazem ředitele Agentury personalistiky ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. , č. účtu, , ode dne 1. 7. 2020 podle ust. § 10 odst. 2 písm. a) VojZ přeložen do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby a dále dnem 1. 7. 2020 nejdéle do 31. 12. 2020 určen do dispozice ředitele Agentury Personalistky s místem výkonu služby posádka, Anonymizováno, , adresa, . /prokázáno personálním rozkazem ředitele Agentury personalistiky ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. , č. účtu, / Proti tomuto rozhod