ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2024:7.C.307.2019.155 Datum: 2024-08-05 Předmět: o zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. Ustanovení: ["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 6 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb.", "§ 112 z. č. 221/19 ["nemajetková újma""postoupení věci""náhrada nemajetkové újmy""ušlý zisk""správa soudnictví""zadostiučinění / satisfakce"]
O co šlo: o zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. (["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 6 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a)
1. Žalobou, doručenou soudu dne 13. 11. 2019, ve znění jejích pozdějších změn, schválených usnesením soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 C 307/2019-38, a usneseními vyhlášenými při jednáních ve dnech 4. 1. 2023 a 5. 4. 2023, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 364 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení. Dle žalobních tvrzení, ve znění pozdějších podání žalobce, tomuto zmíněná částka s příslušenstvím náleží coby nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „z. o. š.“). Onen nesprávný úřední postup měl být založen nepřiměřeně dlouhým vyřizováním jeho žádosti ze dne 21. 3. 2017, resp. nepřiměřenou délkou celého řízení týkajícího se jeho služebního hodnocení za rok 2015 od 1. 3. 2016 (pro tento nesprávný úřední postup požaduje žalobce zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím), a nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení trvajícího do rozhodnutí v této věci (pro tento nesprávný úřední postup požaduje žalobce zadostiučinění ve výši 264 000 Kč). Žalobce vykonává službu vojáka z povolání ve smyslu zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „z. v. p.“). Dle tohoto zákona musí být na každého vojáka jednou ročně zpracováno služební hodnocení za předcházející rok, jehož závěry mají vliv na tzv. výkonnostní příplatek a další kariéru. Na žalobce nebylo řádně a včas zpracováno hodnocení za rok 2015, pročež žalobce podal dne 21. 3. 2017 náčelníkovi Generálního štábu Armády České republiky (dále jen „AČR“) stížnost na porušení práv v souvislosti se služebním hodnocením za rok 2015 (dále jen „Stížnost“), která byla pro případ, že by na základě prošetření Stížnosti nedošlo k nápravě, zároveň žádostí o náhradu škody (dále jen „Podmíněná žádost“). Podáním ze dne 19. 5. 2017 byl žalobce vyrozuměn o postoupení věci Vojenské policii. Protože žalobce neobdržel žádné další vyjádření, požádal dne 12. 1. 2018 nadřízený služební orgán (ministryni obrany) o přijetí opatření proti nečinnosti, kdy připomněl, že jeho Podmíněná žádost byla žádostí o náhradu škody podle § 112 z. v. p. a upozornil na dosud nezahájené řízení o této žádosti. Dopisem ze dne 16. 2. 2018 byl žalobce náčelníkem Generálního štábu AČR informován o prodloužení lhůty k vyřízení Stížnosti, neboť doposud nebylo možno zajistit podklady pro její vyřízení. Na tento dopis žalobce odpověděl dne 22. 2. 2018 žádostí o sdělení důvodů, které vedly k překročení zákonných lhůt. Podáním ze dne 28. 3. 2018, č. j. MO 69516/2018-1304 (dále jen „Vyrozumění o stížnosti“), byl žalobce vyrozuměn o výsledku šetření Stížnosti s tím, že ji služební orgán vyhodnotil jako nedůvodnou, čímž věc uzavřel. Žalobce dne 30. 3. 2018 podal služebnímu orgánu novou žádost (dále jen „Druhá žádost“), aby nebylo zmařeno uspokojení jeho zákonného nároku. O Druhé žádosti rozhodoval v prvním stupni náčelník Generálního štábu AČR, který ji svým rozhodnutím ze dne 13. 7. 2018, č. j. MO 195247/2018-1304 (dále jen „Rozhodnutí“), zamítl. Při vyřizování žádosti došlo dle žalobce k porušení § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), podle kterého musí být rozhodnutí vydáno bez zbytečného odkladu, dané rozhodnutí však nebylo vydáno ani v třicetidenní lhůtě stanovené v § 71 odst. 3 s. ř., nebyl dán důvod k prodloužení lhůty o dalších 30 dní, i tak však služební orgán nestihl rozhodnout ani ve lhůtě 60 dnů, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo řízení zahájeno ke dni 21. 3. 2017 nebo ke dni 30. 3. 2018. Došlo tak k neodůvodněnému průtahu v řízení, tedy i k nesprávnému úřednímu postupu. Proti Rozhodnutí se žalobce dne 15. 7. 2018 odvolal k ministru obrany. Protože odvolací služební orgán v zákonné devadesátidenní lhůtě o odvolání nerozhodl, adresoval žalobce dne 24. 10. 2018 ministru obrany žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, na kterou ministr obrany nereagoval, proto ji žalobce dne 21. 1. 2019 zopakoval, avšak ani na tuto žádost žalobce neobdržel odpověď. Žalobce následně podal dne 21. 2. 2019 k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu před nečinností správního orgánu, která byla zaevidována pod sp. zn. 10 A 30/2019 (pozn. soudu: řízení bylo pravomocně zastaveno ke dni 10. 6. 2019). Ministr obrany rozhodnutím ze dne 29. 4. 2019 (dále jen „Rozhodnutí o odvolání“) výše uvedené rozhodnutí náčelníka Generálního štábu AČR změnil tak, že žalobci v plném rozsahu vyhověl a potvrdil oprávněnost vzneseného nároku žalobce. Přestože bylo porušení práv žalobce na první pohled zřejmé a od počátku o něm nemohlo být při náležitém posouzení žádných pochyb, trvalo uspokojení nároku žalobce celkově déle než 2 roky. Ustanovení § 153 odst. 3 z. v. p. přitom stanoví, že žádost nebo stížnost vojáka musí být vyřízena nejpozději do 60 dnů od podání, přičemž o vyřízení stížnosti musí být voják v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti nebo stížnosti, taková situace však nenastala, neboť veškeré podklady předložil služebnímu orgánu sám žalobce a vyřízení Stížnosti bylo otázkou pouhého právního posouzení. Postupem dotčených orgánů v řízení tak vznikla žalobci nemajetková újma. Tu žalobce spojuje s nepřijatelným chováním služebních orgánů, které označil za arogantní a nedůstojné orgánům veřejné moci. Žalobce jakožto osoba s právním vzděláním těžce snášel libovůli služebních orgánů, kterou se snažil eliminovat žádostmi o odstranění nečinnosti. Žalobce upozornil na komplexitu vzájemných sporů s žalovanou, resp. se služebními orgány, spočívající např. v nesprávném hodnocení žalobce za rok 2017 nebo jeho předčasném odvolání ze zahraničního pracoviště - oddělení velitelství Mnohonárodního sboru severovýchod v polském Štětíně, kam byl s rodinou vyslán od srpna 2015 a kde měl působit 3 roky, tj. do července 2018, přičemž zkrácení jeho působení v zahraničí pokládá žalobce za přímý důsledek jím podané Stížnosti a žádostí. Nevyřízení žádosti v zákonném termínu tak mělo zásadní dopad na kariéru žalobce, neboť v jeho důsledku byl výsledek jeho služebního hodnocení za rok 2015 v personálních systémech žalované v porovnání s ostatními příslušníky právní služby značně negativní. Pokud by byla žádost řádně a včas projednána, mohlo dojít k okamžité nápravě a žalobce nemusel čekat na spravedlnost déle než 2 roky. Nemusel tak až do té doby pociťovat negativní důsledky nesprávného úředního postupu při jeho hodnocení, což mohlo ve svém důsledku vést k negativním dopadům do jeho profesní kariéry v AČR, zejména vysílání na školení, udělování ocenění nebo případné povýšení. Vzhledem k výše popsaným okolnostem a k intenzitě zásahu orgánu veřejné moci do zákonem garantovaných práv žalobce se dle žalobce pouhé konstatování porušení práva, případně omluva, nejeví jako dostačující. Žalobce se proto dne 20. 5. 2019 obrátil na žalovanou s žádostí ve smyslu § 13 a 14 z. o. š. (dále jen „Žádost o zadostiučinění“), v níž požadoval poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti služebního orgánu učinit úkon v zákonné lhůtě a obecně v nepřiměřené délce celého řízení o stížnosti a žádosti. Žádost o zadostiučinění byla vyřízena dopisem zástupce náčelníka Generálního štábu AČR ze dne 30. 10. 2019, č. j. MO 310985/2019-1304. V ní bylo konstatováno, že v odvolacím řízení byla překročena devadesátidenní lhůta stanovená § 149 z. v. p. pro vydání Rozhodnutí o odvolání, a tudíž délka řízení o náhradě škody byla nepřiměřená. V řízení v I. stupni nebylo pochybení shledáno. Za porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě se žalobci omluvil, požadované zadostiučinění v penězích však neposkytnul. Jelikož tak nebylo žalobci poskytnuto peněžité zadostiučinění a porušení práva bylo konstatováno toliko ve vztahu k odvolacímu řízení, navíc omluvu neposkytnul orgán, jenž je za nesprávný úřední postup odpovědný, domáhá se žalobce zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích ve výši 364 000 Kč s tím, že soud by měl rovněž přihlédnout k délce kompenzačního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5189/2016), které trvá ve své podstatě až do vynesení rozsudku v této věci.2. Žalovaná v reakci na žalobní tvrzení navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná nesporovala sled událostí tak, jak je vylíčil žalobce v podané žalobě. Namítala však, že se žalobce podáním ze dne 21. 3. 2017 obrátil na náčelníka Generálního štábu AČR se Stížností a Podmíněnou žádostí. Uvedené podání žalobce vykládá rovněž jako žádost o náhradu škody,, avšak dle žalované jde toliko o stížnost na porušení práv, neboť formulovat žádost o náhradu škody podmíněně v rámci podané stížnosti a v