ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2025:11.C.105.2025.1 Datum: 2025-06-23 Předmět: o zaplacení částky 34 065 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 5 z. č. 297/2016 Sb."] ["elektronický podpis""bezdůvodné obohacení""peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení částky 34 065 Kč s příslušenstvím (["§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 5 z. č. 297/2016 Sb."])
1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 16. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 065 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku, event. vydání bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný coby fyzická nepodnikající osoba uzavřeli dne 30. 8. 2023 smlouvu o úvěru ve výši 23 500 Kč, který měl být splacen nejpozději do 29. 9. 2023. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 9 869,66 Kč a dále úrok ve smluvní výši 36 % ročně odpovídající částce 695,34 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně a následně, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného, byla z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně poukázána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, poukázána částka 23 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, odpovídající rodnému číslu žalovaného. Poskytnutý úvěr však žalovaný nevrátil ve lhůtě splatnosti, ani na základě předžalobní upomínky. Žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupních smluv ze dne 7. 11. 2024. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na den 23. 6. 2025 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Po skutkové stránce bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobní pohledávku dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která tuto žalobní pohledávku postoupila na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené téhož dne 7. 11. 2024 (viz cit. postupní smlouvy ze dne 7. 11. 2024).5. V řízení nebyla prokázána rozhodující skutková žalobní tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy, jakož ani o poskytnutí finančních prostředků žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně.Doložená elektronická smlouva o revolvingovém úvěru, datovaná dnem 30. 8. 2023 s označeným číslem účtu žalovaného , č. účtu, , na jejímž základě měl žalovaný uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně tuto smlouvu, neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného, a rovněž ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis, přičemž jiné relevantní důkazy prokazující vznik tvrzeného smluvního vztahu žalobkyně nedoložila (viz cit. smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ).Doklad pod označením „Potvrzení o provedení transakce“ vyhotovený , Anonymizováno, . dne 27. 11. 2024 pak prokazuje pouze to, že pod odlišným variabilním symbolem , var. symbol, byla odlišného dne 28. 7. 2023 na odlišný účet č. , č. účtu, poukázána právním předchůdcem žalobkyně částka v odlišné výši 4 000 Kč se zprávou plátci a příjemci „, Anonymizováno, pujcka ze dne 2023-07-28“ (viz potvrzení , Anonymizováno, ze dne 27. 11. 2024). Tato listina, obsahující údaje ke zcela jiné platební operaci (zjevně nesouvisející s předmětem žaloby v této věci), tedy neprokazuje a prokazovat ani nemůže, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně čerpal jakékoli finanční prostředky, tj. že by mu právní předchůdce žalobkyně poukázal platbu ve výši 23 500 Kč. Jiné důkazy žalobkyně nedoložila, a mimo uvedeného, neprokázala ani tvrzené prověření úvěruschopnosti žalovaného.6. Nerozhodným soud shledal důkazní návrh žalobkyně, aby soud učinil dotaz na , Anonymizováno, ., kdo byl majitelem účtu č. , č. účtu, a zda na tento účet byla v srpnu 2023 zaslána částka 23 500 Kč, neboť žalobkyně neprokázala, že by na tento účet plynuly jakékoli finanční prostředky od jejího právního předchůdce, resp. když její dotaz nesměřoval i ke zjištění, kdo měl tuto částku poukázat. Tedy samotné prokázání majitele účtu č. , č. účtu, a ověření fakticity dojití konkrétní částky by nesměřovalo k objasnění zásadní skutečnosti, a to tvrzenému poskytnutí úvěrovaných finančních prostředků právě ze strany právního předchůdce žalobkyně. Soud proto při jednání dne 23. 6. 2025 tento důkazní návrh zamítl.7. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí při jednání dostalo procesního poučení podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodná žalobní tvrzení o vzniku smluvního vztahu mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, o prověření úvěruschopnosti žalovaného a o samotném poskytnutí finančních prostředků žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně, v důsledku čehož ohledně těchto tvrzení žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sdělovat žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř., a rovněž nebyl ani povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006 ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24. 3. 2010 nebo sp. zn. 30 Cdo 891/2020 ze dne 24. 6. 2020).8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobkyně neprokázala jak existenci smluvního vztahu, tj. tvrzené uzavření úvěrové smlouvy ze dne 30. 8. 2023 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), pak ani tvrzené zapůjčení finančních prostředků ve výši žalované částky, na jehož základě by bylo možno subsumovat uplatněný žalobní nárok pod skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z.9. Jak bylo uvedeno již ve skutkových zjištěních, doložená elektronická smlouva o úvěru neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného ve smyslu ust. § 5 a násl. zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, a tudíž nelze mít za to, že by žalovaný v tomto směru učinil projev vůle o obsahu, jenž by odpovídal obsahu žalobkyní předložené smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně měla být předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena dálkovým způsobem, prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, na které se žalovaný měl nejprve zaregistrovat zadáním osobních údajů, čímž měl zahájit kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, a po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu měl být v rámci webového rozhraní zaslán návrh předmětné úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy ze strany žalovaného shora popsaným způsobem však žalobkyně rovněž žádným způsobem neprokázala. Dle dalších tvrzení žalobkyně byl úvěr poskytován z bankovního účtu jejího právního předchůdce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , přičemž právní předchůdce žalobkyně měl identifikovat platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, (shodnému s rodným číslem žalovaného). V řízení však žalobkyně doložila potvrzení banky právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků ve zcela odlišné výši, v jiný den, na jiný bankovní účet a pod jiným variabilním symbolem, tj. nedoložila žádný doklad prokazující tvrzenou platební transakci ze strany jejího právního předchůdce. Z důvodu neunesení důkazního břemene ohledně existence smluvního či mimosmluvního vztahu, na jehož základě by žalovaný byl povinen cokoliv plnit, proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. Mimo výše uvedeného soud dále zdůrazňuje, že podmíněná žádost právního zástupce žalobkyně o výzvu k doplnění tvrzení a důkazů pro případ, že by soud neměl žalobní tvrzení za prokázána, není způsobilým procesním úkonem, a to pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti, nikoli vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, jak mu ukládá ustanovení čl. 81 odst. 1 Ústavy.11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.