ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2025:11.C.57.2025.1 Datum: 2025-03-24 Předmět: o zaplacení částky 65 810,95 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 5 z. č. 297/2016 Sb.", "§ 7 z. č. 297/2016 Sb.", "§ 561 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 562 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 565 z. č. 89/2012 Sb."] ["peněžité plnění""soukromá listina""elektronický podpis""smlouva o úvěru""postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení částky 65 810,95 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 5 z. č. 297/2016 Sb.", "§ 7 z. č. 297/2016 Sb.", "§ 561 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 562 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 565 z. č. 89/2012 Sb.")
1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 1. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 810,95 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. Dle žalobních tvrzení byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) a žalovaným dne 22. 3. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 65 810,95 Kč, který měl být splacen nejpozději do 22. 8. 2024. Do uvedeného data splatnosti však žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Před poskytnutím úvěru prověřil právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného a po uzavření smlouvy prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poukázal právní předchůdce žalobkyně ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, úvěr. Ač byl žalovaný upomínán o úhradu dluhu, tento dosud nezaplatil. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Současně navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného, kdo byl majitelem a disponentem shora uvedeného účtu k datu uzavření smlouvy. Žalobkyně současně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s její právní předchůdkyní dne 27. 1. 2020.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na den 24. 3. 2025 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Provedeným dokazováním bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně nabyla tvrzenou žalobní pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy, kterou dne 27. 1. 2020 uzavřela se společností , Anonymizováno, (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně jejího dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 a Přehled postoupených pohledávek).Postoupení pohledávky žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 22. 9. 2024 a současně jej vyzvala k úhradě částky 65 810,95 Kč (viz Oznámení o postoupení pohledávky a Výzva k úhradě dluhu, obojí ze dne 22. 9. 2024, včetně podacího lístku z téhož data).5. Rozhodující žalobní skutková tvrzení v řízení prokázaná nebyla. Předně nebylo prokázáno, tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 22. 3. 2024. V tomto směru žalobkyně předložila nedatované listiny pod označením „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a „Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 22. 3. 2024“, kdy druhá z uvedených listin (úvěrová smlouva) neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného (jakož ani právního předchůdce žalobkyně), a tudíž nelze dojít ke skutkovému závěru, že by žalovaný v tomto směru učinil projev vůle uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, když se nadto z listin nepodává, že by žalobkyní tvrzené telefonní číslo a e-mailová adresa žalovaného skutečně patřily žalovanému, a že by to byl právě žalovaný, kdo zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V tomto směru tedy soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala existenci smluvního vztahu mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně.6. Žalobkyně rovněž neprokázala další své tvrzení, že z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně byly poukázány na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši žalované částky, resp. v jakékoli výši. Doloženou PC sjetinou platby a údaji z účetní knihy nemohlo být toto tvrzení o poskytnutí jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč žalovanému dne 22. 3. 2024 prokázáno, neboť se jedná pouze o interní listiny žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, které jsou bez důkazní hodnoty. Jiný důkaz k tomuto tvrzení žalobkyně nepředložila, pouze navrhla, aby si soud vyžádal od banky žalovaného údaje o tom, zda byl žalovaný ke dni 22. 3. 2024 majitelem a disponentem označeného účtu. Takový důkazní návrh je však zcela irelevantní, neboť i v situaci, kdy by bylo prokázáno, že majitelem či disponentem označeného bankovního účtu je žalovaný, nemohla by být žalobkyně úspěšná, neboť tato informace by neprokázala, že na takový účet žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zaslána jakákoliv částka. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neprokázala ani existenci tvrzeného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.7. Vzhledem k tomu, že poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), soud poskytuje pouze při jednání, přičemž žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, zbavili se tak možnosti být soudem řádně poučeni ohledně prokázání rozhodných tvrzení o existenci smluvního vztahu mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, jakož i o poskytnutí jakýchkoli finančních prostředků žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně.8. S ohledem na absenci prokázání rozhodujících skutečností soud z ostatních provedených důkazů, týkajících se předchozího prověřování úvěruschopnosti žalovaného, již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.9. Na základě provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit toliko závěr o tom, že žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky, k jejíž úhradě písemně vyzvala žalovaného před podáním žaloby.10. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení nebylo prokázáno tvrzené uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a dle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru není stranami podepsána vlastnoručně, ani zaručeným elektronickým podpisem podle § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Nahrazení podpisu žalovaného toliko natištěním jeho jména a příjmení totožným fontem písma, kterým je sepsána předmětná smlouva, nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 o. z., čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení „eIDAS“). Jelikož smlouva nebyla podepsána, nelze dojít k závěru, že by žalovaný v tomto směru učinil projev vůle ve smyslu ust. § 551 o. z. o obsahu, jenž by odpovídal žalobkyní tvrzené a předkládané smlouvě.11. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem vyžaduje zákon písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě.12. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle ust. § 565 věty druhé o. z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Jak soud konstatoval shora, tuto rozhodující právní skutečnost žalobkyně neprokázala, a nedostavením se k jednání se vyloučila z možnosti poskytnutí poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.13. V řízení současně nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně poukázal na označený bankovní účet žalovaného jakoukoliv finanční částku, nadto v tvrzené výši 65 810,95 Kč s příslušenstvím, popř. ve výši tvrzené jistiny úvěru (dle obsahu předložené úvěrové smlouvy ve výši 45 000 Kč), v důsledku čehož žalobkyni nevzniklo ani právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z.14. Jelikož tedy žalobkyně v řízení neprokázala vznik smluvního vztahu ani vznik pohledávky vůči žalovanému dle hledisek zásad o bezdůvodném obohacení, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítnul.15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.