19 C 376/2024-52 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 10. 5. 2024 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky tak, jak je uvedena ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) a žalovaný uzavřeli dne 22. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 25 000 Kč. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal daný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem ve výši 22,38 % ročně a dalšími smluvními poplatky. Jelikož žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, byl poskytnutý úvěr dne 30. 6. 2021 zcela zesplatněn. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalobou uplatňovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 858,26 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 276,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení a úroku 22,38 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění.2. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez projednání vyslovila již ve svém návrhu ze dne 10. 5. 2024. Soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se rovněž vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez projednání.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným dne 22. 1. 2021 smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč (Smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , kopie občanského průkazu). Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal daný úvěr splácet se smluvním úrokem ve výši 48 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované (Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, výpis z účtu za leden 2021). Jelikož žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, byl poskytnutý úvěr dne 30. 6. 2021 zcela zesplatněn (výzva k úhradě z 30. 5. 2021). Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznam postoupených pohledávek), o čemž byl žalovaný vyrozuměn (oznámení o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění (výzva ze dne 2. 5. 2024).5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud se zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené smlouvy.10. Jak plyne z výše uvedeného, v samotné smlouvě byly sjednány úroky ve výši 48 % ročně, nikoliv jak uvádí žalobkyně v žalobě ve výši 22,38 % ročně. Takový úrok však vysoce převyšuje běžnou úrokovou sazbu, která v době uzavření smlouvy činila pro krátkodobé úvěry úrok ve výši cca 8 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě tak činí více jak čtyřnásobek běžné úrokové sazby za dané období.11. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.12. Dle výše uvedeného pak soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou vyplývající ze smlouvy, podle níž měl žalovaný poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč splatit mj. spolu s úrokovou sazbou 48 % ročně. Tato sazba však výrazně převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy (posuzováno vzhledem k obvyklé úrokové sazbě bankami poskytovaných úvěrů na spotřebu domácnostem). Za situace, kdy Nejvyšší soud ve výše uvedeném řízení vyhodnotil úrokovou míru u úvěrů poskytovaných žalobkyní ve výši 4násobku běžné úrokové sazby jako zjevně nemravou, dospěl soud i v předmětné věci k závěru, že úroková míra požadovaná žalobkyní je dramaticky vyšší než úroková míra na trhu obvyklá a představuje hrubý nepoměr mezi sjednaným plněním stran smlouvy. Soud proto smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil shodně s právním hodnocením uvedeným výše podle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 576 a 577 o. z., arg. a contrario, jako absolutně neplatnou jako celek, a to s ohledem na to, že dle soudu moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru zde možná není. Je totiž přesvědčen, že žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.13. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru si jsou pak strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím již uhrazená částka (bez ohledu na to, kolik z této částky mělo být dle neplatné smlouvy započteno na jistinu a kolik na úroky). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistina činila ke dni podání žaloby 25 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni toliko 3 290,66 Kč, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 21 709,34 Kč. Tuto částku spolu s úrokem z prodlení ode dne, kdy se žalovaný ocitl s úhradou dlužné částky v prodlení podle § 1970 o. z., a jehož výše je v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., mu proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalobkyni uhradit, tj. od data určeného v první výzvě žalobkyně k úhradě dlužné částky.14. Ve zbytku, tedy co do částky ve výši 3 290,66 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 858,26 Kč, úrokem ve výši 22,38 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 775 Kč, Anonymizováno, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 290,66 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení soud výrokem II. tohoto rozhodnutí žalobu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 72 % z celkové částky, tedy celkem 1 765 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Tyto náklady sestávají z části zaplaceného soudního poplatku v částce 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinného do 31. 12. 2024, a to ja