19 C 42/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 13. 11. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 22 811,38 Kč s přísl. z titulu porušení smluvních ujednání plynoucích ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 10. 2023. V účastníky uzavřené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit další poplatky za žalovanou objednané volitelné služby. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala prostřednictvím údajů poskytnutých žalovanou a následujících registrů – centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“ a interní registr historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve nahlédla do databází spol. CNCB, která provozuje registr bankovních a nebankovních klientských informací. Dále vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazující její pravidelný příjem. Po kontrole úvěruschopnosti žalované jí byl žalobkyní poskytnut na její bankovní účet dne 27. 10. 2023 úvěr ve výši 15 000 Kč. Dále si žalovaná sjednala volitelné služby „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 208,62 Kč, expresní vyplacení úvěru „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem 128,89 Kč, ve zbytku neuhradila ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou výzvu k plnění. Spolu s částkou ve výši 14 871,11 Kč představující nevrácenou jistinu dluhu, žalobkyně po žalované požaduje poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 250,10 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 138,60 Kč, smluvní úrok ve výši 7 551,57 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez projednání vyslovila již ve svém návrhu ze dne 13. 11. 2024. Soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovanou, aby se rovněž vyjádřila k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v dané lhůtě nevyjádřila, nastala fikce jejího souhlasu s rozhodnutím věci bez projednání.4. Z žalobkyní předložených listin, a to ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 10. 2023 a listiny nazvané „Informace pro spotřebitele“ a „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou ze Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva o úvěru“), ve které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit další poplatky za žalovanou objednané volitelné služby. Denní úroková sazba byla stanovena na 0,933 %. Datum splatnosti úvěru bylo stanoveno na 19. 4. 2025. Výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná si v rámci volitelných služeb sjednala služby „Klidné spaní“, expresní vyplacení úvěru „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení se splácením jedné či více splátek alespoň 91 dnů má žalobkyně nárok na zesplatnění úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy o úvěru jsou i Všeobecné obchodní podmínky žalované.5. Z OP žalované a autorizace ověření totožnosti bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.6. Z přehledu transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že došlo ze strany žalobkyně k vyplacení částky 15 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, , a to dne 27. 10. 2023.7. Z dokumentu nazvaného „Prodlení v délce 91 dní“ bylo soudem zjištěno, že z důvodu neuhrazení závazků žalované po splatnosti v délce 91 dnů, žalobkyně vypověděla Smlouvu o úvěru a požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 31 811,38 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzývána k zaplacení dlužné částky v celkové výši 22 811,38 Kč vč. nákladů právního zastoupení ve výši 9 728 Kč.9. Soud dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 10. 2023 Smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a za žalovanou objednané volitelné služby, a to poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně po celou dobu trvání aktivace této služby a poplatek za expresní vyplacení úvěru „Presto“ ve výši 165 Kč. Denní úroková sazba byla stanovena na 0,933 %. Částka ve výši 15 000 Kč byla žalované vyplacena na její bankovní účet dne 27. 10. 2023. Dlužnou částku žalovaná neuhradila žalobkyni ani po zaslané výzvě k plnění.10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Soud se zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené smlouvy.15. Jak plyne z výše uvedeného, v samotné Smlouvě byly sjednány úroky, ve výši 0,933 % denně, což je výše vysoce převyšující běžnou úrokovou sazbu, která v době uzavření Smlouvy činila pro krátkodobé úvěry či kontokorenty úrok ve výši cca 9 % ročně v případě úvěrů pro domácnosti na spotřebu a ve výši cca 18 % ročně u kontokorentů. Úrok sjednaný ve Smlouvě o úvěru však činil 324 % ročně.16. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v usnesení ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, kdy posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % p. a. a sjednanou smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem.17. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.18. Dle výše uvedeného pak soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou vyplývající z úvěrové smlouvy, podle níž měla žalovaná poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč splatit s nominální úrokovou sazbou 324 % ročně, s možností prodloužení, kdy celkem měla žalobkyni při řádném splácení uhradit po měsíci částku 22 551,57 Kč (bez volitelných služeb). Tato sazba však výrazně převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy (posuzováno vzhledem k obvyklé úrokové sazbě bankami poskytovaných úvěrů na spotřebu domácnostem i vzhledem k úrokovým sazbám kontokorentů). Za situace, kdy Nejvyšší soud ve výše uvedených řízeních vyhodnotil úrokovou míru u úvěrů poskytovaných žalobkyní ve výši 10