19 C 67/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 13. 3. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 558 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 15. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), podle které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 59,85 % ročně, který žalobkyně žalovanému vyplatila na účet dne 15. 3. 2022. Žalovaný měl úvěr splatit ve 48měsíčních splátkách po 881 Kč, své povinnosti ze smlouvy však nesplnil, když úvěr nehradil řádně a včas, pročež se ocitl v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil do zesplatnění úvěru toliko 15 splátek ve výši 881 Kč a 1 splátku ve výši 1 762 Kč, celkem tedy 14 977 Kč. Ke dni 26. 11. 2023 došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení: a) částky 13 850,85 Kč odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 747 Kč s příslušenstvím, c) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 2 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou počínaje 28. 11. 2023 do zaplacení, ke dni podání žaloby tedy ve výši 6 253 Kč, e) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru 12 070,74 Kč ode dne 28. 11. 2023 do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje úrok v nominální sazbě 59,85 % ročně, od 91. dne prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. , hodnota, Smlouvy ve výši 108 Kč.2. Soud nařídil na , datum, jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. K žalobě se žalovaný nijak nevyjádřil.3. Z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je držitelkou povolení České národní banky (dále jen „ČNB“) k poskytování spotřebitelských úvěrů.4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 3. 2022 a Oznámení o schválení úvěru ze dne 16. 3. 2022soud zjistil, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 14 000 Kč (dále také jen „úvěr“). Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 59,85 % ročně splácet v 48měsíčních splátkách ve výši 810 Kč měsíčně počínaje měsícem po vyplacení úvěru.6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr za období od dubna 2022 do srpna 2023 celkem 14 997 Kč.7. Z Dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 15. 3 2022 žalobkyně vyplatila žalovanému na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který žalovaný označil ve Smlouvě, částku ve výši 14 000 Kč.8. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala pomocí tohoto dokladu totožnost žalovaného.10. Z dalších soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.11. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané níže uvedené skutečnosti: Žalobkyně jako držitelka povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů uzavřela se žalovaným dne 16. 3. 2022 písemnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , když akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy a informovala ho o výši splátek, jejich četnosti, výši úrokové sazby 59,85 % ročně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši, Anonymizováno, 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši celkem 810 Kč měsíčně počínaje měsícem po vyplacení úvěru. Žalobkyně následně vyplatila žalovanému na jím uvedený účet částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný sjednané smluvní podmínky neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byl žalobkyni uhrazeno celkem 14 997 Kč.12. Soud se i přes procesní pasivitu strany žalovaného zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené smlouvy.13. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.18. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Na základě výše uvedeného pak soud dospěl k následujícím závěrům. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 16. 3. 2022 smlouvu o úvěru. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele s tím, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem a rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc téže žalobkyně rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90. V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru.22. Později Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, řešil nárok téže žalobkyně ze smlouvy o úvěru 70 000 Kč z února 2017 se sjednaným efektivním úrokem ve výši 138,18 % ročně, resp. nominálním úrokem ve výši 90 % ročně. Soud I. stupně uzavřel, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala okolo 7 % až 15 % ročně, nejvyšší sazby pak okolo 20 % až 26 % ročně. Ujednání o lichevním úroku považoval soud prvního stupně za absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o. z. a s ohledem na absolutní neplatnost ujednání pak nepřistoupil ani k moderaci sjednané úrokové sazby a žalobě vyhověl pouze co do původní jistiny a smluvních pokut, ve zbytku soud I. stupně žalobu zamítl. Odvolací soud ve výše uvedeném rozsudku shledal závěry soudu I. stupně, pokud jde o naplnění objektivního prvku lichvy, správnými, poukázal na judikaturu z doby před účinnos