28 C 215/2024-44 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení kompenzace ve výši 3 000 EUR s příslušenstvím dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu, a kterým se zrušuje nařízení EHS č. 295/91(dále též „nařízení“). Žalobu zdůvodnila tím, že cestující: , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, si sjednali zajištění letecké dopravy z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, letem č. , číslo, , s plánovaným odletem 25.10.2023 ve 21:20 hod a příletem do , Anonymizováno, v 5:30 hod. následujícího dne, pročež uvedený let byl na příletu zpožděn o více než 3 hodiny. Vzdálenost mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, činí cca 4467 km. Cestující postoupili pohledávky na náhradu škody proti žalované smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala nedostatek pravomoci soudů České republiky, k samotnému nároku uvedla, že jej neuznává, neboť kompenzaci uhradila platbou ze dne 21.12.2023 na účet označený cestujícími v kompenzačním formuláři. Následně žalovaná uvedla, že v září 2023 omylem uhradila žalobkyni jiný nárok duplicitně, čímž vznikl přeplatek ve výši 6 600 euro a žalovaná se s žalobkyní dohodla, že přeplatek bude započítán mimo jiné na odškodnění cestujících (, jméno FO, ) v celkové výši 3 000 EUR.3. Žalobkyně namítla relativní neplatnost jednostranného započtení z důvodu nejisté a neurčité pohledávky a poukázala na nejednoznačnost jednání směřujícího k zápočtu, který měl ze strany žalované charakter návrhu k započtení.4. Mezi účastníky bylo nesporným, že cestující: , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, cestovali letem operovaným žalovanou z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , letem č. , číslo, , dne 25.10.2023, který byl na příletu opožděn o více než 3 hodiny, a že cestující postoupili pohledávky na kompenzaci dle Nařízení na žalobkyni. Mezi účastníky bylo sporným, zda došlo k úhradě předmětné pohledávky, resp. započtení z tvrzeného přeplatku z jiné platby.5. Z listiny nazvané „Compensation form“ bylo zjištěno, že cestující: , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, vyplnili dne 7.11.2023 dokument o zpoždění předmětného letu, číslo rezervace letenky: , Anonymizováno, , ve kterém uvedli číslo účtu, na který chtějí kompenzaci vyplatit a jedná se o číslo účtu žalobkyně.6. Žalovaná předložila potvrzení o odeslání platby z účtu žalované na účet žalobkyně, uvedený důkaz soud neprovedl, neboť nebyl s to prokázat tvrzenou úhradu, jednalo se o platbu ve výši 1 800 EUR ze dne 21.12.2023.7. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že majitel účtu – žalobkyně nepřijala v období od 22.12.2023 do 31.1.2024 žádnou platbu s příslušným VS, identifikující nárok žalobkyně.8. Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou v období od 24.8.2023 do 31.10.2023 soud zjistil, že účastníci řešili neidentifikované platby ze strany žalované zaslané na účet žalobkyně, tvrzené duplicitní platby v celkové výši 6 600 euro a možnost zápočtu mimo jiné na pohledávku z rezervace , Anonymizováno, , týkající se rodiny , jméno FO, , potažmo postoupeného nároku žalobkyně. Závěr e-mailové komunikace není jednoznačný, z komunikace vyplývají nesrovnalosti ohledně provedených transakcí z účtu žalované na účet žalobkyně, nikoli jednostranné provedení zápočtu pohledávky žalobkyně na přesně specifikovaný přeplatek z jiné konkrétní platby.9. Žalovaná navrhla účastnický výslech jednatele žalobkyně, jednatel žalobkyně se svým účastnickým výslechem nesouhlasil.10. Mezinárodní příslušnost českých soudů je ve věci dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, na základě bydliště (sídla) žalované v České republice.11. Rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku ze smlouvy o přepravě je dle čl. 5 odst. 2 věta první nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008/ES, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I), právo české. Podle ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení 261/2004“), neboť jde o zpoždění letu (čl. 1 odst. 1 písm. c) Nařízení), kdy místem odletu zpožděného letu bylo letiště v Praze, tzn. umístěné na území členského státu EU (čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení). Ustanovení Nařízení se přitom použijí přednostně před ustanoveními vnitrostátního práva. Podle judikatury Soudního dvora EU, zejména rozsudku ze dne 19. 11. 2019,, Anonymizováno, Christopher Sturgeon a další (věci C-402/07 a C-432/07), musí být články 5, 6 a 7 Nařízení 261/2004 vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Podle čl. 5 odst. 3 Nařízení č. 261/2004 však provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.12. Na oblast tohoto sporu tedy dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. Podle článku 7 odstavec 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatníchletů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).13. V řízení psal soud za prokázané, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku je právo české. V řízení bylo prokázáno, že cestující , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, letěli letem provozovaným žalovanou dne 25.10.2023 z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , přičemž let byl na příletu opožděn o více než 3 hodiny, každému z cestujících vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR, který žalovaná nesporovala. Žalovaná nejprve tvrdila uhrazení nároku provedenou platbou ze dne 21.12.2023, která však svou výší neodpovídala a zjevně se týkala jiného nároku. Žalovaná dále tvrdila existenci přeplatku ve výši 6 600 EUR a zánik pohledávky žalobkyně v důsledku jednostranného započtení, což v řízení neprokázala. E-mailová komunikace jednostranné započtení k předmětné pohledávce neprokazovala, z doložené komunikace bylo patrné pouze to, že účastníci mezi sebou jednali o identifikaci plateb na úhradu nároků žalobkyně, neboť žalovaná při platbách neuvedla zprávu pro příjemce, VS ani jinou identifikaci příslušné platby. Žalovaná neměla jiné důkazní prostředky k dispozici, existenci přeplatku, resp. úhradu/zánik pohledávky započtením nebyla schopna prokázat. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžité částky, je povinna zaplatit žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zákonný úrok z prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 537 Kč. Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 3 758 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 150 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby, replika ze dne 17. 1. 2025, účast přijednání dne 25. 2. 2025, účast při jednání dne 20.3.2025) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31.12.2024, 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 090 Kč ve výši 5 689 Kč. Žalovaná je v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 povinna tyto náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.