ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2025:4.C.329.2024.1 Datum: 2025-01-30 Předmět: o zaplacení částky 13 752 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 577 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1796 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení částky 13 752 Kč s příslušenstvím (["§ 577 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1796 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012)
1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 22. 5. 2024 domáhala zaplacení částky 13 752 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dne 2. 8. 2023 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný si na této stránce vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše úvěru, splatnost úvěru, dále vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelského profilu. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr, k ověření uvedených údajů poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a dále zaslal ověřovací platbu 1 Kč za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. Žalobkyně dále ověřovala výši příjmu žalovaného. Smlouva byla podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému 2. 8. 2023 úvěr převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Úvěr měl splácet každý měsíc, nejpozději k 1. dni v měsíci včetně úroku přirostlého za uplynulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl opakovaně upomínán a informován o zesplatnění celého úvěru, dále mu byla zaslána předžalobní upomínka. Dluh žalovaného sestává z jistiny ve výši 9 000 Kč a dále ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně v kapitalizované výši 3 600 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 1 152 Kč podle článku 4.2 písm. c) smlouvy.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.3. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.4. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč, který bude úročen úrokovou sazbou 40 % měsíčně a RPSN je ve výši 5 535,52 %. Součástí smlouvy je i sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svůj účet bankovní účet č. , č. účtu, a své rodné číslo: , hodnota, . Smlouva byla uzavřena na dálku, a to podpisem provedeným zadáním elektronického kódu 13762.6. Z výpisu z účtu u , právnická osoba, č. , č. účtu, má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 2. 8. 2023 částku 7 000 Kč a dne 14. 8. 2023 částku 2 000 Kč, vždy s variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalovaného.7. Z oznámení ČSSZ ze dne 23. 12. 2022 má soud za prokázané, že od ledna 2023 byla výše invalidního důchodu žalovaného 20 298 Kč měsíčně.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2024 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky.9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž nemá pochyb o věrohodnosti provedených důkazů, když ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům ničeho nenamítal. Z dalších před soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.10. Po provedeném dokazování lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě mu bylo na jím vlastněný účet dne 2. 8. 2023 a dne 14. 8. 2023 poskytnuta částka celkem 9 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno RPSN ve výši 5 535,52 % a úvěr do výše 30 000 Kč, který bude úročen úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaný přes výzvu k vyjádření soudem netvrdil, natož prokázal, že by poskytnuté finanční prostředky neobdržel či je vrátil, soud má tak za prokázané, že zmíněná finanční částka byla žalovanému poskytnuta.11. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky žalobkyně podle těchto právních předpisů:12. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.16. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).17. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.21. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.23. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90. V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36 měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru. Stejný názor soudy projevily i v dalších rozhodnutích s obdobnou problematikou (Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 25. 3. 2021, č. j. 70 Co 74/2021-80).24. Dle výše uvedených právních názorů odvolacího soudu posoudil zdejší soud i nárok žalobkyně up