7 C 202/2024-51 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 9. 2024 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že s celou rodinou (8 osob) cestoval do Turecka linkou , právnická osoba, provozovanou žalovanou jako leteckým přepravcem. Předmětný let byl na svém příletu opožděn o více než tři hodiny, pročež tvrdil, že mu náleží kompenzace ve výši 400 EUR za každou letenku, celkem tedy 3 200 EUR, a to podle nařízení EP a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení“). Navrhl, aby soud rozhodl tak, že „uloží žalobci zaplatit částku 3 200 EUR“. Podáním doručeným soudu dne 2. 10. 2024 žalobce soudu sdělil, že uhradil soudní poplatek a žádá navýšení platebního rozkazu o tuto částku. K výzvě soudu k doplnění tvrzení o tom, na podkladě čeho požaduje kompenzaci za všech 8 osob, doplnil v podání ze dne 12. 12. 2024, že je to na podkladě toho, že on objednal a platil přepravu za všechny cestující z jeho rodiny.2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok neuznává. Namítla, že zpoždění vzniklo v důsledku mimořádných okolností, které vylučují její odpovědnost za zpoždění coby leteckého přepravce. Dále namítla, že z žaloby není patrné, kdo je účastníkem řízení, v navazujících podáních se pak bránila tím, že žalobce není bez dalšího oprávněn vymáhat kompenzaci za ostatní cestující. Navrhla zamítnutí žaloby. Podáním ze dne 21. 1. 2025 žalovaná soudu sdělila, že se rozhodla dlužnou částku uhradit zcela (za všechny cestující) a doložila potvrzení o úhradě. Nad rámec však dodala, že se tak rozhodla učinit přesto, že žalobce není a nebyl aktivně legitimován vymáhat kompenzaci i za ostatní cestující (na této argumentaci pak setrvala i při projednání věci před soudem) a nárok tak nebyl žalobcem uplatněn důvodně. Uvedla, že je na místě, aby žalobce vzal žalobu zpět a řízení bylo zastaveno, nebude-li realizován tento procesní postup, navrhla, nechť je žaloba zamítnuta.3. Na základě výzvy soudu na žalobce, aby se vyjádřil k podání žalované na č.l. 28, které bylo žalobci zasláno, a sdělil, zda na podané žalobě trvá s ohledem na procesní obranu žalované, že nároky na kompenzaci za všechny cestující uhradila, tento podáním ze dne 30. 1. 2025 sdělil, že na žalobě trvá, a to z důvodu, že žalovaná neuhradila úrok z prodlení a náklady řízení.4. Soud proto ve věci nařídil na den 10. 3. 2025 jednání, na něm věc projednal a dospěl k následujícím závěrům.5. Předně soud konstatuje, že po zahájení jednání se soud výslovně dotázal žalobce, který odkázal na písemné vyhotovení žaloby, zda navrhuje nějaké změny této žaloby, k čemuž žalobce uvedl, že nikoliv. Soud proto vyšel z písemného znění žaloby, v němž žalobce požadoval toliko, aby žalované bylo uloženo uhradit mu částku 3 200 EUR.6. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.7. Ze shodných tvrzení účastníků a dále z fotografie výpisu letů, potvrzení , Anonymizováno, , fotografie Informační tabule výpisu letů a sjetiny přehledu cestujících z , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že žalobce a s ním dalších 7 cestujících (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) cestovali dne 30. 6. 2024 do Turecka letem , právnická osoba, , který byl opožděn o více než 3 hodiny (pravidelný odlet 4:45 hod, předpokládaný reálný odlet 10:30 hod.), přičemž tento let byl operován žalovanou.8. Mezi účastníky bylo nesporné, že po podání žaloby žalovaná uhradila korunový ekvivalent částky 3 200 EUR, jako kompenzaci dle Nařízení ve výši 8 x 400 EUR (za všech 8 cestujících), tato skutečnost pak byla prokázána i žalovanou předloženými příkazy k úhradě, z nichž se podává, za které cestující žalovaná kompenzaci dle Nařízení uhradila, kdy jde o osoby, které se účastnily předmětného letu.9. Z ostatních důkazů pak soud s ohledem na procesní stanoviska účastníků (zejm. žalované, která částku uhradila) nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti.10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Svou pravomoc ve věci rozhodnout soud dovodil odkazem na článek 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudního rozhodnutí v občanských a obchodních věcech s tím, že sídlo žalované se nachází v obvodu zdejšího soudu.12. Na věc dopadá přímo použitelné Nařízení. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).13. Právo na náhradu pak náleží podle čl. 6 Nařízení, jestliže provozující letecký dopravce důvodně očekává, že let bude oproti plánovanému času odletu zpožděna) o dvě hodiny nebo více v případě letů o délce nejvýše 1500 kilometrů, nebob) o tři hodiny nebo více v případě všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů, neboc) o čtyři hodiny nebo více v případě všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b)14. Soud předně k právnímu posouzení uvádí, že dospěl k závěru, že žalobce nebyl (nemohl být) aktivně legitimován k vymáhání nároku na kompenzaci dle čl. 7 odst. 1 Nařízení za ostatních 7 cestujících jen na podkladě toho, že byl objednatelem zájezdu a hradil náklady s ním spojené, jak k výzvě soudu upřesnil, neboť čl. 7 Nařízení výslovně stanoví, že oprávněným k uplatnění nároku na náhradu dle Nařízení je „cestující“. Žalovaná si byla této skutečnosti vědoma a odkazovala na ní v rámci své argumentace proti podané žalobě, přesto nárok na kompenzaci za všechny cestující po podání žaloby uhradila, aby předešla dalšímu vedení sporu.15. Na úhradu žalobcem požadovaného (žalobou vymezeného) nároku však žalobce nereagoval procesně adekvátním způsobem, kdy i přes výzvu (poučení) soudu, aby sdělil, zda podanou žalobu s ohledem na žalovanou provedenou úhradu bere zpět nebo na ní trvá, tento sdělil, že na žalobě trvá z důvodu, že mu nebyly uhrazeny náklady řízení a úrok z prodlení. Úrok z prodlení však žalobce žalobou nepožadoval, ani žalobu nikdy v průběhu řízení o tento dílčí nárok nerozšířil, a ještě při jednání soudu k výslovnému dotazu soudu uvedl, že žádné změny žaloby nenavrhuje. O nákladech řízení pak soud podle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Nebylo přitom potřeba žádných právně-teoretických znalostí k tomu, aby žalobce jako nezastoupený účastník (právní laik) dospěl prostou logickou úvahou k závěru, že byla-li žalobou uplatněná částka 3 200 EUR žalovanou v průběhu řízení zaplacena, nemůže již být povinnost k její úhradě žalované uložena znovu autoritativním rozhodnutím soudu.16. Na tomto místě soud dále zdůrazňuje, že v obecné právně-teoretické rovině platí, že žalobce je ve sporném řízení tzv. „pánem sporu“, určuje okruh účastníků, předmět řízení, navrhuje rozsah dokazování a navrhuje i to, jak má ve sporu soud rozhodnout. Návrh žalobce zněl, aby „žalované bylo uloženo zaplatit žalobci 3 200 EUR“. Návrhem rozhodnutí je soud vázán. Není povinnosti soudu se doptávat žalobce, zda žalobou nepožaduje případné další nároky. Soud se i tak nad rámec svých procesních povinností žalobce při jednání doptal, zda navrhuje nějaké změny žaloby, na což žalobce odpověděl negativně. Soud tedy vyšel z návrhu rozhodnutí, jak byl popsán v žalobě. Domnívá-li se žalobce, že soud měl žalobce poučovat, že má žalobu rozšířit a jak jí má rozšířit, je tato představa žalobce mylná, neboť takový postup soudu by přesahoval rámec jeho poučovací povinnosti zakotvené v ust. § 5 o.s.ř.17. Vzhledem k tomu, že nárok uplatněný žalobcem byl v průběhu řízení uhrazen, došlo tak ke splnění dluhu, což mělo za následek zánik závazku z náhrady škody ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, toliko však pokud jde o nárok žalobce coby jednoho cestujícího (400 EUR). Jakkoliv byl nárok na kompenzaci uspokojen žalovanou za všechny cestující (3 200 EUR), v podstatné části (2 800 EUR) nebyl žalobce vůbec k uplatnění nároku aktivně věcně legitimován a žalovaná nebyla povinna v tomto rozsahu plnit. Námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce k vymáhání kompenzace za ostatní cestující žalovaná důvodně uplatnila (podání č.l. 28), přesto nároky ostatních cestujících uhradila, hradila však nároky cestujících, kteří nebyli účastníky řízení, jak vyplývá z jejího vyjádření na č.l. 28.18. Ze všech shora rozvedených důvodů soud dospěl ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) k závěru, že žaloba důvodná není zcela, a v podstatné části (2 800 EUR) nebyla důvodná od počátku řízení, proto jí výrokem I. rozsudku zamítl.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů potřebných k bránění práv