8 C 376/2024-23 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Společným návrhem došlým nadepsanému soudu dne , datum, se navrhovatelé , Jméno osvojitele A, a , Jméno osvojitele B, domáhali vydání rozsudku, jímž by došlo k osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého. Osvojenec , Jméno osvojence A, se k návrhu osvojitelů výslovně připojil. Návrh odůvodnili tím, že osvojitel , Jméno osvojitele A, je biologickým otcem osvojence , jméno FO, , se kterým udržuje blízký vztah obdobný vztahu otce a syna. Osvojitel znal svého biologického syna již od narození. Osvojenec se o této skutečnosti dozvěděl ve svých 11 letech. Po smrti svých rodičů (matky a otce určeného na základě domněnky otcovství) se osvojenec začal vídat častěji s oběma osvojiteli. Osvojenec si přeje postarat o osvojitele ve stáří, mimo jiné proto, že nemají žádné potomky. Společně sepsali v roce 2022 prohlášení o tom, že jsou osobami blízkými a předběžné prohlášení, aby za opatrovníka byl případně ustanoven osvojenec. Osvojenec je rovněž zahrnut do závěti osvojitelů, kteří si přejí, aby byl jejich zákonným dědicem v první dědické třídě. Z podstoupeného testu DNA vyplynulo, že osvojitel , Jméno osvojitele A, je otcem osvojence s pravděpodobností přesahující 99,99 %. Matka i určený otec osvojence již zemřeli, proto osvojení není v rozporu s jejich odůvodněnými zájmy. Zároveň nejsou ohroženy majetkové, osobní či rodinné zájmy potomků osvojence, synů , Jméno osvojence B, , , Jméno osvojence C, a , Jméno osvojence D, , kteří vnímají oba osvojitele jako své prarodiče. Manželka osvojence s návrhem souhlasí. Osvojitelé návrh podali společně jako manželé, když i osvojitelka má s osvojencem a celou jeho rodinou velmi blízký vztah a osvojenec si přeje postarat se i o ni. Osvojitelé i osvojenec mají za to, že jsou splněny důvody k osvojení zletilého.2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:4. Osvojitel je biologickým otcem osvojence. Po narození osvojence byl jeho otcem určen na základě domněnky otcovství pan , jméno FO, . Po smrti rodičů se začal osvojenec vídat s oběma osvojiteli pravidelně a vytvořil se mezi nimi vztah, jaký mají rodiče ke svým dětem , právnická osoba, ke svým rodičům, který přetrvává do současné doby. Osvojenec je zletilou osobou, má tři nezletilé děti , Jméno osvojence B, , , Jméno osvojence C, a , Jméno osvojence D, , které vnímají osvojitele jako své prarodiče. Manželka osvojence s osvojením souhlasí, stejně tak s osvojením souhlasil kolizní opatrovník nezletilých dětí. Účastníci řízení shodně uvedli, že vztah mezi nimi je zcela obdobný rodinnému vztahu, vzájemně se pravidelně navštěvují, mají se rádi a navzájem se již vnímají jako členové jedné rodiny. Oslavují společně narozeniny, osvojenec vozí osvojitele k doktorům. Osvojenec si přeje postarat se o osvojitele ve stáří, neboť osvojitelé nemají jiné potomky. Přínos osvojení osvojenec spatřuje rovněž v tom, že by mu mohly být v případě zdravotních obtíží osvojitelů sděleny veškeré informace. Pozitiva osvojení vnímá jak v rovině praktické, tak i emocionální. Již nyní vzájemně konzultují otázku zdravotního stavu. O zcela nadstandardních vztazích mezi osvojiteli a osvojencem vypovídá i prohlášení z roku 2022 o tom, že jsou osobami blízkými. Vzájemnou důvěru potvrzuje rovněž předběžné prohlášení sepsané osvojiteli, v němž vyjádřili přání, aby byl za jejich opatrovníka případně ustanoven osvojenec. Osvojitelé si přejí, aby byl osvojenec jejich dědicem, zahrnuli ho proto do závěti.5. Právně byla věc posouzena podle § 848 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Podle § 850 odst. 2 o. z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Podle § 448 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.”), účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitelé).6. U osvojení obecně se uplatní následující principy. Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní (§ 794 o. z.). Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu (§ 795 věta první o. z.). Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte (§ 797 o. z.). Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem (§ 799 odst. 1 o. z.). Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči (§ 800 odst. 1 o. z.). Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let (§ 803 věta před středníkem o. z.).7. Soud se zabýval zákonnými předpoklady osvojení ve smyslu § 848 odst. 1 o. z. ve spojení s § 800 odst. 1 o. z. Soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že mezi osvojiteli a osvojencem je silné pouto, které je dáno rodinnou historií, ale i společně tráveným časem. V dané věci má soud za prokázané, že osvojení není na újmu zájmů potomků osvojovaného, ale naopak je v jejich zájmu, neboť osvojitele přijímají jako vlastní prarodiče a mají vzájemně velmi pozitivní vztah. Jejich příbuzenské vztahy se nijak nezmění, neboť osvojení se týká toliko osvojence, nikoliv jeho potomků. Osvojení je přínosné jak pro osvojitele, tak pro osvojence navzájem, neboť je jím právně zcela přiléhavě vystižen jejich vztah, který je fakticky plně obdobný rodičovskému vztahu. Osvojenec se zajímá o zdravotní stav osvojitelů, který společně konzultují. Osvojení v dané věci je tedy právním odrazem dlouhých reálně existujících vztahů mezi účastníky řízení, které mají charakter rodinných vztahů. V řízení nevyšlo najevo, že by osvojení bylo v rozporu s dobrými mravy, nebyla zjištěna žádná okolnost, která by osvojení bránila, ale naopak jsou zde výjimečné důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v pevných poutech mezi účastníky řízení, které jsou zcela rovnocenné rodinným vztahům. Soud rovněž přihlédl k názoru manželky osvojence, která vyjádřila s osvojením souhlas.8. Soud uzavírá, že došlo k naplnění všech zákonných předpokladů pro vyhovění návrhu na osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého. V řízení bylo prokázáno, že osvojení nebrání žádná zákonná překážka a je v zájmu osvojeného, jeho potomků i osvojitelů. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 z. ř. s., podle něhož v řízení účastníci zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení, když soud neshledal zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání, byť i jen částečné náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Žádný z účastníků toto právo ani neuplatňoval.