10 C 173/2020-38 — Obvodní soud pro Prahu 7

1.) Žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o osobní kreditní kartě dne 20.4.2016 č. [číslo] dodatek k této smlouvě dne 22.6.2016, na základě které se žalobce zavázal žalovanému vydat kreditní kartu a poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. [bankovní účet]. Ode dne 20.4.2016, kdy žalovaný začal čerpat úvěr, vznikla žalovanému povinnost vedle vyčerpané jistiny hradit rovněž úroky z této jistiny ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky dne 25.7.2017 a se splácením následujících splátek úvěru. Žalobce vyzval upomínkou ze dne 28.9.2017 k uhrazení splátek úvěru, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto žalobce dopisem ze dne 2.10.2017 oznámil žalovanému, že odstupuje od smlouvy. Žalobce požaduje uhrazení částky ve výši 185 131,51 Kč, která zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a úvěrové poplatky ve výši 1 500 Kč. Žalobce dále požaduje výpůjční úrok ve výši 9,90 % p.a. z dlužné nesplacené jistiny úvěru, kdy žalovaný poslední splátku uhradil dne 13.11.2018. Kapitalizovaný výpůjční úrok činí od 13.11.2018, od vydání historického výpisu, do podání žaloby částku ve výši 25 781,92 Kč. Zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši činí částku ve výši 24 531,46 Kč. Žalovaný byl vyzván upomínkou ze dne 28.9.2017, výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 16.5.2018 a předžalobní výzvou ze dne 1.3.2019 k uhrazení dlužné částky úvěru. Žalovaný neuhradil ničeho. 2.) Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3.) Soud vyzval usnesením účastníky, aby se podle § 115a o.s.ř. vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. K tomu připojil výzvu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. s tím, že pokud tak neučiní, bude mít soud za to, že nemají námitky, aby bylo takto rozhodnuto. Účastníci řízení na základě této výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť v obou případech byla výzva doručena a ani jeden z účastníků ve stanovené lhůtě k věci nevyjádřil. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4.) Ze Smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 20.4.2016 a dodatku ze dne 22.6.2016 soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o osobní kreditní kartě dne 20.4.2016 a dne 22.6.2016 dodatek k této smlouvě, na základě které se žalobce zavázal žalovanému vydat kreditní kartu a poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky do výše poskytnutého úvěru z účtu č. [bankovní účet]. Ode dne 20.4.2016, kdy žalovaný začal čerpat úvěr, vznikla žalovanému povinnost splácet vyčerpanou jistinu úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3% vyčerpané jistiny úvěru. Vedle vyčerpané jistiny se žalovaný zavázal hradit rovněž úroky z této jistiny ve výši 9,90% p.a. Z dopisu žalobce soud zjistil, že dopisem ze dne 28.9.2017 žalobce vyzval žalovaného k úhradě splátek po splatnosti ve výši 23 845,11 Kč, když žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Z dopisu žalobce soud zjistil, že z důvodu porušení Smlouvy o osobní kreditní kartě žalobce dopisem ze dne 2.10.2017 odstoupil od této smlouvy. Žalovaný dluží na jistině částku 185 131,51 Kč, na úvěrových poplatcích částku 1 500 Kč, což vyplývá z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 16.10.2017. Žalobce dále požaduje výpůjční úrok ve výši 9,90 % p.a. z dlužné nesplacené jistiny úvěru, kdy žalovaný poslední splátku uhradil dne 12.11.2018. Kapitalizovaný výpůjční úrok činí od 13.11.2018, tj. od vydání historického výpisu do podání žaloby, částku ve výši 25 781, 92 Kč. Zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši činí částku ve výši 24 531, 46 Kč. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 16.5.2018 a předžalobní výzvou ze dne 1.3.2019 k uhrazení dlužné částky úvěru. Žalovaný neuhradil ničeho. 5.) Právně soud věc posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 708 odst. 1,2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník platí, že smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ust. § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Smlouva o bankovních službách, kterou byl zřízen pro žalovaného běžný účet, se řídí ustanovením § 2662 a násl. o.z., kdy smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. S peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. 6.) Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný nesplnil své závazky plynoucí z výše uvedených smluv o úvěru řádně a včas splácet poskytnutý úvěr a poskytnuté finanční prostředky v rozporu se smlouvou neuhradil a vznikl mu dluh vůči žalobci ve výši, který je předmětem této žaloby Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes upomínky žalobce. 7.) Soud vyhověl i té části žaloby, kterou se žalobce domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8.) Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 499,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 410 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 185 131,51 Kč sestávající z částky 8 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 520 Kč ve výši 5 569,20 Kč.