4 C 66/2019-268 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Usnesením ze dne 20. 1. 2020, č. j. 4 C 66/2019-217, zamítl zdejší soud návrh na nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 18 642 823,56 Kč, a to prodejem ve výroku označených 6 bytových jednotek (výrok I). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že uložil zástavní věřitelce povinnost náhrady nákladů zástavní dlužnici ve výši 156 240 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 4. 2020, č. j. 4 C 66/2019-225). 2. Usnesením Městského soud v Praze ze dne 1. 9. 2020, č. j. 30 Co 213, [číslo], bylo k odvolání zástavní věřitelky rozhodnuto tak, že se výrok I. usnesení nalézacího soudu mění jen tak, že se nařizuje soudní prodej zástavy k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 2 292 736,88 Kč, a to prodejem zastavených nemovitostí. Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavní dlužnici náhradu nákladů řízení ve výši 255 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. 3. Ústavní soud nálezem ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 3403/20, rozhodl na základě ústavní stížnosti zástavní věřitelky tak, že výrokem II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 1. 2020, č. j. 4 C 66/2019-217, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 4. 2020 č. j. 4 C 66/2019- 225, a výrokem II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020 č. j. 30 Co 214, [číslo], bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a že tato rozhodnutí se proto v dotčených částech výroku ruší. Ústavní soud vyslovil s odkazem na své předchozí nálezy, že předmětem řízení o nařízení soudního prodeje zástavy není přiznání peněžité částky, nýbrž nárok realizovat zástavní právo, a že předmět řízení je nutno chápat jako„ penězi neocenitelný“. Není v pravomoci obecného soudu, aby v takovém řízení de facto dovozoval, v jaké konkrétní výši je zástavní věřitel oprávněn domoci se svého práva vůči zástavci. Skutečnost, že se stěžovatelka domáhala realizace větší části zástavy, než jaká odpovídala splatné pohledávce, nic nemění na povaze řízení, v němž je rozhodováno o soudním prodeji zástavy. Ve srovnání s řízením, v němž by bylo žalováno na plnění, se nepochybně jedná o řízení jednodušší, což vyplývá ze samotné podstaty zajištění. Ústavní soud uzavřel, že tím, že obecné soudy v napadených rozhodnutích postupovaly tak, jako by se jednalo o prostou žalobu na peněžité plnění, došlo ze shora uvedených důvodů – co do výroku o nákladech řízení – k porušení základního práva stěžovatelky (zástavní věřitelky) na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto bylo ústavní stížnosti zcela vyhověno a výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 1. 2020 č. j. 4 C 66/2019-217 ve znění opravného usnesení ze dne 15. 4. 2020 č. j. 4 C 66/2019-225 a výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020 č. j. 30 Co 214, [číslo], byly zrušeny. 4. Jelikož v důsledku zrušení nákladových výroků citovaným nálezem Ústavního soudu nastal stav, že o nákladech řízení není rozhodnuto rozhodnutím, jímž bylo řízení skončeno, rozhodl o nich soud prvního stupně dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tímto usnesením. 5. V rozsahu, v němž bylo návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno (tj. pro uspokojení pohledávky 2 292 736,88 Kč) se o nákladech řízení nerozhoduje, neboť o nich bude rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení (viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 28/14). Ústavní soud v tomto nálezu formuloval právní větu:„ Je porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za občanského soudního řádu), současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.“ 6. Ve zbývající části předmětu řízení, v němž byl návrh zástavní věřitelky na nařízení soudního prodeje zamítnut (v rozsahu požadovaného nařízení soudního prodeje zástavy pro pohledávku 16 350 087 Kč), však je řízení skončeno a o nákladech řízení musí být rozhodnuto (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), neboť ve fázi vykonávacího řízení se již náklady řízení ve vztahu k zamítnuté části návrhu zabýváno nebude. 7. Podle ustanovení 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení zcela úspěšné zástavní dlužnici vůči zástavní věřitelce. Náklady řízení sestávající z mimosmluvní odměny advokáta zástavní dlužnice za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, písemné podání ve věci ze dne 17. 1. 2020, účast na jednání soudu dne 20. 1. 2020, vyjádření k odvolání žalobce ze dne 10. 6. 2020, účast na jednání soudu dne 1. 9. 2020), když výši odměny za úkon je třeba stanovit podle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkové náklady zástavní dlužnice tak představují částku 17 000 Kč.