18 C 143/2021-155 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 2 060 297 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 9. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že v důsledku v žalobě označených krizových opatření došlo k omezení konání hromadných akcí (např. i kongresů a vzdělávacích akcí), čímž byla omezena podnikatelská činnost žalobkyně, která dne 9. 9. 2020 uzavřela smlouvy se společnostmi [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], [IČO], a [právnická osoba], [IČO], právě o poskytování služeb školení pro administrativní, provozní a manuální zaměstnance sociálních podniků dodavatelem podle samostatných písemných objednávek objednatele. Zaměstnanci žalobkyně nemohli v důsledku vydaných krizových opatření vykonávat svoji práci vyplývající z výše uvedených uzavřených rámcových smluv z důvodu jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele spočívající v uzavření nebo omezení provozu z důvodu krizových opatření přijatých vládou. Jelikož je žalobkyně z uzavřených rámcových smluv vázána, je její nutností držet si kvalifikované pracovníky pro případnou realizaci nasmlouvaných zakázek po rozvolnění krizových opatření, aby mohla dostát svým závazkům. Pokud by nové zaměstnance nabrala až po ukončení nouzového stavu, dostala by se v souvislosti s jejich plněním do prodlení. V důsledku omezení podnikání stanoveném krizovými opatřeními byla činnost žalobkyně znemožněna. Z tohoto důvodu nemohla přidělovat práci svým zaměstnancům. Povinnost vyplácet jim mzdu však zůstala žalobkyni zachována, čímž jí vznikla škoda, neboť současně nezaviněně nemohla generovat zisk, ze kterého by mzdu mohla zaměstnancům vyplácet. Poskytnutý příspěvek z programu [anonymizováno] měl žalobkyni pokrýt náklady, které byla povinna na mzdy zaměstnanců vyplatit. Celkem vynaložené mzdové náklady na zaměstnance činily od listopadu 2020 do dubna 2021 částku ve výši 2 094 816 Kč, požadované náklady po [anonymizována tři slova] pak částku 2 060 297 Kč. Žalobkyně proto požaduje proplacení náhrady škody ve výši 2 060 297 Kč, která jí měla být vyplacena v rámci programu [anonymizováno], avšak vyplacena nebyla, neboť uzavření dohody bylo ze strany Úřadu práce ČR odmítnuto. Újma žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s vydáním Krizových opatření. Pokud by žalobkyně mohla podnikat, tj. pokud by mohl poskytovat školící činnost předem nasmlouvaným objednatelům a předem nasmlouvaným způsobem, generovala by předpokládaný zisk a mohl z něj zaplatit své zaměstnance. [příjmení] opatření však poskytování služeb zakázala. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u žalované, ta jej však poskytnout odmítla. K argumentaci žalované žalobkyně uvedla, že krizový zákon nerozlišuje krizové opatření individuální povahy, či jestli má povahu normativního aktu. Zcela jednoznačně stanovuje, že pokud v důsledku krizového opatření byla způsobena škoda, je stát povinen poškozenému tuto škodu nahradit. [příjmení] opatření, jež jsou svojí povahou obecnými předpisy, jsou stále opatření krizová a jako taková jsou způsobilá k náhradě škody dle krizového zákona. S ohledem na tuto zvláštní úpravu, je pak diskuze o obecném principu, když je takovou zvláštní úpravou prolomen, bezpředmětná. Navíc Krizovými opatřeními nejsou stanovena obecně platná pravidla, nýbrž pravidla, která jsou vydána v souvislosti s krizovou situací a bez krizové situace by v běžném životě tato pravidla neobstála. Smyslem a účelem dané úpravy je především to, že náhrada škody dle zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, (dále jen„ krizový zákon“ nebo„ KrZ“) je za vydané krizové opatření, které nastalou situaci zmírňuje. Stát odpovídá za přijatá krizová opatření, která mají za cíl nastalou krizi zmírnit, aniž by stát byl sám původcem této situace. Krizový zákon pak požadavek zvláštní oběti výslovně nestanovuje. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Na svou obranu uvedla, že od března 2020 se na evropském kontinentě aktivně šířil nový typ koronaviru (dále jen Covid-19). Vláda České republiky proto dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav, který byl následně prodlužován. V návaznosti na to přijala řadu krizových opatření k ochraně života a zdraví všech osob na území České republiky. Přijatými opatřeními byl omezen maloobchodní prodej, ubytovací a stravovací služby či svolávání a shromažďování osob na tzv. hromadných akcích. Dále se jednalo o opatření, kterými byla omezena docházka do škol, překračování státních hranic České republiky a přeprava cestujících a osob mimo území České republiky. Opatření zasáhla všechny občany České republiky, stejně tak veškerou podnikatelskou veřejnost. Žalobkyně svůj nárok podřizuje § 36 krizového zákona, ač zjevně přímou příčinou vzniku takto vymezené škody je nepřiznání příspěvku z programu [anonymizováno] a nikoliv krizová opatření. Žalovaná zdůraznila, že stát neodpovídá za škodu způsobenou prvním předpisem a poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. [ústavní nález]. Zdůraznila, že účelem ustanovení § 36 krizového zákona je nahradit škodu výhradně v důsledku těch opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétní osobě tzv. princip zvláštní oběti. Dodala, že při abstraktním - obecném vymezení adresátů by princip zvláštní oběti ztratil smysl koncept náhrady škody a byl by racionálně i ekonomicky neudržitelný. V této souvislosti poukázala na řadu judikátů vyšších soudů. Dále zdůraznila, že nahraditelná je pouze škoda vzniklá při provádění krizového opatření, přičemž současně musí jít o škodu věcnou. Přičemž pojem věcná škoda je třeba vykládat v souvislosti s tím, jak je tento pojem upraven v zákoně o pojištění odpovědnosti, který byl přijímán ve stejném roce a sdílí stejnou terminologii. Závěrem uvedla, že nárok žalobkyně nebyl založen individuálním krizovým opatřením, ke škodě nedošlo při činnosti orgánů provádějících krizové opatření a není dána ani příčinná souvislost mezi nimi. Poukázala rovněž na rozhodnutí s precedenčním významem ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. 3. Mezi účastníky není po skutkové stránce sporu o tom, že krizovými opatřeními vydanými státem byl omezen maloobchodní prodej, ubytovací a stravovací služby či svolávání a shromažďování osob na tzv. hromadných akcích. Mezi stranami též není sporu o tom, že žalobkyně podáním z 9. 9. 2021 požádala o poskytnutí náhrady škody způsobené krizovými opatřeními ve výši 2 060 297 Kč, jak je žádáno žalobou, jakož i to, že dopisem doručeným žalobkyni 20. 9. 2021 bylo plnění žalovanou odmítnuto. 4. Soud zamítl návrh na provedení důkazu dohodou o poskytnutí příspěvku z cíleného příspěvku [anonymizováno] č. [anonymizováno] [číslo] 2020 ze dne 31. 12. 2020, rámcovou smlouvou o poskytování služeb školení [právnická osoba], rámcovou smlouvou o poskytování služeb školení [právnická osoba], rámcovou smlouvou o poskytování služeb školení [právnická osoba], zamítnutím dohody ze dne 15. 02. 2021, nesouhlasem s vyřízením žádosti o uzavření dohody o poskytnutí příspěvku z cíleného programu antivirus ze dne 23. 3. 2021, smlouvou na poskytování služeb v rámci veletržní části [anonymizováno] [rok], dílčí objednávkou [číslo] [právnická osoba], dílčí objednávkou [číslo] [právnická osoba], dílčí objednávkou [číslo] [právnická osoba], čestnými prohlášeními zaměstnanců, čestnými prohlášeními objednatelů a dodavatelů, seznamem zaměstnanců, za které konkrétní zaměstnance byl příspěvek žádán, pracovními smlouvami zaměstnanců, oznámením překážek v práci na straně zaměstnavatele, výzvou k doložení ze dne 20. 04. 2021, doložením skutečností dle výzvy ze dne 3. 5. 2021, sdělením k „ Doložení skutečností dle výzvy“ ze dne 3. 5. 2021 doručené jednatelem [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 2. 6. 2021, výplatními páskami a tabulkou škod (vyplacených mezd), a to pro nadbytečnost navržených důkazů, neboť ty byly navrženy k prokázání škody, která měla vzniknout žalobkyni, avšak dle níže rozvedeného právního názoru soudu ve věci není dán právní základ po nárok žalobkyně na náhradu škody. 5. Po stránce právní soud věc posoudil v režimu krizového zákona. 6. Podle § 36 odst. 1 krizového zákona platí, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. Podle § 36 odst. 4 pak náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma. 7. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že se nelze přiklonit k důvodnosti žalobního nároku žalobkyně, a to z důvodu, že zde pro jeho přiznání není dán právní základ. 8. Odpovědnost státu za škodu vzniklou v souvislosti s přijatými krizovými opatřeními (příp. cvičeními) je upravena v § 36 KrZ. Jedná se o odpovědnost objektivní s možností liberace v případě, že si poškozený škodu způsobil sám