8 C 183/2019-277 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. V návrhu ze dne , datum, žalobce uvedl, že je vdovcem po , jméno FO, , narozené dne , datum, , zemřelé dne , datum, . Manželka žalobce byla v době od , datum, do , datum, pacientkou žalované, jež je zdravotnickým zařízením, mezi jehož předměty podnikání patří po celou dobu jeho existence i gynekologická péče. V návaznosti na stížnost manželky žalobce na citlivou rezistenci v horním zevním kvadrantu levého prsu a plánovanou hormonální stimulaci v rámci umělého oplodnění byl zaznamenán dne , datum, do dokumentace žalované požadavek na provedení mamologického vyšetření. Následně byla manželce žalobce zaměstnankyní žalovaného, vystavena žádanka o provedení mamografického vyšetření. Na základě předmětné žádanky pak manželka žalobce absolvovala dne , datum, mamografické vyšetření v zařízení , právnická osoba, . Mamografický snímek pořízený dne , datum, byl následně dne , datum, popsán v , právnická osoba, tak, že vlevo v periferii horního kvadrantu v tukové zóně je cípatý densní stín velikosti cca 8 mm nejisté etiologie, u nějž je nutno vyloučit drobnou ložiskovou lézi, resp., že nález je nutno dovyšetřit. Téhož dne, tedy , datum, , byl uvedený popis mamografického snímku zaslán společností , právnická osoba, . Záznam o absolvovaném mamografickém vyšetření v lednu 2006, včetně nutnosti vyloučení ložiskové léze a doporučení sonografického vyšetření, byl navíc dne , datum, samotnou žalovanou učiněn i do výpisu z vedené zdravotnické dokumentace. Manželce žalobce se přesto během následujícího ambulantního vyšetření dne , datum, dostalo ze strany zaměstnance žalované informace, že absolvované mamografické vyšetření dopadlo dobře, a že je možno zahájit přípravy k dalšímu cyklu hormonální stimulace. Na doporučené sonografické vyšetření levého prsu manželka žalobce šla až do , datum, , kdy jí žalovaná poskytla zdravotní péči naposledy, žalovanou odeslána nebyla, stejně tak nebyla žalovanou odeslána na žádné jiné vyšetření prsu, a její prsa již nebyla žádným z lékařů žalované vyšetřena ani pohmatem. Manželka žalobce dokonce podstoupila v době od , datum, do , datum, v zařízení žalované další cyklus hormonální stimulace, zahrnující i podávání přípravku Puregon, stimulujícího tvorbu ženského pohlavního hormonu – estrogenu, jenž stimuluje nádorový růst prsní žlázy, a jenž je proto dle souhru údajů o tomto přípravku, konkrétně části „4.3 Kontraindikace“, u jakéhokoliv nádoru prsu kontraindikován. V dubnu 2008 pak manželka žalobce pozorovala zatvrdnutí předmětné rezistence v levém prsu. Dne , datum, proto absolvovala sonografické vyšetření levého prsu ve , právnická osoba, , jež opětovně vyslovilo podezření na přítomnost zhoubného nádoru. Toto podezření na zhoubný nádor levého prsu bylo následně potvrzeno histologickým vyšetřením ze dne , datum, , provedeným , právnická osoba, V době potvrzení diagnózy byl již nádor ve stádiu IIA, navíc přisedlý k hrudní stěně, resp. k prsnímu svalu, a byl již tedy primárně inoperabilní. Manželka žalobce proto musela nejprve podstoupit tzv. neadjuvantní (předoperační) chemoterapii, jejímž cílem bylo zmenšení nádoru tak, aby mohl být chirurgicky odstraněn. Dne , datum, pak absolvovala chirurgické odstranění nádoru, včetně exenterace axilly (podpažní jamky) a následně u ní byla zahájena radioterapie a rovněž hormonální terapie blokátorem ovariálních funkcí a antiestrogeny, resp. úplná blokáda funkcí vaječníků a blokáda periferních estrogenních receptorů. Dle žaloby došlo u manželky žalobce k další progresi předmětného nádorového onemocnění a dne , datum, manželka žalobce tomuto onemocnění podlehla. Absolutní a dlouhodobý nezájem žalované o výsledek jí samotnou vyžádaného mamografického vyšetření, neodeslání manželky žalobce na doporučené sonografické vyšetření ani na žádné jiné zobrazovací vyšetření jejího levého prsu, systematické nevyšetřování jejích prsou ani pohmatově, podání jí nepravdivé informace, že mamografické vyšetření dopadlo dobře, a dokonce podávání jí přípravku Puregon, jenž nádorový růst prsní žlázy stimuluje a je proto u jakéhokoliv nádoru prsu kontraindikován, zcela jistě není ani postupem souladným s profesními povinnostmi a standardy ve smyslu ustanovení čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, ani poskytováním zdravotní péče v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ani takovým použitím registrovaný léčivého přípravku způsobem, který je dostatečně odůvodněn vědeckými poznatky ve smyslu ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ani takovým počínáním si, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, ve smyslu ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Již manželka žalobce se proto žalobou o náhradu nemajetkové újmy podanou dne , datum, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, domáhala vůči žalované přiznání náhrady nemajetkové újmy. Umírání a smrt milované manželky pro žalobce, dnes 60-ti letého, finančně jinak velmi dobře situovaného, představovalo a představuje enormní zásah do jeho osobnostní sféry, potencovaný vědomím o rozsahu a trvání protiprávního jednání žalované. Právní zástupce žalobce proto jménem žalobce vyzval žalovanou doporučenou předžalobní výzvou ze dne , datum, , doručenou žalované dne , datum, , o laskavé odškodění za škodu vzniklou mu usmrcením jeho manželky a o náhradu nemajetkové újmy žalobci v souvislosti s jejím umíráním a smrtí vzniklé, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce je občanem Státu Izrael, v úhrnné výši 4.000.000 nových izraelských šekelů (ILS), případně jejich ekvivalentu v českých korunách podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni úhrady, a to ihned, tedy do pěti dnů od doručení této výzvy, ve smyslu ustanovení § 1959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pětidenní lhůta poskytnutá žalované k plnění však marně uplynula dne , datum, , od dne , datum, je tak žalovaná v prodlení. Z hlediska právní teorie ve výše popsaném spatřuje žalobce porušení právní povinnosti žalovaného, které by mělo být příčinnou souvislostí svázáno s újmou žalobce, jak ji v žalobě vymezil, tedy s enormním zásahem do jeho osobnostní sféry způsobeným umíráním a smrtí milované manželky potencovaným vědomím o rozsahu a trvání protiprávního jednání žalovaného. Své nároky žalobce opřel co do částky 240.000 Kč o § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „základní nárok“) a co do částky 24.760.000 Kč o § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „nárok z převisu“).2. Žalovaný nárok uplatněný danou žalobou neuznává, a to ani zčásti. Co se týče nároku žalobce, který opírá o § 444 odst. 3 SOZ, vznesl námitku promlčení. SOZ v rámci § 106 odst. 1 stanovil, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Vycházeje z tvrzení žalobce tedy promlčecí doba jeho nároku počala běžet v momentě smrti jeho manželky, tedy dne , datum, a její běh skončil dne , datum, , přičemž žaloba byla podána dne , datum, , tedy téměř o jeden rok později. Žalovaný odkázal na judikaturou a literaturou přijatý výklad § 444 odst. 3 SOZ, jehož prostřednictvím je pozůstalým poskytnuta náhrada za imateriální újmu, která jim vznikla v souvislosti s usmrcením blízké osoby. Dle žalovaného není přípustné rozšiřovat nároky pozůstalé osoby nad nároky v zákoně výslovně stanovené (§ 444 SOZ a § 449a SOZ) s vyjma pokud se jednorázová náhrada za ztrátu blízké osoby nejeví jako dostatečná satisfakce za újmu imateriální povahy, tj. pokud by ztráta blízké osoby zasáhla do osobnostní sféry pozůstalého do té míry, že by se odškodnění poskytnutí dle § 444 odst. 3 SOZ jevilo jako nedostatečné. je možné, aby se pozůstalý domáhal další satisfakce v rámci ochrany osobnosti dle § 11 a 13 SOZ. Dle žalovaného je zde co do částky odpovídající náhradě škody dle § 444 odst. 3 SOZ nárok promlčen a ve zbytku nároku, který je opřen o ochranu osobnosti, chybí vylíčení skutkových okolností, tvrzení a předložení důkazů pro možnost uplatnění institutu dle § 11 a 13 SOZ. Co se týče výše požadované náhrady škody a nemajetkové újmy, žalobce ji nijak blíže neodůvodňuje a nerozvádí, pouze poukazuje na své občanství státu Izrael a v doplnění žaloby upřesňuje s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2338/18, že požadovanou částku náhrady nemajetkové újmy dovozuje na základě své subjektivní úvahy, resp. svého subjektivního cenění si svých osobnostních práv. V této souvislosti je ale dle názoru žalovaného potřeba vzít v úvahu, že v rámci žalobcem citovaného rozsudku Ústavního soudu žalobce při stanovení výše požadované náhrady nemajetkové újmy alespoň odkázal na konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva týkající se zásahů obdobné povahy, což žalobce v tomto případě nečiní. Žalovaný si dále dovolí podotknout, že dle jeho názoru by skutečnost, že žalobce je občanem státu Izrael neměla mít na výši náhrady jakýkoli vliv. Jak hmotněprávní, tak proce