29 C 243/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, uložil žalované povinnost upustit od diskriminace žalobce a poskytnout žalobci výkladová stanoviska, o které žalobce žalovanou žádal žádostí ze dne , datum, . Žalobce uvedl, že žalovaná na svých webových stránkách uvádí, že odbor legislativy a koordinace předpisů v rámci stanoveného předmětu činnosti (v oblasti správního řízení a správního trestání) vykonává metodickou činnost a poskytuje výkladová stanoviska. Žalobce uvedl, že požaduje poskytnout výkladová stanoviska za období od , datum, až do dne podání žádosti s tím, že žádá o poskytnutí všech dříve vytvořených stanovisek, připojuje se ke všem žadatelům o stanoviska v uvedené době. Žalovaná žádosti žalobce svým sdělením ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, nevyhověla a uvedla, že není v možnostech žalované mu poskytnout všechna stanoviska vydaná od , datum, . Žalobce následně požádal o poskytnutí stanovisek alespoň v rozsahu možností žalované s tím, že odmítnutí poskytnutí byť jen jediného z požadovaných stanovisek bude považovat za diskriminační jednání vůči jeho osobě. Žalovaná nereagovala, a proto žalobce zaslal žádost o opatření proti nečinnosti, ke které žalovaná svým sdělením ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, sdělila, že ministerstvo poskytuje v rámci principu dobré správy na základě individuálních dotazů z řad veřejnosti výklad právního předpisu, toto však nečiní z toho důvodu, že by mu taková povinnost byla uložena. Takový přístup nad rámec zákonných povinností žalované však předpokládá odůvodněný úmysl na straně žadatele s přihlédnutím k možnostem žalované. Z žádosti žalobce a jejího doplnění je však zřejmé, že účelem žádosti žalobce není získat výklad konkrétního právního předpisu, ale ministerstvo byrokraticky zatěžovat, což není v souladu s principem dobré správy. Žádosti žalobce tedy nebylo vyhověno, přestože žádostem jiných žadatelů o stanoviska vyhověno bylo. Žalobce má tak za to, že se žalovaná dopustila porušení práva žalobce na rovné zacházení a zákaz diskriminace při poskytování služeb podle § 1 odst. 1 písm. j) antidiskriminačního zákona tím, že žalobci odmítla poskytnout službu „poskytování výkladových stanovisek“, kterou veřejně nabízí na svých internetových stránkách, a kterou jiným žadatelům poskytla. Po výzvě soudu na vymezení diskriminačního důvodu, resp. referenční skupiny osob, se kterou by bylo možné žalobce srovnat, žalobce doplnil, že důvod diskriminace spatřuje v tom, že osobám odlišným od žalobce jsou tato stanoviska poskytována, přestože tato služba je veřejně nabízena na internetových stránkách žalované, a že je žalobce diskriminován pro svůj vlastní světonázor, spočívající v přesvědčení o lidských právech jakožto přirozených právech každého člověka. Jedním z těchto práv je právo šířit informace, tedy i právní stanoviska, o které žalovanou žádá.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala s tím, že se jedná o účelové podání v reakci na nepřipuštění žalobce jako účastníka do řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Antidiskriminační zákon svěřuje právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminací pouze fyzickým osobám a žalobce se jako jediný člen , právnická osoba, (která se ve shora uvedeném řízení neúspěšně pokoušela domoci se ochrany před diskriminací) pokouší podáním žaloby obejít tuto zákonnou podmínku. Žalovaná nemá zákonnou povinnost poskytovat veřejnosti stanoviska, resp. tato služba nespadá pod ust. § 1 odst. 1 písm. j) antidiskriminačního zákona, tudíž nemá ani zákonnou povinnost již přijatá stanoviska zveřejňovat. Nejedná se tedy o službu veřejnosti, ani o „službu nabízenou veřejnosti“ ve smyslu antidiskriminačního zákona a nemohlo tak docházek k bezdůvodnému znevýhodňování žalobce oproti jiným subjektům. Ze strany žalobce jde naopak o šikanózní jednání a o zneužití práva. Ze strany žalované nedošlo k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení ani k diskriminaci žalobce. Žalovaná dále namítala, že chybí vymezení relevantní skupiny osob, s níž by bylo možné diskriminační jednání srovnat. Žalovaná dále uvedla, že žádný právní předpis žalované nezakotvuje povinnost zodpovídat dotazy nebo poskytovat veřejnosti výklad právních předpisů. Pokud tak žalovaná činí, činí tak s ohledem na princip dobré správy a navíc s vědomím toho, že není z pozice ústředního správního orgánu oprávněno podávat závazný právní výklad právního předpisu, k tomuto je oprávněn pouze soud. Upozorňuje na § 2 odst. 45 zákona č. 106/1999 Sb, dle kterého povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Uvedený výklad je opakovaně potvrzován též správními soudy /viz např. rozsudek NSS sp. zn. , spisová značka, ).3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z žádostí žalobce ze dne , datum, včetně doplnění soud zjistil, že se žalobce touto žádostí na žalované domáhal zaslání výkladových stanovisek, jak uvedeno v žalobě (viz odst. 1 tohoto rozsudku). Sdělením žalované ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, byl žalobce žalovanou informován o tom, že jeho žádosti ze dne , datum, o zaslání výkladových stanovisek žalovaná nevyhověla. Sdělením žalované ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, byl žalobce žalovanou informován, že jeho „žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti , Anonymizováno, dle § 80 správního řádu“ nebylo žalovanou vyhověno.5. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „antidiskriminační zákon) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie a na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.6. Podle ustanovení § 1 odst. 3 antidiskriminačního zákona fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků, na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována.7. Podle ustanovení § 2 odst. 1 antidiskriminačního zákona pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků. Podle ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.8. Podle ustanovení § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.9. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.10. Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , čj. , spisová značka, „…do působnosti Ministerstva , Anonymizováno, přitom nepatří poskytovat obecně výklad právních norem či zaujímat odborná teoretická stanoviska k jejich aplikaci.“.11. Soud posoudil podanou žalobu a zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce se svou žádostí domáhal po žalované poskytnutí všech výkladových stanovisek žalovan