10 C 275/2024-21 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 45 750 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr č. , číslo, , když dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaný měl splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila. Žalovaný dluží na jistině částku , částka, a na úroku částku , částka, . Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p.d. z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Za dobu od , datum, do , datum, činí smluvní pokuta , částka, . Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyní byla žalované dne , datum, prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta shora uvedená částka. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den , datum, se žalobce, ani žalovaný nedostavili, soud tedy jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Na účet č. , č. účtu, byla zaslána dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . (výpisy z , právnická osoba, a , Anonymizováno, ). Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a řidičského průkazu (kopie OP, kopie řidičského průkazu). Příjem žalovaného byl v lednu 2023 ve výši , částka, , v únoru 2023 ve výši , částka, a v březnu , částka, (výplatní pásky žalovaného od společnosti , právnická osoba, .). Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu dlužné částky upomenuta a byla ji poskytnuta lhůta k plnění v délce třech dnů (předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, ).5. Soud věc posuzoval po právní stránce podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu z úřední povinnosti se zabývat v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně učinila v žalobě pouze obecná tvrzení o možnostech zkoumání úvěruschopnosti bez uvedení konkrétních důkazů. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného. K jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být tedy soudem poučena.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Soud tak má s ohledem již ustálenou judikaturu a na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.12. V dané věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, respektive tuto skutečnost neprokázala. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „oz“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Odst. 2 tohoto ustanovení stanoví, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co získala. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku , částka, , kterou žalovaný nevrátila. Soud proto uložil žalovanému povinnost k úhradě této částky se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne , datum, . V ostatním soud žalobu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 578 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 830 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 45 750 Kč, sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši , částka, . Soud aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech vymáhá nesplacené úvěry. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná částečně soud jí přiznal náklady ve výši 1/3 tj. částku 1 578 Kč.