15 C 94/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)2. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené, která představuje dlužné pojistné z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně zaslána, přičemž protože oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (u žalobce i žalovaného soud souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se výzvě soudu ohledně souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání nevyjádřili), postupem podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. V řízení bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřel dne , datum, Pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli – , Anonymizováno, s počátkem pojištění , datum, . Nedílnou součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky. Podle pojistné smlouvy měl žalovaný hradit roční pojistné ve výši 3 960 Kč.5. K zániku pojistné smlouvy došlo dne , datum, , a to dle § 2804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to z důvodu neplacení pojistného. Žalovaný dluží žalobci pojistné za období od , datum, do , datum, .6. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Sb., jejíž součástí byly i všeobecné pojistné podmínky žalobce. Na základě uvedené smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobci pojistné a to až do dne skončení pojištění. Žalobce má právo na pojistné do zániku pojištění, neboť po tuto dobu byl žalovaný u žalobce pojištěn a žalobce mu byl povinen poskytovat pojistnou ochranu a v případě pojistné události mu byl povinen poskytnout pojistné plnění. Žalovaný dlužné pojistné dosud nezaplatil.8. Co se týká příslušenství pohledávky, tak i v tomto směru shledal soud žalobu žalobce důvodnou. Žalovaný se dostal se splněním svého závazku do prodlení, proto mu soud uložil dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinnost zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení ve výši uvedené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 610 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 028 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 1. 2019, z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 24. 5. 2024 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 2. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč.