16 C 10/2025-58 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř.2. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne , datum, žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , reg. č , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámce 45 000 Kč, který byl navýšen až na 90 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet tak, že klasické čerpání měl splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhleně na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, a jednotlivá čerpání úvěru pak splatit podle samostatně dohodnutých podmínek splácení. Součásti smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Splátky měly být hrazeny souhrnnou platbou k 17. dni v měsíci. Smlouva byla následně převedena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, , a to s ohledem na ukončení činnosti právní předchůdkyně žalobkyně, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a žalobkyně prohlásila v souladu se smlouvou celý úvěr za splatný v celém rozsahu ke dni , datum, . Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 85 010,86 Kč a smluvních poplatků v celkové výši 1 005 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou3. Žalobkyně podáním ze dne , datum, navrhla, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení. Žalovaný se k návrhu připojil dne , datum4. Soud dospěl ve věci k závěru o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:6. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.7. Uzavření smíru je zpravidla přípustné ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu, c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru.8. V posuzované věci se žalobkyně domáhá plnění s odůvodněním, že se jedná o pohledávku z nesplaceného úvěru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil.9. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval.10. O vrácení poměrné části soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci byl zaplacen soudní poplatek ve výši 3 441 Kč. Následně však účastníci uzavřeli smír, proto soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku sníženého o 1 000 Kč.