16 C 122/2024-35 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , poskytla žalované dne 14. 1. 2019 částku 110 000 Kč a žalovaná vystavila ve prospěch žalobkyně blanko směnku. Závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce však žalovaná řádně neplnila, proto žalobkyně zápůjčku zesplatnila, po čemž nová jistina zápůjčky sestávající z nesplacené jistiny a běžného úroku činila 219 540 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit pro případ jejího nezaplacení smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny. Nyní podanou žalobou se žalobkyně domáhá další části smluvní pokuty za období od 15. 11. 2019 do 3. 4. 2024 ve výši 200 000 Kč (o smluvní pokutě za dřívější období ve výši 41 953,14 Kč bylo již rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v , adresa, pobočka v , adresa, ze dne 21. 10. 2020 č. j. , spisová značka, ). Žalovaná i přes písemnou výzvu dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. K jednání soudu, které se konalo dne 15. 1. 2025, se bez omluvy nedostavila. Proto soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Po skutkové stránce soud provedeným dokazováním zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 110 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku splatit včetně smluvního úroku ve výši 197 800 Kč formou 60 měsíčních splátek po 5 130 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 307 800 Kč. Podle čl. 8.1. smlouvy je žalovaná povinna v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti zaplatit žalobkyni nad rámec předchozí smluvní pokuty další smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Podle čl. 8.5. smlouvy v případě, že žalovaná po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni nad rámec smluvních pokut podle čl. 8.1. smlouvy další smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu. V čl. 8.7. smlouvy byla sjednána další povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny zápůjčky po jejím zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 8.5. smlouvy. Z oznámení ze dne 25. 6. 2019 vyplývá, že žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jejímu zesplatnění a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení částky 300 104 Kč. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne 21. 10. 2020 č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 28. 11. 2020, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 416 442 Kč s 6% úrokem ročně jdoucím od 27. 11. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 58 284,43 Kč. Dne 3. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou ji vyzvala k zaplacení smluvní pokuty podle čl. 8.7. smlouvy za období od 15. 11. 2019 do 3. 4. 2024 ve výši 200 000 Kč (smluvní pokuta činila částku 476 659,08 Kč, žalobkyně však požadovala pouze částku 200 000 Kč). Žalovaná tuto částku dosud nezaplatila.4. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.6. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp.zn. , spisová značka, dovodil mimo jiné následující závěry. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o.z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o.z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o.z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o.z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o.z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.7. Soud při každém svém rozhodování musí zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z § 588 odst. 1 o. z. je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. Při posuzování závazků ze smlouvy o zápůjčce tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků z prodlení (a dalších částek, které mají být v souvislosti se zápůjčkou hrazeny) ve výši, v jaké je žalobkyně požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy.8. V posuzované věci byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 110 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit 307 800 Kč, a to při měsíčních splátkách při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání. Samotná výše úroku (byť samotný úrok v celkové výši 197 800 Kč činí téměř dvojnásobek půjčené částky) důvodem neplatnosti uzavřené smlouvy mezi podnikateli podle výše citované judikatury není. Důvodem absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. je však v dané věci významná nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch žalované, která je fyzickou osobou – podnikatelem, který ručí za své závazky zcela neomezeně, a to celým svým soukromým majetkem a podle § 433 odst. 2 o.z. je v daném smluvním vztahu slabší stranou. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednané úrokové sazby, která v případě běžného spotřebitele je soudy hodnocena jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od sjednaného způsobu zajištění zápůjčky, které bylo podle čl. 4.1. smlouvy realizováno vystavením žalovanou a odevzdáním žalobkyni v den podpisu smlouvy vlastní blankosměnky na řad žalobkyně, bez uvedení údaje splat